Dluhopisy EU se hodí jen Bruselu

Nový záměr Bruselu rozdělovat a půjčovat peníze na řešení koronakrize podle klíče, ve kterém hraje velkou roli míra nezaměstnanosti členského státu, je první hloupost. Půjčovat si na to na finančním trhu pod nálepkou EU (v realitě se zárukami členských zemí) je hloupost číslo dvě. Proč?

Zaprvé – problémový jih Evropy měl vyšší nezaměstnanost dávno před pandemií. Je hloupost jít po principu, že když má jih Evropy vyšší nezaměstnanost, měl by dostat relativně více. Covid-19 rozdíly v míře nezaměstnanosti nezačal.

Zadruhé – problém není v penězích. Brusel žádné peníze shánět nemusí. Jakýkoliv stát EU bez problémů nyní sežene levně peníze na finančním trhu. I problémová Itálie si nyní může půjčit eura třeba na dva roky s úrokem 0,37 %, na pět let za 0,87 %. Podobně Řecko. Přístup k levným eurům vyřešila Evropská centrální banka (s důsledky, na něž dojde v budoucnosti). Česko si na dva roky může půjčit koruny za -0,13 %, na pět let za 0,17 %. Eura by Česko dokázalo nyní sehnat s úrokem nula i se záporem, záleželo by na splatnosti. Pokud by Brusel sehnal eura třeba s úrokem 0 %, pak úspora pro problémové členské státy je vzhledem k tomu, na jaké peníze mohou v představených programech dosáhnout a jaké reálně potřebují na financování deficitů, marginální. A většině by se to ani nevyplatilo.

Když problém není dostupnost, nabídka peněz, co tedy? Problém států jihu Evropy je v tom, že jim dávno před onemocněním vymizel podnikatelský duch, který si za peníze koupit nelze (napsal jsem o tom knihu Jestřábi a holubice). A druhý problém je pak to, že Brusel sní o tom, že jednou tam bude ministerstvo financí EU a bude si vydávat násobně větší dluhopisy s brandem EU a přerozdělovat. Nyní nemůže podle smluv financovat svůj rozpočet dluhy, a tak to přes ty krizové programy, ke kterým potřebuje souhlas všech, obchází.

Brusel začátek onemocnění covid-19 zaspal. Teď potřebuje něco „udělat“, dát o sobě vědět. Asi proto to teď dohání hloupostmi, které se hodí jen jemu samému.