Hongkong: Jedna země, jeden systém?
V autonomní enklávě přituhuje. Pokud se nevrátí koronavirus, lze čekat nové protesty a pořádně horké léto
Skoronavirem se Hongkong vyrovnal úspěšně – jen čtyři lidé tam zemřeli. Teď se však na území někdejší britské kolonie vrací jiný virus, možná nebezpečnější. Je to „virus politický“, jak místní demonstranty označila čínská Kancelář pro záležitosti Hongkongu.
Znovu se totiž ozývá volání po obnově prodemokratických protestů, které v osmimilionovém městě přerušila opatření proti koronaviru. Řada aktivistů totiž soudí, že Čína hodlá využít situace a porušit princip „jedna země, dva systémy“, podle něhož se enkláva má těšit řadě svobod až do roku 2047.
Nasvědčuje tomu několik věcí. Vedle dubnového zatčení patnácti prominentních představitelů prodemokratického tábora také nynější tahanice kolem zákona o (čínské) národní hymně, který navrhuje, aby urážka státní hymny byla trestným činem. Především však nedávná zmínka nejvyššího zástupce čínské centrální vlády v Hongkongu o tom, že poloautonomní provincie by měla co nejdříve přijmout zákon na ochranu národní bezpečnosti podle článku 23 hongkongské „mini-ústavy“. Toto kontroverzní ustanovení se místní vláda pokoušela uvést v život už v roce 2003. Plán však musela rychle šoupnout k ledu, neboť do ulic vyšlo půl milionu lidí. Zákon si totiž mnoho Hongkonžanů vykládá jako útok na svobody města.
Hongkong tak možná čeká hodně horké léto. Ale nepředbíhejme. Nyní probíhají líté šarvátky mezi propekingskými a prodemokratickými zákonodárci spíše na půdě parlamentu, to se sice občas neobejde bez nějaké té facky, na ulicích je však zatím relativní klid.
Všichni bedlivě čekají, jak se vůči Hongkongu postaví odložené výroční zasedání čínského parlamentu, které začíná v pátek. Není pochyb o tom, že právě vzpurný Hongkong bude jedním z hlavních bodů.
Premiér Li Kche-čchiang se v hlavní zprávě o Hongkongu rutinně zmiňuje každý rok. Až dosud zcela konzistentně. Pokud si odmyslíme drobné změny tónu, v zásadě pokaždé potvrdí platnost formulky
„jedna země, dva systémy“, jež je základem vysoké míry hongkongské autonomie. Podle různých zdrojů by však letos mohly být věci jinak, neboť soudruhům dochází s odbojným městem trpělivost. Navíc stupňující se rivalita mezi Spojenými státy a Čínou dala Hongkongu v očích pekingských vládců novou naléhavost.
Peking totiž stále častěji vnímá bývalou britskou kolonii jako slabý článek své národní bezpečnosti, čehož by Američané mohli využít. A na to jsou čím dál sebevědomější čínští vůdci hákliví. Proslýchá se proto, že letos by měl být tón Li Kche-čchianga vůči Hongkongu daleko tvrdší. V jeho jádru by mohlo být právě prosazování zákona o národní bezpečnosti, který mimo jiné definuje zločiny jako „velezrada, odtržení, pobuřování a podvracení“.
Už koncem dubna vyzval Sia Pao-lung, šéf Kanceláře pro záležitosti Hongkongu a Macaa, pročínskou správkyni Hongkongu Carrie
Lamovou, aby našla způsob, jak ve městě zákon zavést. „Vyjádřil obavy, že Hongkong se v systému čínské státní bezpečnosti stává nebezpečnou mezerou,“uvedl nejmenovaný zdroj pro list South China Morning Post.
Těch náznaků je už nějak moc a lidé v Hongkongu mají strach, aby se jednou neprobudili ve městě, kde už bude platit jen „jedna země, jeden systém“.
„Nejde o moje zatčení. To, co mě opravdu zajímá, je zjevná snaha okleštit demokratické svobody,“uvedl Martin Lee, 81letý veterán boje za demokracii v Hongkongu, který byl mezi patnácti dubnovými zatčenými.
Případný krach dosavadního hongkongského modelu, který má mimochodem sloužit za vzor pro „sjednocení“s Tchaj-wanem, by byl dalekosáhlým signálem pro svět. Že by takový vývoj ještě vystupňoval současné napětí mezi Čínou a USA, je nasnadě.