Matovič do vody hozený

Slovensko je v čase koronaviru zajímavé hned dvakrát: je světovým premiantem ve zvládání nákazy a celou krizi tam řeší premiérský nováček. Jak tedy zvládá svůj křest ohněm Igor Matovič a jak se populista proměnil ve výkonného vůdce?

Na Slovensku, podstatně více než v Česku, moc rádi oslavujeme jmeniny. Obvykle se přichystá rodinná oslava, která připomíná narozeninovou. Svátek premiéra Igora Matoviče, který je 11. dubna, připadl letos na Velký pátek, nejvýznamnější křesťanský svátek.

Na první pohled to vypadá nevinně, ale pokud si spojíte, že na Slovensku je přes 60 procent lidí římských katolíků a v Matovičově hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) je silná konzervativní větev, asi začíná být jasné, že to nebyly pouze takové běžné a nevinné gratulace novému premiérovi.

Na Facebooku, nejsilnějším komunikačním nástroji nového premiéra, si samozřejmě někteří jeho fanoušci tato dvě data umně spojili. Vždyť nemůže jít o náhodou – jako trpěl Kristus, tak teď trpí i Matovič. Vypadá to možná přitažené za vlasy, ale ano, i to jsme se tam mohli dočíst.

Nekritický obdiv přicházel přesto, že nový premiér stihl za krátkou dobu svého působení způsobit pár komunikačních lapsů. A díky svému neustálému zpoždění občas vypadal, že nemá situaci zcela pod kontrolou. Avšak svému auditoriu to zjevně dokázal vysvětlit. A dokonce to využít ve svůj prospěch. Možná podobně jako kdysi, když byl v plné formě Robert Fico.

Sám mezi „múdrosráči“

Matovič rád a často přes svůj facebookový účet komunikoval, jak tvrdě pracuje, jak dlouho sedí na krizových štábech a s jakými nepřejícníky musí bojovat. V této fázi ne vždy zvládal emoce, občas to dokonce vypadalo, že na tiskovce při pomyšlení na hrozící koronakatastrofu jen tak tak ovládá pláč. Jeho postoj se občas dostával téměř do mesianistické roviny, z níž své kritiky odbyl tím, že jim asi nezáleží na tom, kolik lidí bude na Slovensku umírat.

Paralelně s tím se však odvíjela i druhá linie příběhu – komunikace nového předsedy vlády. Ze začátku dvouhodinové tiskové konference, na kterých odpovídal v zásadě pouze on sám. První případy nezvládnuté konfrontace, když své oponenty označoval za „múdrosráče“, novinářům jemně připomněl, že někteří jsou „placeni oligarchy“, a pustil se i do konfliktu s nevládními organizacemi. Stejní nepřátelé, jako měl Fico.

Třetí linií byl reálný výkon jeho funkce, respektive odpovědnosti za kritizovaná rozhodnutí. Na začátku to byl zejména těžkopádný postoj k pomoci ekonomice či velkým firmám. Následně prohlášení o tom, že o případném otevírání ekonomiky nebudou rozhodovat ekonomové ani politici, ale odborníci. To však samo o sobě popírá podstatu vládnutí, protože odborníci se nikomu zodpovídat nemusí, zatímco premiér ano. Začínalo to připomínat zbavování se odpovědnosti.

Když platil přes Velikonoce zákaz bezdůvodně opustit hranice okresu, lidé cestující do práce čekali v hodinových kolonách. Matovič týž den nejdříve ukázal na policisty, kteří prý byli příliš horliví, a proto vznikaly problémy.

Když si zřejmě uvědomil, že jen plnili pokyny, svůj původní facebookový status smazal, otočil a řekl, že je to chyba policejního prezidenta.

To, že ten následoval rozhodnutí ministerstva vnitra, které je avizovalo již předem, bylo bezpředmětné. Mimochodem, šéf tohoto resortu je z Matovičovy kandidátky.

Další linií bylo jeho odkazování na bývalého premiéra Petra Pellegriniho a chyby, které podle Matoviče v začátcích koronakrize udělal. (Pellegrini končil a Matovič začínal tři týdny po objevení prvního případu koronaviru na Slovensku.) Bez ohledu na to, co Pellegrini udělal dobře a v čem chyboval, získal během prvních týdnů krize na svou stranu velkou část veřejnosti. Lidé zůstali doma, moc nevycházeli, respektovali zavření obchodů bez zásadního odporu. Ještě podle posledních, pouze několik dní starých průzkumů důvěryhodnosti Pellegrinimu věří více lidí než aktuálnímu premiérovi. Trochu paradoxní, v zahraničí spíše vidíme, že lidé mají tendenci upínat se na aktuálního lídra vlády.

Hrozba jménem Pellegrini

Pro Matoviče přitom může Pellegrini perspektivně představovat ještě větší riziko. Expremiér se otevřeně vyjádřil, že chce kandidovat proti Robertu Ficovi na šéfa Směru-SD. A pokud mu to nevyjde, je schopen si založit vlastní stranu. A tady se Fico s Matovičem setkávají znovu.

Nevíme sice, jakou reálnou sílu by mohla mít Pellegriniho strana, ale pokud dokáže zužitkovat svoji oblíbenost, je rizikem jak pro Fica, tak pro Matoviče. Vedle Fica, který před časem nazval Matoviče „premiérem Cikánů“a „bláznem“, vypadá Pellegrini jako umírněný a standardní sociální demokrat, který má minimálně sám sebe zcela pod kontrolou.

A v jisté fázi vypadal stejně i ve srovnání s aktuálním premiérem. Zde je třeba připomenout, že před volbami Matovičovo OĽaNO narostlo skokově, jeho voličský elektorát je tedy nestabilní a snadno může přejít k někomu jinému.

Premiér Matovič se v čase vyvíjí. Na Facebooku už komunikuje mírněji, snížil frekvenci tiskových konferencí, je na něm vidět úbytek emocí. Začal také otevírat ekonomiku. Přesto to prozatím vypadá tak, že toho má s Ficem dost společného. Možná víc, než by se jednomu i druhému líbilo.

Zatím to vypadá, že má Matovič s Ficem dost společného. Možná i víc, než by se mu líbilo.