Fanoušek s výhodami: Jsem sám na tribuně. Divné!
Sport bez diváků? Ne tak úplně. Absolutní výjimku představuje příběh vousatého VIP příznivce v korejské baseballové lize
Každá doba nabízí specifické ceniny a ta současná, poněkud vychýlená od normálu, to jen potvrzuje: můžete být boháčem i celebritou, ale sledovat naživo svůj oblíbený tým prostě nelze.
Sport – pokud vůbec funguje – se koná bez diváků. Vstupenky do hlediště nejsou k mání.
Výjimku z pravidla máte, pokud se jmenujete Kerry Maher.
„Je to zvláštní,“popsal pro ESPN. „Jsem tam úplně sám. Hráči mě poznávají z hřiště, mávají mi.“
Maher je svéráznou celebritou korejské baseballové ligy, jedné z mála soutěží, která se po koronavirovém utlumení veškerého sportu stihla nadechnout. U týmu Lotte Giants z města Pusan má výsadní funkci profesionálního fanouška, proto teď může do ochozů. Jako jeden z mála na planetě. „Když přijdu domů a přesně tohle si říkám, cítím se divně,“souhlasí Maher. „Můžu koukat naživo na baseball, což mě trochu naplňuje pocity viny. Ale zase ne takovými, abych nešel i příště.“
I takové jsou sportovní příběhy jara 2020: při nedostatku jakékoli jiné sportovní zábavy se nejprve stala hitem běloruská fotbalová liga, nyní zvlášť baseballumilovné národy hledí směrem k Jižní Koreji. Tamní soutěž vůbec není špatná, dle Mahera dokonce v něčem lepší než její nejslavnější předobraz: „Vždycky říkám, že zatímco MLB je opera, korejská liga je rokenrol.“
Momentálně ovšem bez nutného řízu, který dodávají právě fanoušci. Smutné ticho ohlušuje tribuny na všech kontinentech. A tak Maher najednou dobře slyší debaty na hřišti i na lavičce, klení i radost. V prostředí jindy hučícím jako při skutečném rockovém koncertu to popisuje jako surreálný zážitek.
Zároveň by neměl být zase tak překvapen – že jsou uličky osudu nevyzpytatelné, ví sám nejlépe.
Muž s vizáží starozákonního proroka (či plukovníka prodávajícího smažená kuřata) vždy vyhledával pozornost, zkoušel to jako herec, stihl „štěky“ve snímcích s Anthonym Hopkinsem či Bridget Fondovou. Ale skutečnou slávu zažil až v Asii. Zamířil sem před 12 lety, původně učil na univerzitě, pak si zašel na baseball. Vyčníval vousem, postavou i láskou k tomuto sportu. A Korejci si ho zamilovali. Úplně. „On je místní superhrdina,“uvedl o mohutném krajanovi americký baseballista Josh Lindblom, bývalý nejužitečnější hráč korejské ligy. „Abych řekl pravdu, je populárnější než většina hráčů. I já abych mu občas tu pozornost záviděl!“
Málo platné, univerzita ho loni po 65. narozeninách poslala do nuceného důchodu, přišel tak o pracovní víza a hrozil mu nucený návrat do USA. Vedení Lotte Giants proto vytvořilo novou pozici: výsadního profesionálního fanouška, který navíc díky znalosti jihokorejské společnosti pomáhá zahraničním posilám klubu s adaptací.
Parádní penze, říkáte si taky? Jen ten zpropadený covid-19 kdyby to celé nekomplikoval.
„Nikdy jsem žádnému fanouškovi neodmítnul společné foto. Ale teď mám jednu výjimku, při které bych řekl ne. Pokud by dotyčný neměl roušku,“líčí Maher, osamocený voják v širém poli prázdných tribun.