Anatomické divadlo
Před 420 lety Jan Jesenský odkryl tajemství člověka při první veřejné pitvě
Nevídaného představení se stali svědky vzácní hosté ve staroměstské Rečkově koleji časně ráno na počátku června před 420 lety. Prvním řezem do těla viselce zde lékař Jan Jesenský Jessenius zahájil proslulé theatrum anatomicum – první veřejnou pitvu v českých zemích.
V roce 1600 dosahovala proslulost rudolfínské doby svého zenitu. Královská metropole nad Vltavou stále představovala lákavý cíl velkých učenců, umělců i mágů, ale pomyslné sluneční paprsky, které hřály tam, kde se nalézal císařský dvůr, se začaly vytrácet.
Prahou se šířily zvěsti o šílenství císaře Rudolfa II. Vladař prožíval těžkou osobní krizi, dlouhé měsíce na přelomu let 1599 a 1600 trávil v Plzni, kam unikl před morem. Jesenský o účast nejvzácnějšího hosta na svém plánovaném anatomickém představení samozřejmě stál.
Rudolf II. se na Pražský hrad vrátil počátkem června 1600. „Přijel poněkud uklidněn, ale jeho klid byl křehký a ani lékaři nevěřili, že je trvalý,“popsal jeho stav historik Josef Janáček. Jesenský svůj nevídaný výkon císaři věnoval alespoň v honosné literární dedikaci.
V aule Rečkovy koleje se shromáždili význační aristokraté i měšťané. Nechyběl rektor Karlovy univerzity Martin Bacháček či další mistr vysokého učení, lékař Martin Zálužanský.
Před čtyřmi staletími pochopitelně neexistovala klimatizace a při anatomiích nebyly používány konzervační prostředky, proto probíhaly hlavně v zimě, aby chlad eliminoval alespoň trochu ty nejhorší dopady. Ke zdaru pitvy v červnu 1600 v tomto ohledu napomohlo alespoň deštivé počasí.
STARÉ MĚSTO Světlo i temnota smrti
„Jako rozmanitost duševních schopností činí rozmanitou duši, zcela tak i mnohotvárná substance, stavba, tvar, poloha a počet částí těla poskytuje tělu velikou rozmanitost. Celé tělo je nástrojem celé duše,“zahájil Jesenský ráno 8. června 1600 své vystoupení.
Dramatické představení Jessenius rozdělil na devět výkonů trvajících čtyři dny. První řez vedl do dutiny břišní. „Je umístěna jakoby stoka a je třeba, aby se některé její části nezkazily a nadto nepůsobil potíže zápach,“pravil Jesenský.
K divácky nejzajímavějším náležel pátý výkon, během nějž lékař odkryl tajemství hrudníku a orgánu, který považoval za nejvzácnější – srdce. Velkou pozornost vzbudil také sedmý výkon, jenž představil lebku a především mozek.
„Když spatříme královský průvod, domyslíme si přítomnost krále. Stejně tak když vidíme kolem mozku na hlavě, v královském paláci, smyslové orgány, které jsou družinou duše, určíme, že tam je sídlo duševní schopnosti a všech činitelů smyslového vnímání,“popsal mozek Jesenský.
Osmý výkon se týkal smyslových orgánů, zraku a sluchu. „Oko s použitím světla dokáže rozlišovat život od temnoty a smrti,“komentoval lékař. Poslední výkon představoval kombinaci z různých oborů, představil ústní dutinu, popsal třeba význam jazyka, ale také svalstvo.
Ti, kdo nebyli přítomni v Rečkově koleji, si mohli o pitvě přečíst publikaci Anatomie Pragae vydané roku 1601 ve Wiittenbergu. Jessenius ji věnoval císaři Rudolfovi. Spolu s ní vydal Tractatus de Ossibus neboli Pojednání o kostech.
Zvídavý a svárlivý
Erbem uherský rytíř Jan Jesenský, syn Balthazara, hostinského z Vratislavi, byl vyznáním evangelík. Do Prahy přijel roku 1600 coby známá osobnost. Třiačtyřicetiletý lékař absolvoval studia v severoitalské Padově, na filozoficko-lékařském učení tamního Gymnasia Pataviana.
„Vyznačoval se nadprůměrnou žízní po vědění. Zejména jeho zájem o anatomii a pitevní cvičení byl enormní a profesor Fabrizio s ním měl problémy,“popsal Jesenského studia historik Josef Polišenský. Začínají lékař se vyznačoval i svárlivostí a dluhy.
Na škole absolvoval lékařskou prací O onemocnění žluči při třídenní zimnici, filozofická studia završil dílem Pro vindciis contra tyranos, tedy o právu lidu na odpor proti tyranii. Pro budoucího politika stavovského povstání proti Habsburkům šlo o příhodné téma.
Na počátku 90. let 16. století Jesenský navštívil Prahu, přístřeší nalezl kousek od Hradu na Hradčanech v domě Jacoba Cimmaerhea, jednoho z učenců rudolfínského dvora. Konkurence v jeho oboru v Praze však byla mimořádná.
Kariéru zahájil v Sasku, těšil se pozornosti kurfiřta Fridricha Viléma, získal post saských vévodů a místo na univerzitě ve Wittenbergu. Jeho kolegové moc nadšení nebyli, Jesenského plat totiž plynul mimo jiné z úspor jejich příjmů. Nicméně ve Wittenbergu to dotáhl na rektora, ve městě nalezl i svou manželku.
Věhlas Jesenskému v roce 1602 zajistil místo na rudolfínském dvoře, domov našel v Loudově koleji na rohu nynější Husovy ulice a Betlémského náměstí. Ve městě se věnoval výnosné lékařské praxi, do okruhu jeho známých náleželi učenci jako Johannes Kepler či Tycho Brahe i stavovští politici.