Je to psycho? Pauza přijde vhod, říká bek Washingtonu
Nesnadné chvíle ho vlastně moc nemusí tížit. Pohádkový příběh Michala Kempného se zadrhával, nucené volno v NHL mu prospívá
Když ho v létě potká David Pastrňák v posilovně, už ví, co bude následovat. Musí si ubrat závaží, aby činku vůbec uzvedl. Michal Kempný je svalovec. Maximalista. Blázen do tréninku, který je ale teď v rozpacích. „Moc nevím, jak tohle období pojmout a jak řídit přípravu,“poví hokejový obránce.
Teď netrhá rekordy, neladí svaly a formu. Spíš se udržuje a vyčkává. NHL už téměř dva měsíce stojí a stále je nejasné, kdy a zda vůbec na pandemii vyzraje. „Možná je to blbé říct, ale nakonec mi asi tenhle čas přijde vhod,“přemítá Kempný. Ještě na startu sezony byl marod, což byla nejvážnější kaňka jeho snad až pohádkového příběhu v zámoří. Do stále mládnoucí NHL nakoukl až v šestadvaceti. V Chicagu ale spíš strádal. Přišla výměna do Washingtonu, kde předloni jako první nedraftovaný našinec v historii vyhrál Stanley Cup. Přehlížený bek se stal oporou špičkového týmu NHL, než se mu loni od sedací kosti utrhly stehenní svaly.
Přes půl roku byl bez hokeje. Vrátil se loni v říjnu, zase nastupoval v prvním obranném páru, sbíral body. „Kolem Vánoc mě ale zranění doběhlo,“říká devětadvacetiletý zadák. „V létě jsem neměl pořádnou přípravu. Nemohl jsem zvedat činky nebo běhat. V Americe do mě během měsíce všechno napráskali. Bylo to strašně rychle z nuly na sto.“
I proto se propadal až do třetí pětky. Slušné výkony střídala série nevydařených mačů, s čímž se Kempný potýkal až do přerušení NHL. Stihl 58 zápasů s bilancí 3+18. Ocitl se i mimo sestavu Washingtonu, podobně jako krajan Radko Gudas.
„Trenérům se nelíbila moje hra, byl to pro mě vzkaz,“vysvětluje dnes Kempný. Výkyvy rozebíral s koučem Reirdenem, kondičními specialisty i fyzioterapeuty, kteří ho uklidňovali a brzdili. „Snažil jsem se víc naslouchat tělu, ale u mě je to těžké,“připouští Kempný. „Nesnáším pocit, že tomu nedávám sto procent.“
Teď může bez výčitek vypnout. Zahrát si tenis. Projet se na kolečkových bruslích. Pendluje mezi rodným Hodonínem, Brnem a Prahou, kde cvičí pod dozorem Aleše Pařeze. Povinnou karanténu strávil v Českém ráji, kde mají chatu rodiče jeho přítelkyně. Po příletu domů viděl zavřené obchody a kolemjdoucí v rouškách.
„Jsem rád, že to lidi vzali zodpovědně. Díky tomu jsme se dostali do současné situace,“cení si Kempný. „Ale pamatuju si moment, když jsem s autem stál na křižovatce a díval se kolem sebe a říkal si: Sakra, co se to děje?“
Bylo to trochu psycho. Ostatně to je přezdívka, na kterou slyší v šatně Capitals. Kvůli tomu, že by makal do zbláznění? Nebo že si na ledě počíná jako psychopat? Kdeže. „Klukům přišlo zvláštní, že se po každém tréninku jdu ponořit do kádě se studenou vodou,“usměje se.
Teď vyhlíží, kdy s kumpány dohrají sezonu. „Každým dnem tomu věřím míň a míň,“vykládá Kempný. „Vím, že NHL tlačí hodně na pilu, aby se sezona dohrála, ale bez dohody s hráčskou asociací (NHLPA) to nepůjde. A kdyby se začalo, bude zvláštní hrát bez lidí a celou dobu být jen zavřený na hotelu.“
Washington i přes únorové výpadky patří k nejlepším mančaftům NHL. Možná i proto jeho kapitán Alexandr Ovečkin nadhodil, zda by sezona nepřeskočila do play off. „Nebylo by to úplně fér vůči dalším týmům,“opáčí Kempný. „Základní část by se měla dohrát. Ale nejasností je teď fakt dost.“