Jak USA dobyly Pchjongjang a vyfoukla jim ho Čína

Před 70 lety začala korejská válka. Stála miliony životů, její důsledky svět pociťuje i nyní – přísně vzato dodnes neskončila.

asto se spekuluje o tom, jak by to dopadlo, kdyby se Američané jednou nechali „vytočit“poťouchlostmi Kim Čong-una a zaútočili na Severní Koreu vojensky. Mnohdy se při podobných úvahách zapomíná, že to už jednou udělali – a dokonce přitom bez nějaké velké námahy dobyli tamní metropoli Pchjongjang.

Jde o jednu z polozapomenutých bitev krvavé korejské války, od jejíhož zahájení teď uplynulo sedmdesát let. Možná právě zde jsou kořeny hluboké nedůvěry, kterou všichni severokorejští Kimové k Americe chovali a chovají dodnes.

ČAno, bota amerického vojáka už posvátnou komunistickou půdu znesvětila, řečeno slovy severokorejských propagandistů. Jednalo se sice o akci šestnácti zemí pod hlavičkou Spojených národů, ale Američané při ní měli hlavní slovo. Nasadili také nejbojeschopnější a nejlépe ozbrojené jednotky ze všech účastníků.

„Když jsme do Pchjongjangu vstoupili, vyhlížel jako město duchů. Ulice byly posety nehájenými barikádami, komunističtí vojáci zmizeli,“vzpomínal před lety veterán korejské války Rodney Hunt.

Američané měli Pchjongjang pod kontrolou po osm týdnů v roce 1950. A rychle se tam začali cítit jako doma. 22. října si 8. armáda pod velením generála Waltona H. Walkera zřídila velitelství přímo v někdejším hlavním stanu vůdce Kim Ir-sena. To muselo bolet. Existuje dobová fotografie zachycující amerického zpravodajského důstojníka, jak sedí přímo u Kimova stolu a nad hlavou mu visí portrét sovětského masového vraha Josifa Stalina.

Americká okupace Pchjongjangu však neměla dlouhého trvání – už začátkem prosince je odtamtud vyhnali Číňané, kteří se potají zapojili do korejského konfliktu.

V dnešních severokorejských učebnicích se o potupě, kterou Američané způsobili „božskému“zakladateli Severní Koreje, pochopitelně nedočtete. Jako by nikdy neexistovala. V hlavách tamních vůdců však straší dodnes.

Jak se to stalo, že necelých pět let po skončení nejkrvavějšího konfliktu lidských dějin šli Američané a s nimi i další znovu do války?

Společně se Spojenci přišli na pomoc Jižní Koreji, do níž právě před 70 lety vtrhlo téměř 150 000 severokorejských vojáků. Brzy po zapojení mezinárodních sil začala být jejich převaha zjevná. Dobyli Soul, brzy také Pchjongjang a zatlačili Severokorejce k čínské hranici. Generál Douglas MacArthur, hlavní stratég korejských operací, už koncem října 1950 ujistil prezidenta Trumana, že „nejpozději na Den díkůvzdání bude po válce“. Tento svátek připadá na poslední čtvrtek v listopadu. Brzy se však ukázalo, že tento legendární vojevůdce se šeredně spletl. Do hry totiž vstoupili Číňané a zamíchali kartami.

Konflikt se pak přeléval z jedné strany na druhou ještě téměř další tři roky, vyžádal si nejméně tři miliony životů a skončil prakticky tam, kde začal – na 38. rovnoběžce, podél níž vzniklo demilitarizované pásmo, jež dnes patří k nejpřísněji střeženým hranicím světa.

Američané korejskou válku nazývají „zapomenutou“, i když v ní padlo přes 36 000 vojáků US Army – to když ji srovnávají s druhou světovou. Pravda ovšem je, že korejský konflikt zanechal jizvy, které se nezacelily dodnes. Válka navíc nikdy oficiálně neskončila, protože neexistuje žádná mírová smlouva. Snahy jihokorejského prezidenta Mun Če-ina i amerického šéfa Bílého domu Donalda Trumpa z posledních let se minuly účinkem. Konflikt, který začal před 70 lety, tak – jinými prostředky – stále pokračuje. A dnešní svět utváří.