Chaos na hranicích Prymulova království

Jakuba Pokorného, editora MF DNES

Ačkoli mnohé země na západ od nás, třeba Rakousko, takzvaně „otevírají hranice“, cestování má pořád nejednoznačná pravidla. V podstatě je to chaos.

Slovensko a Polsko mají pořád „zavřeno“. U Německa a Rakouska pak záleží na tom, jak cestovatel dokáže „ukecat“konkrétního českého policistu na hranici. Může mu namluvit, že jede za babičkou, za tetičkou, nebo může tvrdit, že jen projíždí Rakouskem do Slovinska nebo bůhvíkam. Do Rakouska potřebuje negativní test, do Německa pádný důvod cesty, o kterém však paradoxně přesvědčuje hlavně toho českého pohraničního policistu. Ani po takzvaném „rozvolnění od 26. května“se nic moc nemění. Jen už ti policisté budou číhat za bukem místo na přechodu.

Prostě se necestuje, jako kdyby vláda pořád jednala v duchu slavného výroku náměstka Romana Prymuly, že hranice budou zavřené dva roky. Jenže Evropa je zjevně někde jinde. Z viru má menší strach než Česko, nebo pro ni je prostě volný pohyb přes hranice důležitější hodnotou než pro nás.

Hranice otevírají i státy jako Německo, které mají nakažených víc, a podle logiky našich epidemiologů by na sobě měly ještě makat a uzdravovat se, a ne vymýšlet vylomeniny jako cestování. Fakticky stejně cestovatelská sezona začne 8. června, pokud vláda schválí avizovaný seznam bezrizikových zemí, po jejichž návštěvě nebudou lidé potřebovat stále drahý a nepříjemný test. Včera ministr Tomáš Petříček mluvil dokonce o tom, že by to byl takový „minischengen“.

Abychom se mohli vrátit k normálu, musí se ještě vyjasnit následující otázky:

– Bude režim styku s bezrizikovými zeměmi opravdu jako schengenský prostor, to znamená, že budeme moci překračovat hranice i mimo přechody a bez jakékoli registrace a ukazování pasu?

– Že nějaká země otevře hranice, ještě neznamená, že nepadnou různé přísné podmínky. Třeba test na koronavirus před dovolenou. Jestli to správně chápu, do Rakouska ho člověk potřebuje pořád, ale do Německa, Slovinska a Chorvatska už ne. O tomhle by mělo naše ministerstvo zahraničí české turisty jasně informovat. Navíc v různých zemích budou jistě existovat i různé „zákeřné“podmínky pobytu. Třeba v takové České republice budou muset cizinci v hospodě nosit roušku, pokud si půjdou od stolu odskočit na WC. Vědí to?

– Petříček v dubnu mluvil o tom, že „pokud se lidé v cizině dostanou do problému, nemusí jim konzuláty pomoci“. Dost závažná věc. Jak to tedy aktuálně je?

– Jestliže bude existovat seznam bezpečných zemí, po jejichž návštěvě nebude muset Čech doma v Praze na test, je to dobře. Jak ale ohlídat, že si někdo z nerizikového Rakouska neodskočil přes nerizikové Švýcarsko do rizikové Francie, když budou mezi nimi otevřené hranice? Bude to na bázi čestného prohlášení?

– Na ostrovy, jako je Irsko, Kypr, Malta, se člověk až na výjimky dostane jen letadlem. Jestliže budou prohlíženi i letečtí pasažéři (viz dnešní MF DNES), má pak smysl kontroly dublovat?

– Jak to bude s uvolňováním cestování do zemí mimo Evropu? Existuje nějaký plán? Není důvod nejet do Thajska, na Srí Lanku, do Maroka, což jsou populární destinace a nezasažené. Určitě se brzy otevřou.

Češi strpěli zákaz cestování, tak mají právo na obnovu volného pohraničního režimu. Zvláště pokud už činí denní přírůstek případů nemoci pár desítek. Nelze lidem stále tvrdit, že „virus tu pořád je“.