Světem se šíří bacil: bourání soch
Fenomén „sochoborectví“souvisí se sílícím hnutím proti rasismu.
Socha Roberta Milligana před londýnským muzeem Docklands na okraji okázalé čtvrti Canary Wharf už netrůní. Včera ji odmontovali a odvezli, dlužno dodat že za potlesku přihlížejících. Milligan totiž v 18. století obchodoval s otroky.
Stejně dopadla předevčírem skulptura krále Leopolda II. v Antverpách. Ten svojí neobyčejně krutou politikou pomohl Belgii k obrovskému bohatství, což však bylo vykoupeno miliony mrtvých na území dnešního Konga.
Bronzová socha Edwarda Colstona spočívá od uplynulého víkendu na dně řeky Avony protékající britským Bristolem. Svrhli ji tam rozdivočelí účastníci demonstrace pod heslem Black Lives Matter (Na životech černochů záleží). Svůj majetek sice tento obchodník ze 17. století odkázal charitě, ale domohl se ho obchodem s otroky – prodal do Ameriky na 80 tisíc Afričanů.
To jsou pouhé tři příklady současného fenoménu. Podobně dopadly další a další sochy a pod jinými se sokly povážlivě houpou.
Ano, už i sochy rozdělují národy a státy. Někteří je hájí vlastním tělem, jiní se na ně vrhají, aby šmahem napravili nevábnou historii. Ostatně i Češi o tom vědí své – tahanice o osud pražského pomníku kontroverzního maršála Koněva jsou dostatečně známy.
A tak monumenty padají z podstavců, jsou popisovány hanlivými nápisy, končí v řekách nebo v lepším případě v depozitářích. A s jídlem roste chuť.
Nejnovější bacil odstraňování pomníků se jeví stejně nakažlivý jako sám koronavirus. Poté, co naplno zasáhl Ameriku, kde je spojován s mohutnými protesty proti rasismu a policejní brutalitě, se vlna přelila do Evropy a zdá se, že hned tak neopadne. Jejím terčem se stávají různé osobnosti z historie, často nejednoznačné či vysoce kontroverzní ve svém dobovém konání. Současně propukly vzrušené debaty, během nichž zejména velké národy řeší svou koloniální minulost.
Máte problém? Zbourejte sochu
Nedá se říci, že útoky proti všelijakým sochám jsou výmyslem současnosti. Bouraly se vždycky, zvláště v rozjitřených dobách. Za války končívaly roztavené ve zbrojovkách, po osvobození padly za oběť euforii nejen pomníky válečných zločinců, ale i německých básníků. Později prý měl namále i sv. Václav na Václavském náměstí, přece nechápal potřeby pracujícího lidu.
Když američtí vojáci dobyli Bagdád, jednu z prvních věcí, do které se pustili, bylo stržení monumentální sochy Saddáma Husajna.
Přesto současné „sochaborectví“bere dech. Mnozí sice nabádají, že hněv a vášně nebývají nejlepšími rádci při hodnocení historie, jiní však konají.
Pravda je, že v rámci současného protirasistického hnutí vyvolaného nedávnou vraždou černého Američana George Floyda „prozřeli“i mnozí politici. Třeba londýnský starosta Sadiq Khan včera podpořil úsilí o odstranění upomínek na otrokáře. „Je smutnou pravdou, že mnoho z našeho bohatství pochází z obchodování s otroky. To však nesmí být oslavováno na našich veřejných místech,“uvedl na Twitteru.
Budiž. Namále však už začínají mít i osobnosti, jako je britský válečný premiér Winston Churchill. Jeho sochu poškodili demonstranti tento týden v Londýně s poukazem na to, že „byl rasista“. Ohrožen je i legendární protagonista nenásilí Mahátma Gándhí – předloni odstranili jeho sochu z kampusu univerzity v ghanské Akkře. Důvodem byly Gándhího rasistické výpady proti černochům v době jeho pobytu v Africe.
Ve Spojených státech mezitím znovu ožila debata o pomnících konfederačních vojáků, které stále stojí v mnoha městech po celé zemi.
Ve městě Mobile v Alabamě například minulý týden odstranili sochu jižanského admirála Raphaela Semmese, z centra Richmondu brzy zmizí jezdecký pomník jižanského generála Roberta E. Leeho a dlouho na svém místě zřejmě nevydrží ani socha konfederačního prezidenta Jeffersona Davise, která zdobí Kapitol ve státě Kentucky.
Na koho políčíme dál?
Otázka je, kde to skončí. Jen málokdo z veřejně činných lidí byl Mirek Dušín a nejspíš na každého se dá něco nepříliš lichotivého najít.
Zmizí tedy nakonec ze světových měst pestré pomníky, jež často odrážejí dobový světonázor?
Ty kontroverzní, spojené například s otrokářstvím či s masakry na koloniálních územích, nejspíš časem ano. Lze pochopit, že mohou na řadu lidí působit urážlivě.
„Představte si, že by v Německu stále měli sochy Hitlera,“řekla listu The Washington Post Jenny da Costová, obyvatelka Bruselu. „Nechápu, proč tady sochy krále Leopolda pořád stojí. Vždyť to byl vrah.“
Jde však také o kulturní bohatství. I proto by i tady mělo platit: Dvakrát měř, jednou řež.