Dohraje se liga? Sparta je pro
Šéf fotbalové Sparty o dohrání ligy, Rosickém i depresích z pohledu na tabulku.
Pište si, že zítra se bude fotbalová liga na velkém shromáždění hádat, jestli pokračovat. Každý hájí svoje zájmy. Slavia, která vede, se k dohrání staví opatrně a s obavami. Sparta slovy svého generálního ředitele Františka Čupra říká: „Chceme dohrát a věřím, že v tom nejsme sami. Nevidím jediný důvod, proč by se liga neměla dokončit.“
Co zdraví hráčů? Nebojíte se o ně?
Ne. Nevěřím, že by jim hrozila nákaza. Čísla máme v Česku fantastická, fungujeme v rámci skoro uzavřených hranic a hráči dodržují režim: trénink a domů. Proto mě o víkendu zarazila slova slávistického šéfa Jardy Tvrdíka.
V čem?
Vždyť on říká: Ano, my chceme hrát, ale! A nastoluje spousty otázek. Navozuje to dojem, že se Slavii vlastně až tak moc hrát nechce. Tvrdí, že může přijít druhá vlna koronaviru, ale pokud někdy v budoucnu skutečně přijde, není rozumné hrát právě teď, když jsme v celkem komfortní situaci? A důvodů je víc.
Třeba?
Když mluvím s hráči nebo čtu rozhovory s nimi, cítím, že oni hrát chtějí. Fotbal je jejich práce, jejich život. Teď klesá jejich hodnota a sami přicházejí o dost peněz. Zvlášť pro ty z menších klubů je to citelný zásah. A to nemluvím o tom, že přicházejí o herní kondici, o návyky, jsou náchylnější ke zranění. Fakt mě nenapadá důvod, proč nehrát.
Každý klub hájí své zájmy. Pro vás je logicky výhodnější ligu kompletně dohrát, protože jste devátí a potřebujete výš.
I kdybychom byli první nebo druzí, chtěl bych hrát. Opravdu. Co kdyby nedejbože skutečně na podzim přišla druhá vlna? Půl roku nebo i víc bez fotbalu? Umíte si to představit? Tím bychom fotbal, hráče i fanoušky obrovsky poškodili.
Finančně?
Samozřejmě. Už teď vidím, že sponzoři mají problémy, krvácejí. Proč by měli vrážet peníze do fotbalu, když se nebude hrát? Pokud někdo najde rozumný argument proti dohrání ligy, moc rád si ho poslechnu.
Vadit může třeba to, že 30. června mnohým fotbalistům končí smlouvy a bude se muset vyjednávat o jejich prodloužení. Zrovna u vás se to týká devíti hráčů.
S některými se bavíme a jsme těsně před prodloužením smlouvy. U těch, kteří dlouhodobě nebyli v základní sestavě, věřím, že to případně zvládneme i bez nich. A u několika ještě nemáme jasno.
Není na hraně mít tolik hráčů s končícím kontraktem? Máte budoucnost pod kontrolou?
Věřím, že máme. Kádr je dost široký, chceme do něj zabudovat některé hráče, kteří jsou teď na hostování, a samozřejmě i přivést posily.
Na velké utrácení to asi vzhledem k situaci nebude.
Tak bych to neřekl. Finance nás netrápí, rozpočet máme jasně nastavený, navíc nám mohou pomoct podíly z dalších přestupů některých našich bývalých hráčů. Víme, co si můžeme dovolit a co potřebujeme.
Co tedy?
Přivést dva až tři hotové hráče. Zkušené, s vítěznou mentalitou, která nám občas chyběla. A ideálně s vazbou na Spartu.
Cílíte na česká jména?
To nemusí být podmínka. Trvá i náš zájem o jednoho zahraničního hráče, o kterého jsme usilovali už dřív. Potřebujeme psychicky odolné typy, které pomohou týmu okamžitě. Máme v kádru spoustu mladých kluků, kterým chybí víc zkušeností, což nás stálo hodně bodů.
Stejně jako chyby stoperů.
Ve středu obrany nám chybí stabilita, tam hledáme posilu.
To by mělo platit i pro střed zálohy, když tahoun Kanga nedostane novou smlouvu.
To zatím pořád řešíme. Kaku si řekl o vylepšený kontrakt a o podmínky, které nás překvapily a nejsme je ochotni splnit. Proto budeme čekat, jak se vyvine situace na přestupovém trhu. Není hotové, že odejde, ale ani nejsme blízko dohodě o prodloužení smlouvy.
Co talent Hložek? Kolik by musel zájemce ze zahraničí nabídnout, abyste uvažovali, že ho pustíte?
O tom vůbec nemůže být řeč. I kdyby někdo nabídl deset patnáct milionů eur, není to téma. Adam sám ví, že by to pro něj bylo brzo, jeho manažer pan Paska to ví taky. Hráče, jako je on, potřebujeme, aby nám pomohl splnit cíl: vrátit se v příští sezoně na první místo.
Jenže teď jste devátí. Jak se vám na tabulku dívá?
Hrozně. Když to vidím, padá na mě deprese. Kdykoli si čtu článek v médiích a vedle něj vidím tabulku, je mi strašně.
