Kvitová První vítězství po krizi
Limberský versus Sparta. Kde bere plzeňský veterán energii? 380 ligových zápasů, skoro 37 let...
Dvakrát 6:3 Petra Kvitová včera vyhrála finále ženské dvouhry na první tuzemské tenisové akci po koronavirové krizi, turnaji O pohár prezidenta ČTS. Kvitová v souboji o trofej přehrála Karolínu Muchovou dvakrát 6:3. Finále mužské dvouhry vyhrál Michael Vrbenský, který přemohl Zdeňka Koláře.
Když bude chtít, může se ještě zlepšit, protože proces zlepšování není ohraničený věkem. Adrián Guľa trenér fotbalové Plzně
Sotva v autě zastavil, obrátil na sebe telefon a do kamery před půlnocí zahlásil: „Dobrou noc všem viktoriánům. Už jsme v Plzni, děkujeme za podporu i na dálku. Užijte si vítězství. Čágo!“
David Limberský, jedna z nejvýraznějších postav fotbalové ligy, se vrátil ve velkém stylu. Znovu zapůsobil. A znovu při třaskavém utkání.
Suverénním a možná až dominantním výkonem (s jedinou kaňkou) pomohl Plzni, aby ve středu večer vyhrála 2:1 na Spartě. Tím pádem Viktoria pokračuje na vítězné jarní vlně, kterou ani koronavir nezabrzdil: pět kol, patnáct bodů.
Zatímco Sparta se dál souží a na vítězství čeká od 8. prosince, ze zkušeného plzeňského obránce čiší, jak ho fotbal baví.
Zkušenosti si nekoupíte
Jaký má Limberský recept? Co ho motivuje? Jasně, už tolikrát nesprintuje podél levé lajny, nenabízí se nonstop pro ťukes na křídle, spíš rozumně šetří síly a vyráží do situací, o kterých tuší, že mohou být důležité. „V tom je jeho velká síla. Zkušenost si prostě nekoupíte,“oceňuje trenér Adrián Guľa.
Limberský hrál ligu už v srpnu 2003. Táhne mu na sedmatřicet, má za sebou 380 zápasů a pět titulů. Z bandy fotbalových vlčáků, kteří v Plzni rozjeli pohádkovou éru, zbyl sám. Už je dávno bez Horvátha, bez Koláře, bez Petržely. Poslední mohykán, říkají mu. „Když bude chtít, může se ještě zlepšit, protože proces zlepšování není ohraničený věkem,“tvrdí kouč Guľa.
Limberský to potvrzuje, i když podle statistik to nepoznáte: v aktuální sezoně jediný gól, nula přihrávek. Ani další ukazatele nemá na top úrovni, ovšem jeho přínos se těžko vystihuje čísly.
Soupeři ho nesnášejí, on dráždí, provokuje, štípe. I v civilu patří mezi průšviháře. Však znáte jeho eskapády. Sám říká: „Nejsem ujetej ani gauner. Jen žiju v bublině a fanoušci si mě zbytečně démonizují.“
Co se týče fotbalové kvality, pořád vyčnívá. Sparťanům poprvé pláchl po čtvrthodině, nechal za zády špatně bránícího Kangu a prudkým centrem našel volného Čermáka: tutovka bez gólu. S kolegou Kovaříkem se snažil přečíslovat, poctivě bránil, a kdyby mu čtvrt hodiny před koncem ještě trochu lépe sedla bomba levačkou, mohl z toho být gól roku. Nebyl.
Sparta chtěla zrovna přes Limberského prostor uspět, tam spatřovala plzeňský handicap. Na křídlo si nezvykle stoupl mazaný Gabonec Kanga, který měl veterána umotat, ovšem záměr nevyšel. „Nevyužili jsme moment překvapení,“litoval trenér Václav Kotal. Realitou spíš bylo, že spolupráce na sparťanské pravé straně nefungovala. Obránce Vindheim s Kangou zmatkovali, hráli komplikovaně a špatně si rozdělovali úkoly, což byl signál pro válečníka Limberského: Tudy to půjde!
Přesně takové střety mu sedí. Když vycítí, že má soupeř trable, zakousne se do něj a nepustí. Přitom se nepředře: z novinářské lávky pod střechou stadionu bylo krásně vidět, jak čeká na moment, kdy se vyplatí zapnout turbo. Mimochodem, konečně mohl mít na Spartě čistou hlavu. Na jedovatý pískot z tribun a skandování „Limberský, ty jsi hovado!“je sice dávno zvyklý, ale přece jen pro něj muselo být osvobozující, že pro jednou urážky neslyšel. Byl prázdný stadion. Dokdy bude nová smlouva? Zatímco se z reproduktorů donekonečna linulo umělé fandění, blond obránce si užíval, že měl pré.
Šéfové Plzně to ještě neřekli natvrdo, ale proslýchá se, že mu prodlouží smlouvu do roku 2021. Nejméně.
Zatím všechny své konkurenty posadil mezi náhradníky včetně Havla nebo Hlouška. Od léta zkusí štěstí Hybš. Limberskému zůstává rychlost, tvrdá střela i ostrý centr. Všechny přednosti na Spartě ukázal, navrch přidal i důraz. Jen jednou to přehnal, což byla ta kaňka, kterou jsme zmínili v úvodu. Ve 38. minutě potřeboval zastavit sparťanský brejk a Kangovi nastavil koleno. Jen se otočil a chytil za hlavu, protože věděl, že dostane čtvrtou žlutou kartu v sezoně a příště proti Mladé Boleslavi si nezahraje.
Jak moc bude Plzni chybět, ukáže sobota. Co na to trenér Guľa? Nikoho nepeskoval, byl smířlivý: „Jednou čtvrtá karta přijít musela. Jsme připravení, a když ve zbytku sezony prostřídáme všechny hráče, může nám to i pomoci.“
Možná právě takový přístup Limberský potřeboval. Pod legendárním koučem Vrbou, kterého – jak sám říká – považuje za svého druhého tátu, už lehce stagnoval. Teď má další výzvu. Další cíl.
Jak dlouho ještě vydrží?