Koho místo Churchilla

Kamila Struhy, editora MF DNES

První americký prezident George Washington je na kolenou. Tedy jeho socha leží u nohou portlandského davu, který křičí Na černých životech záleží a Velký Floyd, v odkazu na Afroameričana George Floyda, kterého při zásahu usmrtila policie. Ochránci lidských práv na to říkají: Oprávněný hněv, policie se k černochům v USA chová jak k druhořadým občanům a mají horší přístup ke vzdělání i do ekonomiky.

Částečně ano, ale zpočátku mírumilovné demonstrace upozorňující na přešlap policie se dávno změnily v něco jiného – v boj proti symbolům. Symbolům, které prý posilují nadvládu bílých nad ostatními menšinami v USA. Proto padají sochy.

V řadách demonstrujících se však stále více prosazují, řekněme profesionální odpůrci současného řízení věcí veřejných ve Spojených státech. Ti využijí každou příležitost, aby zaryli svou patu do slabin demokracie a kapitalismu, i když paradoxně přes ty řady -ismů, které se jim míhají před očima, sami nevědí, kam chtějí dojít. Obvykle by jim přitom k vyjádření nespokojenosti stačily volby, nicméně spočítali si, že pro své plány nemají většinu.

Proto tolik útoků na sochy, které představují postavy amerických dějin. Jistě, sochy nejsou posvátná kráva a nemusí stát navždy. Pokud se většina lidí mírumilovně shodne, že zobrazený muž či žena udělal více zlého než dobrého, může zmizet.

V žádném případě o tom však nemůže rozhodovat rozhořčený dav, z jehož čela se vytrácejí rozumní lidé. Podobné excesy totiž jen více rozdělují lidi, nahrávají extremistům a devalvují obří problém, který mají USA s integrací černochů do společnosti.

Cílem demonstrujících už se staly také výsostné americké symboly, které stály u zrodu tamní demokracie. I díky nim teď mohou lidé protestovat za svá práva všeho druhu. Že vlastnil George Washington plantáže s otroky, ty vlastnil i jeden z architektů Deklarace o nezávislosti Thomas Jefferson. To se budou kácet i jeho sochy? Udělali přece mnohem více dobrého než zlého. A pokud Američané odmítnou jejich místo v dějinách, kdo ho zaplní?

Podobné násilnosti v době rozpalující se ekonomické krize, v době, kdy proti sobě stojí v prezidentských volbách samolibý narcis Trump, který sám podkopává část demokratických principů, a slabý Joe Biden, který je ve vleku stoupenců různých progresivních zájmů, jen ještě více nahrávají lidem, kteří zpochybňují základní demokratické principy.

Jenže toto není problém jen v USA. Podívejme se do Británie a Francie. V Londýně protestující za práva černochů označili Winstona Churchilla za rasistu. Ano, jeho pohled na obyvatele kolonií by se dal označit za rasistický, ale kdybyste se zeptali v Anglii jeho doby, jak to místní vidí, odpověděli by podobně. Vše je třeba nazírat v kontextu doby, ve které se to stalo. Churchill totiž hlavně stál u záchrany demokracie na britských ostrovech ve druhé světové válce. Ve Francii zase posprejovali sochu generála Charlese de Gaulla, zakladatele páté francouzské republiky a muže, který pomohl porazit hitlerovské Německo.

Dějiny nejsou černobílé, na každou osobnost najdete nějakého kostlivce ve skříni. Není však možné, aby státy podléhaly tlaku davů. Pokud má nějaká socha padnout, musí o tom existovat společenský konsenzus a nesmí vyhrát ten nejhlasitěji křičící. Protože pak by se dalo odstřelit mnoho postav moderní historie, které stály v čele demokratizačního úsilí. A nakonec bychom si vaničku vylili i s dítětem, protože když se zbavíme těchto tvůrců dějin, kdo nám zůstane? A zopakoval bych otázku: Kdo zaplní jejich místo? Prázdné určitě nezůstane.