Když je základka virtuální
Řada škol dnes rozdává vysvědčení. Končí „divné“druhé pololetí, které děti trávily u počítačů
Vysvědčení si převezmou i děti v Hovorčovicích na okraji Prahy. Ty nám spolu se svou paní učitelkou ukázaly, jak taková online výuka probíhala.
„Dobré ráno, děti, tohle je naše úplně poslední online hodina,“vítá paní učitelka Jitka Rozová sedmičku svých třeťáků. Jsou to pouze ty děti, které se i teď učí distančně. „Když jsme mohli školu 25. května otevřít, přihlásilo se z mé třídy všech 22 dětí. Moc mě to potěšilo, ale zároveň to byl problém, protože žáci směli být jen ve skupinách po 15,“říká Jitka Rozová s tím, že podobné to bylo i v dalších třídách Základní školy a mateřské školy Hovorčovice. Škola tak musela najít způsob, jak některé děti ještě „nechat“doma. „Napsala jsem rodičům e-mail a nakonec jsem se sedmi rodinami dohodla, ale bylo mi to líto. Některé děti opravdu těžce nesly, že nemohou do školy – ta doba byla dlouhá a sociální interakce jim chyběla,“říká paní učitelka.
HOVORČOVICE Vidím, vidím, vidím...
Ale vraťme se k výuce. „My bychom si teď mohli školní rok uzavřít tím, že si zopakujeme češtinu. Jste tu všichni? Tak já vám nasdílím první aktivitku a hlaste mi jako vždycky, jestli ji vidíte.“
„Vidím, vidím, vidím,“ozývají se nejen čtyři hlavičky z obrazovky, ale i další hlasy. Microsoft Office Teams (MS Teams), které hovorčovická základní škola při online výuce využívá, totiž ukazuje jen čtyři pole. „Zvláště když jsem online učila celou třídu, vadilo mi, že vidím jen čtyři děti. Dodavatel softwaru nám sliboval, že to rozšíří na devět, ale změna přišla až v době, kdy už děti zase mohly do školy,“zmiňuje Jitka Rozová.
Děti se mezitím chystají na procvičování slovních druhů, které má podobu pexesa. Vyvolaný žák vybere z obrazovky rozdělené do čtvercových polí slovo a přiřadí k němu odpovídající slovní druh. Když vytvoří správnou dvojici, obě pole se rozblikají zeleně a otočí se. Postupně se tak odhaluje obrázek.
„Začni, Lucinko,“vyvolává Jitka Rozová jednu z holčiček. „Mňam – citoslovce,“hlásí hlásek. „Švýcarská – přídavné jméno,“pokračuje Davídek.
„Sloveso – nejlépe,“říká trochu nejistě další z chlapců. Označené kartičky se rozblikají červeně.
„Sloveso – nejlépe. Trváš na tom?“ptá se paní učitelka a pokračuje: „Co je sloveso? Sloveso je, když někdo něco dělá...“„Sloveso – patří,“opraví se Tom. „Je to surikata, je to surikata,“překřikují se děti, protože už poznaly, jaký obrázek úloha skrývá.
„Máte pravdu, ale pojďme to ještě dokončit,“říká Jitka Rozová a vyvolává další z dětí. „Odkryjí“zbývající dva páry a pak pexeso ještě zopakují, aby se dostalo na každého.
Kdo co, bez koho čeho
„Na začátku jsem si myslela, že budu pracovat s celou třídou najednou, ale to se nedalo zvládnout. Takže jsem vytvořila dvě skupiny a dělala online hodiny dvakrát denně, dopoledne a odpoledne. Více by to počítačové prostředí neuneslo a ani by to nebylo efektivní,“popisuje březnové začátky online výuky Rozová s tím, že každé hodině předcházely dvě hodiny přípravy. Výuka českého jazyka pokračuje dalším typem cvičení.
„Jsi tam, Davídku?“postrádá jednoho z žáků paní učitelka, která neustále kontroluje, jestli jsou všechny děti připojené. Je to potřeba hlavně u těch, které nevidí na obrazovce svého notebooku.
„Jo, jsem, měl jsem vypnutý mikrofon...“říká David.
Třída nyní přechází k mluvnickým kategoriím podstatných jmen. Paní učitelka dětem nasdílí tabulku s třikrát sedmi políčky: „Hlaste mi, prosím, zdali vidíte.“
„Vidím, vidím, vidím,“hlásí znovu děti a je zřejmé, že jsou na podobný postup zvyklé.
V prvním sloupci jsou pádové otázky, druhý je určený na jednotné a třetí na množné číslo. „Tak, Hao, začni. Máš podstatné jméno kůň a zkus ho vyskloňovat v jednotném čísle,“vyzývá Jitka Rozová.
„Kdo co kůň, bez koho čeho bez koně, ke komu čemu kůňovi,“zarazí se chlapec.
„Pozor, pozor,“upozorňuje učitelka.
„Koni,“opraví se Hao a pokračuje: „Vidím koně.“A znovu se zarazí.
„Představ si, že stojíš u ohrady, jak na něj zavoláš?“snaží se pomoci paní učitelka, a když se nic neozývá, vyzývá ostatní: „Děti, pomozte mu.“
„Koni!“„Koníku!“„Výborně, ale koníku, to už je podstatné jméno koník,“chválí Jitka Rozová děti. Postupně skloňování dokončí a zvládnou ještě množné číslo.
Žáci online a offline se zdraví
Hodina pak pokračuje dalšími cvičeními a za chvilku už se do třídy nahrne patnáct dětí, které byly až dosud venku s asistentkou. Děti ve třídě a ty, co jsou online, se radostně zdraví.
„Snažím se, aby neztratily mezi sebou kontakt. Někdy jde školní skupina ven s asistentkou a já s těmi sedmi pracuji zvlášť, ale někdy máme hodinu všichni společně – to se nám daří třeba při matematice. Hodně využíváme elektronické učebnice, které promítnu na tabuli a zároveň je sdílím dětem doma. A procvičujeme společně,“popisuje Jitka Rozová další způsoby výuky, které aktuálně volí, s tím, že s dětmi, které musely zůstat na distanční výuce, má i nadále hodinu opravdu každý den.