Díky, Čingischáne! Proč se virus Mongolům vyhýbá
Stepní Mongolsko je dalším nenápadným vítězem koronavirové krize
Svět má ještě jednoho „nenápadného“vítěze, který si s koronavirovou pandemií poradil excelentně – stepní Mongolsko. Tolik se o něm nemluví jako třeba o Vietnamu nebo o Tchaj-wanu, to však nijak nesnižuje jeho úspěch.
Navíc samotní Mongolové mnohdy nepřipisují hlavní zásluhy sami sobě, operativním opatřením své vlády proti šíření koronaviru, ale ... Čingischánovi.
Proč zrovna velkému válečníkovi, jehož jedni považují za barbarského ničitele a druzí za prvního „globalizátora“dějin?
Má to nejméně dva důvody. Řada Mongolů dnes věří, že duch velkého chána, který na přelomu 12. a 13. století zahájil nevídaná vojenská tažení, aby jeho potomci následně dobyli půlku tehdy známého světa, nad jejich zemí dodnes bdí a chrání ji. Někteří také soudí, že právě proto, že se jejich potomci během válečných výprav setkali s mnoha nejrůznějšími nemocemi, jsou dnes celkově odolnější než jiné národy. Vědecké důkazy pro tato tvrzení pochopitelně nejsou, nicméně pro mnoho Mongolů je ta teorie hodně přitažlivá. Míní, že díky bojovnému duchu Čingischána i způsobu jejich života, včetně dlouhého pobytu na čerstvém vzduchu, vydatné mléčné a masité stravy, si na ně koronavirus netroufá.
Nikdo nezemřel
Ať už je to jak chce, čísla spojená s nákazou koronavirem jsou nesmírně působivá. Ke včerejšku země hlásila 215 infikovaných – přičemž podle tamních zdravotníků se nikdo nenakazil na území Mongolska, ale všichni nemocní si virus dovezli ze zahraničí. Žádný Mongol dosud v důsledku covidu-19 nezemřel.
Přitom když se koronavirus začal z čínského Wu-chanu šířit do světa, mnozí odborníci Mongolsku předpovídali temnou budoucnost. V prvé řadě hlavnímu městu Ulánbátaru, jedné z nejvíce znečištěných světových metropolí, kde žije téměř polovina ze tří milionů Mongolů, často natěsnaná na rozsáhlých jurtovištích.
Žádná katastrofa se nicméně nekonala. Jako by se měl koronavirus před Mongoly na pozoru. V této souvislosti je zajímavý ještě jeden fakt: také v sousedním Vnitřním Mongolsku, jež je dnes součástí Číny, se koronavirus šířil daleko více mezi tamní chanskou populací (etničtí Číňané) než mezi tam žijícími Mongoly. Údajně ani tam nezemřel v důsledku koronaviru jediný Mongol.
Tohle je docela zvláštní úkaz, jehož skutečné příčiny dosud nejsou detailně prošetřeny. Buďto mají Mongolové výjimečné štěstí, nebo že by v tom opravdu měl „prsty“mocný Čingischánův duch?
Na jiné choroby je nicméně zjevně krátký. Jak uvádí například zpráva UNICEF z roku 2018, počet onemocnění, jako je zápal plic nebo chřipka, jež jsou zejména v toxickém Ulánbátaru hlavním zabijákem, se za posledních deset let zvýšil o 270 procent.
Tady Čingischán nefunguje. Přesto slavné postavě svých dějin, jejíž jméno se ovšem v dobách mongolského komunismu nesmělo beztrestně ani vyslovit, řada Mongolů nadále skládá hold.
Někdy se hovoří o tom, že za neúspěchem koronaviru v Mongolsku může být jeho celková odlehlost. Ani to však nezní nijak zvlášť přesvědčivě. Moderní Mongolsko už dávno nejezdí jenom na koni – do Pekingu se letadlem dostanete za dvě hodiny, s Čínou a Ruskem je země spojená frekventovanou železniční i silniční dopravou. Do karantény panoval přes hranice čilý ruch. Takže odlehlostí to nebude. Ani malou hustotou osídlení – to platí pro venkov, ale ne pro Ulánbátar, který už má víc obyvatel než Praha. Takže co?
Možná nezbude nic jiného, byť to zdaleka nezní tak romanticky jako Čingischánův duch, než uznat, že hlavní zásluhy na zkrocení koronaviru mají včasná a důrazná opatření tamních úřadů.