Štybarova nadějná sezona
Plány Zdeňka Štybara: sezona patrně bez Grand Tour, zato chce vyhrát Monument.
Na týden si odskočil do Česka, ale v noci na úterý opět pospíchal autem do Belgie, kde s rodinou žije. Po koronavirovém testování Quick-Stepu ve Wevelgemu se Zdeněk Štybar vrátí k životu, na který byl zvyklý. K týmovým soustředěním a později i k závodům.
Štybar zraje. Loni poprvé ovládl klasiku World Tour. Pak ještě jednu. Letos v únoru vyhrál etapu na přípravném argentinském závodě Kolem San Juanu.
Ovšem chce mnohem víc.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Tak řízek už jsem dneska měl.
Já myslel výhledově.
Na Strade Bianche. Až 1. srpna zase pojedeme první worldtourový závod.
Přestože vás bude Strade jako obvykle bolet a můžete se utápět v blátě stejně jako předloni?
Klidně. V Čechách jsem minulý týden čtyři dny po sobě trénoval v totálním slejváku a v neděli dokonce jen v šesti stupních. Už mi závodění vážně moc chybí. Těším se, až se zase pustíme do opravdové práce.
Zmínil jste řízek. Budete muset shazovat kila?
Sice jsem týden jedl ve Stříbře u maminky, ale držel jsem se. Určitě ještě tak dvě kila zhubnout musím, ale mám na to dva měsíce, to nebude problém.
Cílem zůstává vyhrát některý z klasikářských Monumentů?
Rozhodně. Půjde o velkou výzvu pro tělo i hlavu. Podíváme se do kalendáře, uvidíme v něm datum 25. října a nás teprve bude čekat start na Paříž–Roubaix. V době, kdy jsem se loni už začínal připravovat na další sezonu.
Když jste poprvé uviděl extrémně zhuštěný kalendář World Tour na období od srpna do listopadu, co jste si pomyslel?
Že pokud chci na klasiky (které se termínově kryjí s Girem a Vueltou),
je Tour jediným závodem Grand Tour, který bych mohl jet. Jenže na ni mě do sestavy pravděpodobně nedají. Což mě trochu mrzí, že budu mít sezonu bez Grand Tour.
Přitom pro původní červencový termín Tour jste ve výběru Quick-Stepu figuroval.
Byl jsem v širší nominaci. Zato teď... Kdo ví, jak to nakonec bude. Šéfové týmu mají zrovna dost práce se sestavením kalendářů pro nás všechny. Zatím jsem dostal jen takový náčrtek sezony.
A v něm je co?
Strade Bianche a Milán – San Remo, etapáky Tirreno-Adriatico a Binck-Bank Tour a potom už mé nejdůležitější kostkové klasiky.
Pokud se všechno pojede.
Právě. Musíme být hodně flexibilní. Bůh ví, jestli se letos budou konat třeba kanadské jednorázovky nebo nizozemský Amstel. Každopádně jsem šéfům týmu řekl: Udělejte mi takový program, abych co nejvíc jezdil, budu rád za každý závodní den. Ovšem situace se může měnit i podle toho, jakou formu ukážou další naši kluci na soustředěních a v prvních závodech.
Vaše forma je jaká?
Když jsem si na jaře dopřál týden volna, rozhodilo mě to natolik, že jsem se z toho potom 14 dnů dával dohromady. Ale celkově jsem se udržoval. Mám dobrý start do přípravy a teď budu pracovat na formě, aby byla dobrá už zkraje srpna a vydržela mi až do konce října.
Minulý týden jste si v Česku poprvé od března i zasoutěžil a zaspurtoval, při kritériu na oválu v Plzni-Lopatárně.
A byl jsem z toho, že zase závodíme, úplně hotový.
Překvapilo vás, že se v Česku rozjely národní závody tak brzy?
Rozhodně. Přijel jsem na Lopatárnu a připadal si jako v úplně jiném světě. Byla tam spousta lidí, společně jsme se fotili. Povídal jsem jim: Počkejte, tohle bychom asi ještě neměli dělat. Vždyť my jsme nedlouho předtím v Belgii nesměli navštívit ani celou rodinu.
Nesměli?
Ne, jen část. Vláda vyhlásila, že můžeme navštěvovat pouze čtyři vybrané členy rodiny. Až před 14 dny nám povolili, že se zase smíme vídat všichni. Takže početný peloton o stovce lidí byl pro mě v Plzni šok.
Dostali jste od lékařů Quick-Stepu pokyn, jak se máte v tomto pozměněném světě chovat?
Ani ne. Komunikace s týmem byla poslední dobou bídná a zdlouhavá. Dlouho jsem nikoho ani neslyšel. Teď jsem si v novinách přečetl rozhovor s Patrickem Lefeverem (manažerem stáje), že v červenci pojedeme celý tým na soustředění do San Pellegrina, aniž bych o tom předtím věděl. Přitom tam mám strávit víceméně měsíc.
