Profil Kdo byl statečný hlasatel Zdeněk Mančal
● Zdeněk Mančal byl přijat do rozhlasu v roce 1940. Po válce se těšil nebývalé popularitě. Přednášel o Květnovém povstání, jehož se stal legendou. Čím více se ale soustřeďovala moc v rukou komunistů, tím silněji se „těšil“pozornosti bezpečnostního aparátu. Komunisté mu nemohli odpustit jeho slova o vstupu jednotek Rudé armády na půdu svobodné Prahy, podíl na průběhu Pražského povstání, které sami nerežírovali, ani jeho angažmá v Československé straně národně socialistické. ● Již 21. února 1948, tedy ještě před komunistickým převratem, mu byl zakázán vstup do budovy Rozhlasu. Krátce nato byl propuštěn a prošel prvním výslechem StB.
● Až do zatčení 23. května 1949 pracoval jako zemědělský dělník na státním velkostatku v Nebřenicích u Velkých Popovic, kde se nacházela velkovýkrmna prasat. V srpnu 1949 byl v rámci rozsáhlé skupiny kolem štábního kapitána Bohumila Moravce (odsouzen na doživotí) Státním soudem v Praze odsouzen v politickém procesu na pět let těžkého žaláře, následně mu byl trest snížen na tři roky. ● Po propuštění 23. května 1952 našel uplatnění pouze jako pomocný stavební dělník, betonář a skladník. Ve vykonstruovaném politickém procesu byla k nepodmíněnému trestu v srpnu 1952 odsouzena též jeho manželka Ludmila. Zprošťujícího rozsudku se dočkala až z rozhodnutí Nejvyššího soudu v říjnu 1952. Pokus o Mančalův návrat na rozhlasové vlny v roce 1968 zhatila tzv. normalizace. „Vybraná“zaměstnání tedy vykonával až do odchodu do invalidního důchodu.
● Dne 5. srpna 1975 jeho nemocné srdce nevydrželo. Zdeněk Mančal zemřel na srdeční selhání. Poslední nespravedlnost na tomto statečném člověku a křesťanovi ulpěla v roce 1974, kdy mu nebylo přiznáno osvědčení o účasti v národním odboji za osvobození. Urna s jeho ostatky a samolepkou oblíbené Slavie je uložena v kolumbáriu Husova sboru na Vinohradech, odkud 7. až 9. května 1945 vysílal.