Pomoc ano, odškodnění ne

Kam až má sahat pomoc státu podnikatelům, živnostníkům a firmám? Očekávání jsou rozsáhlá, bude to velká zkouška odolnosti vlády. Protože podnikání je dobrovolná aktivita spojená nejen s profitem, ale i s rizikem.

Škodu by měl uhradit ten, kdo ji způsobil, případně pojišťovna. Představa, že ji ekonomickým subjektům, které na základě rozhodnutí vlády musely svou činnost pozastavit, způsobila vláda, je buďto dětinská, nebo účelová. Od počátku bylo zřejmé, že koronavirus je hrozbou, jejíž potlačení nebude bez dramatických opatření možné. Můžeme jen hádat, kdo z nás by dnes už nebyl naživu, kdyby vláda ochranná opatření nevyhlásila.

Jistěže můžeme pochybovat o tom, jakou procedurou se to mělo stát a zda mohly být některé kroky vynechány, či ne. Meze rozhodování byly však velice úzké, jak vidíme i v jiných státech. Zmatek, nepřipravenost, mnohomluvnost a mnohé špatně zvládnuté procesy nejsou ničím, co by odlišovalo českou vládu od jiných. A dá se odhadnout, že kterýkoliv jiný možný kabinet by postupoval víceméně stejně.

Koronavirus škodu, kterou způsobil, samozřejmě neuhradí. Uchazeči o odškodnění a jim spříznění právníci a ekonomové proto začínají v médiích rozehrávat partii, na jejímž konci očekávají peníze od státu. Má být odškodněním jen pokrytí nezbytných nákladů uzavření provozů? Anebo má zahrnovat také ušlý zisk?

Dosavadní naznačování ukazují spíše na rozsáhlejší očekávání. Právě reakce na tahle volání bude první vážnou zkouškou odolnosti současné vlády. Dosavadní opatření byla diktována nutností a hrozícími riziky. I scénář postupného uvolňování by měl být opřen hlavně o odborná hlediska. S přístupem k odškodnění či finanční pomoci však žádný epidemiolog neporadí.

Profit, ale i riziko

Podnikání je pro život společnosti nezbytné, ale je dobrovolné a plné rizik, která jsou v případě úspěchu odměněna vysokým ziskem, zatímco neúspěch, často nezaviněný, bývá velmi bolestivý. Podnikání bez rizik není možné, proto není ani náhrada ušlého zisku možná. Stát proto nemá nahrazovat, kromě velmi odůvodněných výjimek, ani náklady související s nucenou nečinností. Představa, že pro takové situace je tu jakási superpojišťovna v podobě státu, je nebezpečná.

Následky ustupování takovým požadavkům bychom nesli dlouho. Stát se jistě nemůže tvářit, že tu žádná pandemie není. Ke zmírnění jejích následků má sloužit finanční pomoc, kterou už různé společenské skupiny včetně podnikatelů čerpají.

Hlavním hlediskem při finanční podpoře ekonomiky má být stabilizace společnosti, zachování plynulosti zásobování a předcházení větším otřesům, které by přišly, kdyby se do ekonomiky žádná veřejná pomoc nedostala. Podpořit je třeba především ty, jimž příjmy před pandemií nedovolovaly vytvořit si potřebné úspory na horší časy. Nesmí se opakovat situace z poslední finanční krize, po níž se největší pomoci dostalo těm nejbohatším, zatímco nejpotřebnějším se dostalo nezapomenutelného vysvětlení, že si budou muset utáhnout opasky.

Vzpomínám si na americký kreslený vtip z té doby. Bankéři z terasy bankovního domu sledují, jak na sousední budovu dětského domova padají bomby. „Vidíš, Bůh nás má rád!“říká jeden druhému. A skutečně, nakonec je opravdu rád měl!

Některá odvětví jsou a budou následky koronavirové pandemie postižena více, jiná méně. Pomoc ale nemůže postižení mezi odvětvími příliš vyrovnávat. V nových podmínkách budou některá odvětví dlouhodobě, ba trvale oslabena, jiná se brzy vrátí do předchozího stavu. U těch oslabených dojde k rozsáhlému přeskupování sil. Změny v cestovním ruchu povedou k mnoha bankrotům, protože se promění možnosti a potřeby cestování.

To je nevyhnutelný proces, kterému nelze zabránit žádnou finanční pomocí ze strany státu. Podobné změny čekají i restaurační byznys ve větších městech a turistických centrech, ale i jiné obory podnikání.

Pomoci se domáhají i některé velké firmy, v posledních dnech asi nejhlasitěji ČSA. Při přetlaku, jaký na leteckém trhu vznikne, by stát musel mít mimořádné důvody, aby své omezené finance směroval právě tam. A když už, tak se jistě nezapomene podívat, jestli si většinový majitel aerolinií nemůže pomoci sám. Jako jeden z nejbohatších občanů naší země by na to měl mít dostatečnou finanční rezervu.

Odolnější společnost

Mnohem více než o jednotlivé firmy nebo odvětví totiž půjde o soudržnost české společnosti. Důsledky pandemie koronaviru dopadnou na velké množství jednotlivých lidských osudů. Bude na státu, aby lidem nejvíce postiženým strukturálními změnami v řadě odvětví pomohl a udržel je i s rodinami nad hladinou důstojného života.

Současná pandemie navíc nemusí být ani nejhorší, ani poslední, bude proto třeba dopracovat se k mnohem odolnější podobě společnosti. I s ohledem na klimatickou krizi, která před nás staví další výzvy, jimž neutečeme. Nebudou stát jen před vládou, ale před námi všemi. Proměnit své uvažování o světě, svá očekávání do budoucna a nedivit se, že zřejmě budeme muset upravit i svůj životní styl.

Jestli se k těmto výzvám postaví česká společnost čelem, snad se nám podaří překonat trauma z dočasného pozastavení života společnosti. Jestli ne, nepomohla by nám ani sebevětší finanční pomoc.

Představa, že pro krizové situace je tu jakási superpojišťovna v podobě státu, je nebezpečná.