Obamová se umí prodat
Pokud by se Michelle Obamová rozhodla vyslyšet volání demokratické strany a kandidovala po boku Joe Bidena na viceprezidentku USA, nový biografický dokument Můj příběh je tím nejlepším startem kampaně.
Budou to dva roky, co produkční společnost manželů Obamových Higher Ground uzavřela smlouvu se streamovací službou Netflix. Spolupráce jim mezitím vynesla Oscara za dokument Americká fabrika i uznání za nedávný Kripl kemp – snímek o boji za práva handicapovaných.
Jako popová hvězda
Nejnovějším přírůstkem je teď Můj příběh, ve kterém zkušená kameramanka a poprvé také režisérka Nadia Hallgrenová sleduje bývalou první dámu při turné po Státech k autobiografické knize shodně nazvané Můj příběh.
S nikterak originálním konceptem Hallgrenová nepřichází. Dokument opisuje klasické kolečko známé z dokumentů o hvězdách pop-music – zákulisí turné, pohled do rodného domu na předměstí Chicaga, komentáře nejbližší rodiny včetně maminky a bratra i zdánlivě neviditelných bližních – ochranky, manažerky, stylistky. Dokument baví, formálně funguje, obsahem je však z velké části předvídatelný. Obzvlášť pro ty, kteří četli již zmiňovanou knihu.
Rozpoznat Michelle Obamovou jakožto charizmatickou a pohotovou ženu se smyslem pro humor totiž není nijak složité a lze to jednoduše i bez dokumentu. Režisérka se drží hranic vytyčeného mediálního obrazu a vědomě jej podporuje, jako by snad opravdu točila kampaňové video. Obamová, která se v knize vypisuje z problémů v manželství, poporodních depresí i rozhodnutí podřídit svůj život manželovým ambicím, se divákům odhaluje jen zřídka. Kniha přitom mohla být režisérce skvělým výchozím materiálem pro novou perspektivu, bohužel zůstala nevyužita a funguje spíše jako líbivý doplněk.
Vděčný objekt sledování
Nastavený koncept naštěstí čas od času narušuje sama protagonistka. Třeba když mimoděk hovoří o tom, jak s dcerou jednou utekla z Bílého domu nebo proč už její život nebude nikdy normální. Obamová umí mluvit s lidmi a mezi nimi je jí nejlépe, návštěvy škol a lokálních komunit se řadí k nejlepším momentům filmu. Tady lze pochopit, jak vděčným objektem sledování musí taková osobnost pro filmaře být. Koneckonců nejen pro filmaře, ale i zástupce demokratické strany, kteří, zdá se, nejsou schopni vyprodukovat tak výraznou ženskou osobnost, jakou Obamová je.
Příchod Baracka Obamy na scénu si Hallgrenová zcela cíleně schovává až na čtyřicátou minutu dokumentu, před kamerou jej nechává trávit minimální čas. I těch pár minut však mluví za vše. Bez Baracka by nebyla Michelle a bez Michelle by nebyl Barack. A byť politika v dokumentu zůstává spíše stranou, jednoho musí napadnout – jak svého spojení hodlají využít dál?
Můj příběh USA, 2020