Případ hodného nacisty v protektorátu
Nacistický kriminalista Feddersen byl po válce zatčen. České úřady ho ale pustily.
Otrava kolaborujících novinářů, atentát na Reinharda Heydricha či střelba na německé policisty – také na vyšetřování těchto případů se za okupace podílel komisař Paul Feddersen. Před 75 lety se ocitl v cele české věznice. Mezi výše postavenými úředníky
říšské policie představoval výjimku, soud ho obvinění z válečných zločinů zprostil. Jeho případ MF DNES objevila v Archivu bezpečnostních složek.
Žalobě se proti Paulu Feddersenovi po válce nedařilo sehnat žádné výpovědi. „Výzva, aby se přihlásili svědci proti němu, byla opakována v tisku a rozhlase. Nikdo se nepřihlásil,“shrnuje v protokolu policejní komisař Diviš. Naopak, ve Feddersenův prospěch svědčili nejen čeští kriminalisté. „Intervencí zajistil propuštění syna a jeho přítele z vězení gestapa a zastavení stíhání,“
řekl například pražský lékárník Jan Halla v roce 1947. Týž rok Mimořádný lidový soud Feddersena osvobodil a propustil po půldruhém roce z vazby. Vrátil se do (západního) Německa, jeho další osudy nejsou známy.
Válka v květnu 1945 skončila, někdejší všemocní páni protektorátu Čechy a Morava se měli za své jednání zodpovídat. Vysoko na listině hledaných osob se nacházeli zaměstnanci německé kriminální policie (KriPo).
„Především se jednalo o jejího pražského ředitele Friedricha Sowu,“uvedl historik Dušan Tomášek. Zájem byl též o Paula Feddersena, vedoucího inspekce II. KriPo, pod niž spadalo vyšetřování vražd, násilných deliktů a žhářství. „Byl nepřítel všeho českého,“uvádí zatykač z jara 1945.
Na listině stíhaných členů KriPo, předané vojenskému velitelství v americké zóně Německa, měl Feddersen číslo 3. Výše než on stál jen zmíněný Sowa a Werner Braune, zemský šéf neuniformované policie.
Ve vazbě na Pankráci
Feddersen putoval do vazby na pražské Pankráci na konci roku 1945, kdy ho československá vyšetřovací komise vypátrala v Ludwigsburgu na západě Německa. „I jako úředník KriPo vyšetřoval jsem jen delikty nepolitické a zcela objektivně,“diktoval Feddersen do prvního protokolu.
V Čechách se ocitl na jaře 1939, z Berlína jej poslali do Kladna vyšetřit smrt policejního nadstrážmistra Wilhelma Kniesta.
Feddersen, třicetiletý absolvent vysoké školy a řady odborných kurzů, měl reputaci experta na vyšetřování hrdelních zločinů. U KriPo začínal v Kielu na severu Německa, v půli 30. let se dočkal přeložení na „Alex“. Tedy centrálu německé kriminálky na Alexanderplatzu a její elitní odbor – „mordpartu“. „Feddersen platil za odborníka skrze výsledky, nikoli stranickou protekci,“řekl o něm Friedrich Sowa. Komisař měl sice nacistickou partajní legitimaci, to ale patřilo k nutným podmínkám kariéry vyššího úředníka.
„Byl předpoklad, že Kniestova vražda byla dílem řemeslného zločince. Proto jsem byl ustanoven vedoucím vyšetřovací komise. Když byl zjištěn politický motiv činu, věc jsem předal gestapu. Tak to fungovalo vždy, příslušelo mi šetřit toliko kriminální delikty,“zdůraznil při výslechu Feddersen.
Gestapo za Kniestovu vraždu zatklo studenta Františka Petra, z jeho moci unikl odbojář Jan Smudek, jenž se probil do zahraničí. Jeho osudy inspirovaly tvůrce kultovního amerického velkofilmu Casablanca.
Na listině stíhaných členů KriPo, předané vojenskému velitelství v americké zóně Německa, měl Feddersen číslo 3.
Smrtící chlebíčky
Otrava sklátila na podzim 1941 do hrobu kolaborantského novináře Karla Lažnovského, několik jeho kolegů onemocnělo. Osudovými se měly stát chlebíčky podané u protektorátního premiéra Aloise Eliáše. „Na usvědčení Eliáše i z travičství velmi záleželo Heydrichovi,“vypověděl do protokolu Feddersen. Heydrich chtěl útok přidat k obžalobě proti Eliášovi vedle jeho působení v odboji. Feddersenovo vyšetřování travičství nepotvrdilo. „Heydrich byl tímto velmi rozezlen, na obvinění měl mimořádný zájem,“sdělil po válce.
Střelba na motocyklového kurýra SS u Zdic roku 1942 představovala další z Feddersenových kauz. „Případ SS man ohlásil na služebně gestapa v Plzni, odtud šlo hlášení na pražské gestapo. K. H. Frank o věci informoval vůdce v Berlíně,“popsal incident.
Hitlerův pokyn zněl tvrdě, zastřelit 20 až 30 rukojmích ze Zdic. „Požádal jsem, abych věc mohl přešetřit,“řekl po válce kriminalista. Výsledky jeho pátrání zněly odlišně – esesák se opil v Praze, cestou do Plzně chtěl dohnat zpoždění. U Zdic ale upadl. Malér chtěl vyřešit výstřelem do vzduchu a udáním na gestapu. K represím nedošlo.
Komisař Heinz Panwitz na jaře 1942 povolal Feddersena do své komise pro vyšetřování atentátu na Reinharda Heydricha. „Konal jsem jen služby pomocné, nebyl jsem ani u zatýkání, ani u výslechů,“hájil se. Soud jeho obhajobu nevyvrátil.
Němec, ale slušný
„Feddersen nebyl horlivým nacistou, choval se k Čechům vždy korektně,“charakterizoval jej komisař Alfréd Suchánek, ve 30. letech mezinárodně uznávaný expert na vyšetřování vražd z pražské policejní „direkce“, za války mimo jiné vedoucí „mordparty“.
To potvrzovali další kriminalisté. „Byl na KriPo jevem výjimečným,“uvedl František Šejn, inspektor, jenž neměl důvod Němce hájit, měl u nich totiž „škraloup“. Na konci 30. let sloužil na expoziturách ve Frýdlantu a Chrastavě, kde potíral henleinovské řádění.
Na počátku 50. let případ řešila StB, která chtěla rozkrýt Feddersenovy údajné konfidentské sítě. Detektivové, kteří svědčili v jeho prospěch po únoru 1948, skončili na dlažbě, někteří ve věznicích. Nešlo však o výjimku, komunistický režim obdobně naložil s většinou prvorepublikových policistů.