Líbí se vám Lefeverova strategie, že na rozdíl od dalších stájí nerozdělí váš tým do tří nezávislých skupin s odděleným programem?
Pokud nám udělají testy na koronavirus a budeme všichni negativní, je podle mě lepší, abychom po dlouhém období izolace trénovali všichni pospolu a zase si na sebe zvykli. Zvlášť když to bude na hotelu, který si rezervujeme jen pro nás.
Jak jste předchozí izolaci od týmových kolegů zvládal?
S rodinou mi ty měsíce docela rychle utekly, přestože bylo zvláštní uvědomit si, že najednou nemůžeme bez větších komplikací ani k rodičům do Čech nebo na Mallorku
(kde má druhý dům). Přišlo mi podivné, že se nedostaneme z jednoho baráku do druhého.
Začal jste si najednou vážit docela obyčejných činností?
Rozhodně. Ale s manželkou a synem jsme se už i dřív dokázali těšit ze zdánlivě normálních věcí.
Například?
Třeba z lesa u našeho domu v Belgii. Věděli jsme, že je krásný. Teď jsme tam mohli i častěji zajít.
Očekáváte, že po koronavirové krizi budete muset mnohé předchozí návyky změnit?
My jezdci jsme i před koronavirem žili tak trochu v karanténě, abychom něco nechytli. Od týmu jsme dostávali pokyny co nejvíc se vyhýbat srocení lidí a moc si nepodávat ruce. I dezinfekci jsme měli pravidelně v batůžku a používali ji. Takže navrch byly jen ty roušky a ty se v Belgii nosit nemusely. Když jsem na jaře na chvíli přijel do Čech a uviděl všechny lidi v rouškách, až jsem se toho zalekl. Jako bych se ocitl ve špatném filmu. Ale věřím, že celkově Česko krizi zvládalo výborně – i s pomocí těch roušek.
První menší soustředění pro klasikáře Quick-Stepu budete mít už nyní v půli června.
Navrhoval jsem týmu, ať ho udělají u nás ve Stříbře, mohl bych plně uzavřít náš penzion, aby v něm bydlel jen tým. Tréninkové podmínky jsou kolem pro klasikáře ideální.
Jenže vyhrála severní Belgie.
Pro ostatní je přece jen logisticky přístupnější. Navíc si budeme projíždět i tratě belgických klasik.
Je složité přivykat myšlence, že se na tratích největších jarních závodů utkáte až na podzim?
Ani ne. Už jsem si to v hlavě přehodil. Říkám si, že teď je prosinec nebo leden a že rozjíždím přípravu na jarní klasiky. Proto jsem se snažil být rozumný a nenapodoboval jsem některé jezdce, kteří si při výluce ordinovali denní dávky od 250 do 350 kilometrů. V půlce prosince jsem nikdy dvěstěpadesátku nejel.
Předpokládám, že finanční škrty zasáhly během závodní pauzy také váš Quick-Step.
Ano, Patrick Lefevere nám hned zavolal, že jezdcům dočasně snižují platy o 40 procent.
Což je hodně.
Je. Ale těsně předtím, než tohle rozhodnutí přišlo, jsem se bavil s pár klukama z týmu, že sami Patrickovi navrhneme, aby nám platy snížili.
Proč?
Slyšeli jsme od dalších stájí, že taky platy jezdcům seškrtají. A hlavně nám bylo líto našeho personálu, kterému tým přerušil smlouvy a museli jít dočasně na podporu. Proto jsme si říkali: Ať nám něco seberou a dají to personálu.
Na rozdíl od stáje CCC s vámi sponzoři zůstanou i nadále?
Ano. I proto to snížení platů chápeme. Jde o novou situaci. Radši ať teď všichni o něco přijdeme, ale ať náš sport jako celek vydrží.
V jakém rozsahu? Co myslíte, pojede se Tour i s diváky?
Neodvážím se říci. Všechno se rozvolňuje mnohem dřív, než se mělo, tak doufám, že dojde i na normální Tour s fanoušky.
Kteří se v horách opět budou v zástupech tlačit na cyklisty?
Nebude jich ale tolik. Tím, že se Tour uskuteční v září a ne v červenci, nebudou už dovolené a děti budou chodit do školy. Navíc ze zahraničí se spousta fanoušků ještě bude bát přijet a postavit se s tisíci lidmi na kopec. Tour se asi pro diváky otevře, ale budou tam jasně převažovat lokální fanoušci z Francie.
My jezdci jsme i před koronavirem žili tak trochu v karanténě, abychom něco nechytli.
Snížení platů chápeme. Radši ať všichni o něco přijdeme, ale náš sport vydrží.