Jedna karanténní vzpomínka na dutinky značky Abadie

Jeden z opozičních vůdců vytkl vládě, že nebyla na pandemii připravená a že ji vlastně před pohromou zachránili občané podomácku vyráběnými rouškami. Ke kritice se připojili i někteří z těch, kdož kdysi obviňovali autory varující před blackoutem ze šíření poplašných zpráv. V tomto případě vláda i kraje nezaváhaly a na katastrofické důsledky dlouhodobějšího vypnutí elektrické energie se připravovaly. Snad budeme dělat dobrou energetickou politiku, abychom si to nemuseli vyzkoušet natvrdo. Bylo by to – stejně jako sucho – vážnější než virus.

Občanská iniciativa se chválí právem. Naštěstí nás vynalézavost v kritických okamžicích neopouštěla nikdy. Stačí si připomenout vtipná hesla na transparentech při manifestacích roku 1989. Nebo otáčení značek na silničních křižovatkách či strhávání názvů ulic, aby to zmátlo jednotky Varšavské smlouvy při vpádu v osmašedesátém.

Nejvynalézavěji se um českých občanů projevil za druhé světové války. Už i proto, že okupace trvala víc než šest let. A tváří v tvář nacistům, kteří nejen zavedli potravinové lístky, šatenky i poukázky na cigarety, ale dávky neustále snižovali, bylo proto nutné proti nim nejen bojovat, ale existenčně přežít.

Trochu hej bylo těm, kdo pracovali v potravinářském průmyslu, ve mlýně, pekárně, cukrovaru či v zemědělství, protože měli s čím přijít na černý trh. Naštěstí u nás většina lidí žila ve svém alespoň s malou zahrádkou, na které tehdy rozhodně nikdo neměl anglický trávník nebo bazén. Slepice, husy, krůty, kozu kvůli mléku a někdy i prase bylo nutné něčím krmit, a to nejen odpadky z kuchyně, ale dokonce vepře vodou po umytí nádobí. A tak se chodilo sbírat klásky, paběrkovat brambory a řepu, na lesní plodiny a houby. Jak to je i ve Steinbeckově románu Na plechárně, jeho hrdinům přišla k dobru nejen jablka či rajská, která vypadla při převozu z auta, ale i ta, která nespadla. V našem případě se občas s nějakou tou jabloní nebo hruškou zatřáslo.

I když se Němcům tohle počínání nelíbilo a trestalo se, na všechno nedohlédli. A tak se na zahrádkách s jistým strachem pěstoval i tabák. Z těch už nemnohých pamětníků někdejší kluci pamatují, jak otcům a dědům cpali nakrájený tabák do dutinek značky Abadie. A tak se jim dnešní koronavirová krize ve srovnání například s heydrichiádou nebo koncem války nezdá tak děsivá.