Čeština je cesta za poznáním, nikoli zlaté tele

Sněmovnou prošla novela, která ruší povinnou maturitu z matematiky a nechává možnost volby mezi matematikou a cizím jazykem. Součástí novely je i redukce státní části zkoušky na didaktické testy. Část národa novelu vítá, část se zlobí a hovoří o degradaci vzdělání.

Docent Dalibor Martišek (Maturita a středověké trivium, MF DNES, 11. 5.) argumentuje nepostradatelností matematiky pro rozvoj logického myšlení a staví proti královně věd dle jeho názoru často nesmyslnou výuku češtiny. Matematický jazyk je pro vzdělání potomků důležitější, nebo alespoň stejně důležitý jako rodný jazyk.

Rozumím kritice školní češtiny, která po zavedení státní maturity ztrácela smysl pro mnohé. Pokud se ústní zkouška opírá o formální rozbory 20 knih a sloh může čítat jen 250 slov, na vzdělanosti se to projeví. Věřím, že teď se situace zlepší. Oba jazyky, ten matematický i ten složený ze slov, přece nejsou cílem našeho poznání, jsou to především cesty, jak uchopit a pojmenovat nějakou skutečnost. Matematika nás vede k logice, v rodném jazyce se učíme přemýšlet, chápat vztahy kolem nás a formulovat vlastní názory. Matematické vzorce neztrácejí svou platnost, příběhy a verše, které zrcadlí svět od počátků a na jejichž základech vznikaly civilizace, v sobě mají také zakódovanou pravdivost poznání.

Proto by matematika a rodný jazyk neměly být ve sporu. Ve státní části maturit zřejmě zůstane povinně jen test z češtiny, která je naším komunikačním systémem od narození. A v konečném důsledku bude opět záležet především na učitelích, zda studenti naleznou v jejich cestách smysl a budou po nich putovat za dalším poznáním.