Pod Petřín chodí léčit čtyřnozí terapeuti
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Vycvičení koně se v nemocnici pod Petřínem stávají léčiteli při dotykové terapii. Pacientům – seniorům pomáhají například začít znovu komunikovat.
„Jen mi to řekni,“oslovuje seniorka sedící v kolečkovém křesle klisnu Hoogy, která k ní sklání hlavu a s velikým klidem se nechá hladit. Ještě si spolu chvíli povídají, než se Hoogy přesune k dalšímu pacientovi, ke kterému se opět s citem skloní. „Je to nádherný, já jsem to v životě nezažil,“líčí bezprostředně svůj zážitek ze setkání osmdesátiletý Miloš Procházka, zatímco klisnu hladí po nose a dává jí pusu.
Nacházíme se v zahradě Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského sídlící pod Petřínem, kde po koronavirové pauze znovu spustili takzvanou hipoterapii, tedy terapii se speciálně vycvičenými koňmi. První rehabilitaci stihli ještě v březnu, pak kvůli nouzovému stavu museli čekat, než se opatření opět uvolní a budou moci pokračovat. Tento čtvrtek už měli svoje čtvrté setkání.
MALÁ STRANA Nejdříve k pacientům chodil pes
Zkusit takovouto rehabilitaci se personál nemocnice rozhodl po roční zkušenosti s canisterapií, při které k pacientům na oddělení paliativní péče a následné péče docházel přímo na pokoje canisterapeutický pes Artuš. „To byl první impulz, kdy jsem na vlastní oči viděla, jak pozitivní vliv tyto návštěvy na pacienty mají. Měli dobrou náladu, pejsek jim pomáhal odstraňovat strach, úzkost a obavy z pobytu v nemocnici,“popisuje autorka nápadu a manažerka fundraisingu a marketingu v nemocnici Dagmar Kuncová.
„Druhým impulzem bylo zhlédnutí zahraničního videa, které kolovalo po sociálních sítích a byl na něm zachycen koník, který navštívil vážně nemocného pacienta přímo u nemocničního lůžka. Tak jsem si řekla, že je to výzva a proč to nezkusit,“doplňuje Kuncová
Od myšlenky k realizaci ovšem vedla dlouhá cesta. Tím, že chtěla nemocnice poskytnout terapii především pacientům z paliativního oddělení a z oddělení následné péče, kteří buďto nejsou pohybliví, nebo mají pohyby méně koordinované, hledali terapeuty, kteří by u takových pacientů dokázali uplatnit svou zkušenost z práce s dětmi.
To se jim podařilo. Našli spolek Caballinus, který už 11 let poskytuje hiporehabilitace a věnuje se dětem už od 3. měsíců věku, které nejsou schopné samostatně sedět, lézt či chodit, protože trpí různými neurologickými poruchami. Pomáhají tak například dětem s dětskou mozkovou obrnou, Downovým syndromem, autismem a dalšími postiženími.
Aby bylo možné projekt financovat, oslovila nemocnice dárce a spustila kampaň na sociálních sítích. Díky tomu se podařilo vybrat přes 200 tisíc korun, což pokrylo rok a půl terapií. Rehabilitací se účastní paliativní pacienti, pacienti z oddělení následné péče a děti z oddělení dětského a dorostového detoxikačního centra.
Děti se s koňmi Hoogy a Senátorem setkaly ve čtvrtek jako první v pořadí. Senátora si mohly povodit po zahradě a vyzkoušet si, i jak ho očistit. Kolem nich po zahradě pobíhaly dvě canisterapeutické fenky – Bublina a Lora, které přijely spolu s koňmi.
Oba koně jsou pro rehabilitace a terapie zvlášť vycvičeni a mají speciální zkoušky pro zařazení v hiporehabilitaci pod Českou hiporehabilitační společností. Jsou zvyklí pomáhat dětem, a to především s motorikou. „Kůň nabídne pohyb, balanční plochu a zjednodušeně zdravé nohy, což osloví přímo mozek klienta, jeho centrální nervový systém. Když dítě například neleze a kůň mu ukáže, jak lézt a střídat nohy, tak dítě může začít lézt,“vysvětluje předsedkyně spolku Caballinus a jeho hlavní fyzioterapeutka Tereza Honců.
I přes to, že jsou jejich cílovou skupinou právě děti, na nabídku kývla. „Na začátku jsem se toho trochu bála, protože se jedná o úplně odlišnou věkovou i klinickou skupinu, než jsme v naší praxi zvyklé,“přibližuje Honců. „Ale realita je, že jsme z toho nadšené, jsou to silné zážitky a těšíme se na pokračující spolupráci,“dodává.
Léčivá blízkost koně
Po setkání se seniory, které ošetřovatelé přivezli na zahradu na vozíčcích z oddělení následné péče, se celý tým spolu s koňmi přesunul k zadní části nemocnice, kam výtahem až přímo ven zdravotníci přivezli na lůžku devadesátiletou pacientku Dagmar Márovou z oddělení paliativní péče. Doprovázel ji její syn.
Oba koně intuitivně a se vším klidem sklonili hlavy co nejblíže k seniorce, aby se jich mohla dotknout. Takto u ní stáli bez hnutí nejméně deset minut. Reakce seniorky byla bezprostřední a bylo vidět, že se jich chce i přes nehybnost jedné ruky, co nejvíce dotknout a že ji jejich blízkost těší.
Kůň je tu s námi na zemi od začátku. Má s člověkem spoustu spojení. Mýtická i čistě symbolická.
Podle jejího syna paní předtím nekomunikovala, po terapii a péči v nemocnici opět znovu začala. „Myslím, že je to úžasná záležitost, že se takto starají a že tato možnost rehabilitace tu je,“míní Jindřich Mára.
Pozitivní vliv u paliativních pacientů potvrzuje i Kuncová. „Pacienti často už komunikují velmi málo, ale když k nim přijde kůň, skloní se k nim do postele, začnou si s ním povídat,“líčí. „Každé setkání s koňmi je velmi emotivní a pacienti a jejich příbuzní jsou z toho nadšení,“doplňuje.
U terapie dotykem jde především o emoci a zážitek. „Kůň je tu s námi na zemi od začátku a má s člověkem spoustu spojení, ať už mytická, či čistě symbolická, kdy mu byl oporou a kdy lidstvu neuvěřitelně posloužil. A pak je tu také něco, co se úplně racionálně vysvětlit nedá, kdy jde o setkání duší a zážitku, který v té chvíli vznikne,“vysvětluje Honců.
Práce se seniory přináší podle fyzioterapeutky spolku nové zkušenosti. U seniorů a dětí nachází něco spojujícího. „Vidím v tom paralelu, jak se staří lidé dostávají zase sami k sobě. Děti a staří lidé toho mají hodně společného,“popisuje.