Jdu správným směrem
Brankář Mrázek o otřesu mozku a nejistotě v NHL
Byl jednou z vedlejších postav jednoho z nejpůsobivějších příběhů aktuálně přerušené sezony NHL. Zatímco hokejový svět v únoru opěvoval dvaačtyřicetiletého rolbaře Davida Ayrese, který za něj zaskočil v brance Caroliny, jemu úplně do zpěvu nebylo. „Myslel jsem, že jsem v pohodě, ale lidé kolem mě poznávali, že to není pravda. Nesmál jsem se, nevtipkoval,“líčí Petr Mrázek. Diagnóza? Otřes mozku. Po vykurýrování odchytal jeden duel. Cítil se skvostně. Věřil, že Hurricanes stejně jako loni popožene až na dosah Stanley Cupu. Pandemie je proti. Zatím. Osmadvacetiletý Mrázek tak vypráví o nuceném volnu. O větší radosti z chytání. Nebo o tom, proč se z brankářů NHL stává čím dál rizikovější povolání.
Máte vysvětlení?
Útočníci jsou čím dál rychlejší. V rychlosti jim ubývá čas na manévr, navíc je někdo natlačí do brány a vznikne malér.
Vy jste se srazil s torontským Cliffordem, když jste rozehrával puk. Pořádná šlupka?
Několikrát jsem se na to díval ze záznamu. A musím říct, že bych do toho šel znovu. Podobných situací se nesmíte bát. Nepřemýšlíte, že z toho může být nějaký otřes mozku. Ale jsem rád, jak to dopadlo.
Hlavě jste ovšem v sezoně dal zabrat. V prosinci vás knokautoval veterán Joe Thornton.
(usměje se) To byla maličkost, neřešil bych to. Byly to emoce po přerušení hry, což je jiné než nějaké srážky nebo natlačení do brány.
Až si říkám, zda teď není vhodná doba, abyste se zlepšil v sebeobraně nebo boxu.
To není nic pro mě!
Co tedy vyplňuje vaše dny?
Už měsíc jsem v Praze. Člověk si zajde do posilovny nebo na golf. Zajedu za rodiči, o víkendu jsem byl s kamarády na chatě. Mám pohodu, nestěžuju si!
Nenapadlo vás pandemii přečkat v Americe?
Chvíli jsme tam zůstali, nic nám nechybělo. Přítelkyně (beachvolejbalistka Sára Olivová) dál trénovala, vyhovovalo jí, že bylo teplo. Ale jakmile se zlepšila situace v Česku, otevřely se obchody nebo golfová a beachvolejbalová hřiště, letěli jsme domů.
Kdy naposledy jste trávil jaro v Česku?
Už je to dávno. Ale teď je to jiné, žijete v nejistotě. Nevíte, co bude, kdy poletíte do Ameriky, jestli tam bude karanténa. Pak trénink a čekání, jestli rovnou nepůjdete do play off. Nevíte, jestli víc máknout v posilovně, nebo si naopak dát pauzu.
Proto raději popadnete golfové hole a vyrazíte na green?
Přesně! Když vyjde počasí, jsem tam pořád. V Carolině jsme si se Sárou a Martinem Nečasem dokonce najali trenérku. Chce to ještě hodně tréninků, ale cítím, že jsem na dobré cestě.
Pochlubíte se, jaký máte handicap?
Myslím, že bych se na nějakých 14 nebo 15 už mohl dostat.
Jaký jste udělal pokrok v hokejové kariéře?
Řekl bych, že jsem navázal na výkony z předchozí sezony. Můžu ji hodnotit jen pozitivně. Jen škoda, že se zatím nedohrála.
Minulou sezonu se Carolina po slabším začátku perfektně rozjela. Teď naopak po slibném startu lehce vadla. Čím to?
V minulé sezoně vám spousta lidí řekla, že jsme měli nejlepší obranu v NHL. Po sezoně se někteří kluci vyměnili, ale začátek si sedl, což trochu překvapilo i mě. Potom se ovšem obměna projevila, hledali jsme se. V lednu jsme to doháněli, a když jsem se vrátil po zranění, věřil jsem, že jsme se zase chytili.
Prospěla vám pauza?
Abych řekl pravdu, když jsem se vrátil, cítil jsem se skvěle. Po otřesu mozku jsem chodil na různá cvičení s očima, která se dělala digitálně přes počítač. Moc mi to pomohlo a chtěl bych v nich pokračovat, i když budu zdravý. Mrzí mě, že to takhle skončilo. Odchytal jsem jeden zápas a konec.
Věřil jste, že v play off můžete opět projít do konferenčního finále?
Základem bylo dostat se do play off, loni a letos byla totiž naše divize nejsilnější. Zápasy jsou náročnější, berou hodně sil, ale zároveň vám to pomáhá. V play off už pak záleží i na štěstí, na koho narazíte. Tým byl postavený tak, aby šel daleko. Ale pořád je mladý a do budoucna vidím velkou šanci.
Cítil jste se v brance jistější?
Stoprocentně! Minulou sezonu jsem nevěděl, do čeho jdu, neznal jsem ani tým. Ale dokázal jsem předvádět výkony na podobné úrovni. Neměl jsem žádné výkyvy jako v Detroitu nebo ve Philadelphii. Obě sezony jsem jel na stejné vlně, v tom mi hodně pomohl (mentální kouč) Marian Jelínek.
Jak se projevuje spolupráce?
Rozebíráme spolu různé věci. Na hokej se dívám jinak, kladu si na sebe větší nároky než dřív. Když se mi něco podaří, mám z toho větší radost, užívám si ji. Zjistili jsme, že jsem byl v bráně až moc velký pohodář, který si vůbec nic nedělal ze dvou tří nepovedených zápasů. Prostě jsem je hodil za hlavu.
Což mohlo vypadat až příliš sebevědomě, že?
Za dvě sezony jsem na sobě hodně zapracoval. Pořád se nestresuju, ale vyvíjím na sebe větší tlak. Zodpovědnost mi pomáhá podávat lepší a konstantnější výkony.
Co se dalo v přerušené sezoně udělat lépe?
Člověk by měl vždycky něco najít. A těch věcí je pořád hodně. Ale cítím, že jdu správným směrem. A věřím, že to vidí i v Carolině.
Jak tam hodnotí sezonu?
Víte, že jsme vůbec nikoho neviděli a s nikým se o tom nebavili? Myslím, že na to dojde, pokud se sezona ukončí.
Jaký je váš názor?
Asi ho uslyšíte i od mnoha dalších hráčů. Je blbost, aby se pokračovalo, když nikdo více než dva měsíce nehrál. Jde taky o to, že některým klukům skončí v NHL smlouvy, nejasný je draft i přípravný kemp. Play off je navíc soutěž, kde vám fanoušci přidají sedmdesát procent k výkonu. Fakt si zbytek sezony neumím představit.