Pěstování hadovek přece není soutěž
Daniela Málka, ředitele redakce MF DNES
Při ranním venčení potkávám souseda, starého pána z návsi, který každý den po sedmé vyráží na procházku. Alespoň na chvilku se spolu vždy zastavíme a probereme důležité věci, které se právě dějí v záhonech. Minulý týden mu brambory olízl mráz. „Ony se vzpamatujou, jenom se trochu zarazí,“uklidňoval jsem ho.
Pranostika praví, že brambory mají přijít do země 25. dubna. „Brambory sázej na svatého Marka – bude jich plná jamka!“Lidová moudrost vychází z toho, že než brambory pořádně vylezou ze země, přeženou se s ledovými muži poslední jarní mrazíky. A až Bonifác po zítřku odejde za bratry Pankrácem a Servácem, budou choulostivé bramborové lístky v bezpečí. Jenomže příroda se v posledních letech chová jinak, než říkají pranostiky, tak jsem s dětmi nedočkavě uložil bramborovou sadbu do řádků již 5. dubna. Během tří týdnů, než přišel svatý Marek, překročila u nás teplota hned třináctkrát dvacítku. Soused z návsi vysadil brambory až čtrnáct dní po mně. Vylezly mu krásně, má hezčí řádky. Ale já mu to přeju.
Minulou sobotu jsme se ráno zase potkali v ořešákovém sadu pod školou. „Dneska musím procházku zkrátit, přijede pravnučka a budeme vysévat nakládačky,“hlásil už zdálky. „Nemají se sít až po zmrzlejch?“„Kdepak, než vylezou, už zase bude teplo.“„Já ještě počkám. Za týden dám do skleníku hadovky,“povídám. „Hadovky? Na těch už máme takovýhle okurky,“pochlubil se čilý osmdesátník a roztáhl palec a ukazováček, co to dalo. Vyloudil jsem uznalé hmm, rozloučil se a šel domů.
Brouk v hlavě
Nasadil mi ale do hlavy pěkného brouka! Stále jsem si musel v duchu opakovat: „Není to soutěž. Klid. Není to soutěž.“Ještě deset minut po zahradnickém dialogu jsem byl rozhodnutý, že hadovky vysadím až týden po ledových mužích. Za dalších pět minut už jsem spěchal do holešovické tržnice. Nebyl jsem ovšem jediný, koho toto napadlo. Vypadá to, že se letos rozhodli zahradničit i lidé, které by to dřív ani nenapadlo. Vidí, slyší a čtou, o kolik zdražila zelenina, tak si chtějí zkusit vypěstovat něco sami. Stáli v dlouhých zástupech a skupovali sazenice všeho. Měl jsem kliku, že na mě zbylo osm roubovaných hadovek. Vzal jsem toho víc, ale kolik to stálo, nenapíšu, protože by si to doma mohl někdo přečíst a pak by se mohl někdo pozastavit nad tím, proč toho kupuju tolik, když to stejně nemám kam dát. A měla by pravdu. Zvlášť když to přece není soutěž.
V tržnici jsem strávil víc času, než jsem plánoval, a to mě čekala ještě zastávka v hobbymarketu, kde jsem potřeboval pár nezbytností. Se štěstím jsem našel místo na přeplněném parkovišti, bleskově naházel do košíku nákup a pak dostal ránu mezi oči. Ke každé z kas se vinul had délky několika anakond. Všichni ti zákazníci v sobě objevili zahrádkáře toužícího po zeleninové soběstačnosti, takže mají košíky plné substrátů, lopatek, motyček, hnojiv a mulčovacích tkanin, takže nepřekvapí, že jsem v té frontě strávil hodinu a čtvrt. Když jsem konečně přišel na řadu, usmála se na mě vyrovnaná paní pokladní a povídá: „Já jsem dva dny neviděla televizi. On je konec světa, nebo co?“
Okurky už jsou zasazené ve skleníku, rajčata a papriky tam zatím čekají, než půjdou ven. Ledoví muži přišli letos s mrazivým načasováním. V pondělí se ochladilo o dvacet stupňů, včera na Pankráce se na sudu udělal ledový škraloup... A co dnešní Servác? Ušetřil brambory a spol.? Doufám.