Maléry tenisty Djokoviče
Tenisový idol Djokovič je bit za to, že se choval jako... Djokovič. Zčásti právem. Zčásti pokrytecky.
Ta úvaha se nabízí, je leitmotivem celé kariéry Novaka Djokoviče: Přistupovalo by se k jeho nynější situaci stejně, kdyby se v ní ocitli Roger Federer a Rafael Nadal?
Je to dotaz správný a nesmyslný zároveň; ach ano, život je plný rozporů. Kdyby Federer či Nadal uspořádali turnaj s mejdanem a následně se mezi jeho účastníky začal šířit koronavirus, skutečně by asi byly reakce vlažnější, smířlivější. Jenže oni – a v tom je pointa – by ho v takové formě nikdy neuspořádali. Djokovič se choval jako Djokovič. Svérázně. A do jisté míry hloupě, aspoň dle motta, že se lze cpát, ale nemělo by se u toho mlaskat. To, že se s dalšími natáčel při křepčení na bělehradské diskotéce, je klukovina. Pozitivní testy nyní mají on i další tenisté, Borna Čorič, Grigor Dimitrov, Viktor Troicki. Ale pucovat je, že si v rámci Djokovičovy jadranské tour mimo jiné zahráli tréninkový basketbal, tedy kontaktní sport?
Svatá prostoto! Zakažte tedy fotbalovou ligu v Česku i jinde, zavřete sokolovny na nedělní fotbálky na žízeň, vše zase k ledu! A neměly by se zapečetit i veškeré diskotéky a noční kluby? Co kdyby koronavirus poslal dál třeba bělehradský číšník, úředník nebo řidič autobusu?
Tuto ironii otupuje fakt, že existuje velký symbolický rozdíl, a to je nutné zdůraznit: Djokovič je oproti „bezejmenným“potenciálním přenašečům globální sportovní idol, vzor. Jakožto světová jednička shlíží na ostatní ze špičky tenisového univerza a na vrcholcích, jak známo, fučí vůbec nejostřeji.
Teď se zem pod jeho nohama kymácí jako při zemětřesení. Odvolání z pozice šéfa hráčské rady ATP se bere málem jako samozřejmost. Přitom je Djokovičovým největším trestem zjevně to, že si nese riziko záludné nemoci i se svými nejbližšími, vždyť koronavirus odhalili také u jeho choti Jeleny. Dále se však odhalují nepříliš povzbudivé rysy světa, ve kterém žijeme.
Salieri dvou Mozartů
Jedno z hesel, jež média akci Adria Tour unisono přišpendlila, znělo „hororová show“. Jde o citát deblisty Bruna Soarese, který dokazuje, že dnes stačí vyťukat ve správný čas pár slov a chytí se toho všude. Tak se nastavuje globální agenda!
Na kritiku má jistě právo každý. Zároveň je tak slastné ji použít a dál nepřemýšlet... Kolika klukům a holkám asi visí v pokojíku Djokovičův autogram jako malá sportovní svátost, kolik z nich přitáhly jeho excelentní finálové bitvy s Federerem, Nadalem a dalšími k tenisu či třeba obecně k lásce ke sportu? Kolik peněz věnoval charitě, kolika lidem zvedl náladu? Ale instantní doba vše rozpouští, minulost se zapomíná lusknutím prstu a najednou má Srb image pasáčka vepřů, co neumí bez pomoci přejít křižovatku, natož si uvědomit rizika koronaviru. Těch lidí, co ho označují za tupce...
Djokovičovou fatální nevýhodou je, že vrhači podobných šipek trefují obnažené slabiny. Chybí mu Federerova strategická genialita, s níž si umně pěstuje image; chybí mu rovněž až svatouškovská uctivost Nadalova, nevídaná skromnost na člověka, který toho dokázal tolik.
Djokovič je jiný. Svůj, v dobrém i v horším. Osciluje od šíření spikleneckých teorií (spojování koronaviru a 5G) přes ezoterické úvahy (molekuly
V centru dění Srbové Djokoviče milují, o ostatních to neplatí.
vody lze ovlivnit svými emocemi) po vlastně sympatické povídání o tom, že naše skutky mají vliv na okolí a že konat dobro a pozitivně myslet prospívá všem.
Co do titulů je s Federerem a Nadalem na stejné úrovni; i ztrátu tří grandslamových trofejí na historického krále RF může smazat snadno a rychle. Ale ohledně popularity sehrává part Salieriho dvou Mozartů. Jen vzpomeňte, jak letos v Melbourne publikum ostentativně přálo Thiemovi. Jak před rokem gentlemani a ctěné lady z All England Clubu hnali vpřed Federera nefér způsobem. Nebo teď: Djokovič nechce na US Open, příčí se mu vize zákazů a příkazů. A že tak mluví i Nadal? Jenže ten volí opatrnější tón, byť vyznění je prakticky totožné.
Láska nebude, tituly ano
Tím se ostatně vracíme na začátek stávající situace. V rodném Srbsku je naopak milován, zbožštěn. I kvůli tomu chtěl pomoci oživovat tenis tím, že doma uspořádal charitativní exhibici za účasti hvězd. Djokovič je po ní uvalen do karantény a mezinárodně ostouzen. Zčásti po právu, zčásti sporně, zčásti pokrytecky, zčásti vyloženě hloupě.
Snad jen jeden důsledek lze predikovat: že Srb definitivně vzdá svoji snahu být milován tak jako jeho fantastičtí rivalové. Nejoblíbenějším tenistou své éry se nestane, koronavirová kauza to stvrdila. Ale to nic nemění na tom, že se brzy může stát nejúspěšnějším hráčem historie. Na domnělého hlupáka a strůjce hororů to nezní tak zle.