A na tribuně? Ještě hůř?
Na Spartu jsem chodil dávno předtím, než jsem v ní začal pracovat. Tehdy jsem dokázal sedět v klidu, a i když se nedařilo, díval jsem se celou dobu. Teď? Nazlobeně pochoduju, pak si jdu sednout do kanceláře, musím se na chvilku uklidnit a doufám, že uslyším, jak Letná slaví gól. Při zápasech bývám pěkně vystresovaný.
To jste asi během let ve vrcholném byznysu nezažil.
Fotbal je jiný svět. Je o emocích, dáváte do něj srdce, duši, chybí v něm chladné jednání, ve kterém hledáte win-win situace. Fotbal není racionální a je pravda, že nemá logiku. Byznys ji má, tam vidíte dlouhodobý horizont. Ve fotbale vám během chvilky může všechno spadnout na hlavu.
Sparta zatím spadla do druhé poloviny tabulky.
Deváté místo jsme si projevem zasloužili, ale beru ho jako exces. Jako dno. Věřím, že se od něj odrazíme a že už se nic takového opakovat nebude. Kádr má na mnohem víc, štvala mě výsledková houpačka. Vyhráli jsme 4:0, pak nesmyslně prohráli.
No právě. Herní projev se nijak nevyvíjel.
Souhlasím. Nedokázali jsme odehrát zápasy v klidu a upřímně přiznávám, že jsem měl před výkopem pokaždé obavy. Což je špatně, zvlášť když třeba doma hrajete s týmem z druhé poloviny tabulky.
Čeho jste se bál?
Viděl jsem, jak někteří kluci vypadali před příchodem na hřiště. Neměl jsem z toho pocit, že jim běží hlavou: Jdeme vyhrát a basta! Chyběl jim klid, mentální připravenost. Proto nezvládali závěry zápasů, nedokázali to zkušeně a s chladnou hlavou dohrát.
Což je ale ve Spartě dlouhodobý jev. Proč?
Vidím v tom kombinaci dvou věcí: mentální a fyzické připravenosti. Když máte odehraných 100 nebo 200 těžkých zápasů, víc si věříte, že těžké momenty ustojíte. A když jste v devadesáté minutě schopný sprintovat a fyzicky jste na tom lépe než soupeř, gól prostě nedostanete.
Přesně to teď zdobí konkurenční Slavii. Kdy taková bude Sparta?
Věřím, že pod trenérem Kotalem už brzy. Sice jsem z mnoha stran slyšel, že už má svůj věk, že patří ke starší generaci trenérů, ale co se týče fyzické přípravy, vidím, jak je obrovsky náročný. A také sebevědomý – podívejte, jak tým připravil na derby se Slavií. Napumpoval do něj, že v Edenu vyhraje, a byl zklamaný, když z toho nakonec byla jen remíza. Věřím, že to je cesta, která nám pomůže.
Jenže na titul už fanoušci čekají šest let, na Ligu mistrů patnáct a zlepšení je v nedohlednu. Kdo za to může?
My všichni. Nemůžu ukázat prstem na konkrétní osobu a ani nechci, protože by to vyznělo alibisticky. Fotbal je kolektivní sport, proto i vina je kolektivní. Padá na nás ve vedení, ale i na hráče.
Ale jak z toho ven? Co konkrétně děláte, aby Sparta hrála zase o špičku?
Recept je jasný: intenzivní komunikace všech lidí v klubu, fyzická příprava, datová analytika, vyhodnocování chyb. Když se něco nepovede, řešíme to do hloubky, jestli byl problém v hráčích, v taktice, ve fyzičce. Debatujeme o herních variantách, o tom, jak je na tom který hráč fyzicky, mentálně.
Jenže fanoušci jsou netrpěliví a doba hájení končí i sportovnímu řediteli Tomáši Rosickému.
Věřím, že má pořád potenciál se zlepšovat, protože se se svou rolí ještě úplně nesžil. Ale vidím velký posun u Tomáše před dvanácti čtrnácti měsíci a teď. Pochopil, že občas je potřeba bouchnout do stolu a zvednout hlas.
Vážně? Nepůsobí jako typ, který umí zakřičet.
Věřte mi, že prochází velkou změnou. Už ví, že klidná diskuse ne vždycky funguje, naučil se říkat nepříjemné pravdy.
A majitel Daniel Křetínský? Jak moc se zapojuje?
Bavíme se denně, ale hlavně v přátelské nebo byznysové rovině. Fotbal řešíme výrazně méně, a když už, začnu já. Ptám se na jeho názory, informuji ho o novinkách. Rozhodně to není tak, že by Dan do všeho zasahoval, jak se občas dočítám.
To by bylo špatně?
Z devátého místa na mě padá deprese. Kdykoli si čtu článek v médiích a vedle něj vidím tabulku, je mi strašně.
Určitě by nebylo dobře, kdyby jako majitel mluvil do sestavy nebo do náplně tréninků. Když se chystáme utrácet peníze a řešíme klíčové nákupy, nebo naopak odchody hráčů, je jeho souhlas samozřejmě rozhodující. Ale dennodenní záležitosti jsou na nás ostatních. Pracujeme dost tvrdě – a brzy se to už musí projevit.