Virus? Ne, EU zachraňuje sama sebe
Brusel musí podržet potácející se jižní země a ukázat nějakou pozitivní aktivitu.
Závěrečné kroky Evropské unie na cestě k dluhové unii byly šouravé. Záchranný summit, který měl rozhodnout o koronavirové ekonomické obnově největším zadlužením v historii, od počátku balancoval mezi úspěchem a fiaskem.
Ale i tak bylo jasné, že i fiasko by byl jen odklad. Ve skutečnosti se v Bruselu zachraňovala hlavně EU.
Po summitu, kde se přepisovaly noty, už byl v kalendáři další, protože Angela Merkelová řekla, že chce mít dohodu do konce července.
Jak se věci měnily, ukazuje vývoj finančního osudu Česka: podle původních analýz mělo být čistým plátcem, v pátek by nic neztratilo ani nezískalo a v sobotu by vydělalo.
Evropa chce dát ekonomice umělé dýchání v podobě 750 miliard eur. Půjčí si je na finančních trzích a vezme si na ně společný dluhopis. Bude tedy desítky let spojena i dluhem. Jeho splácení zvedne odvody členů tak, aby dělaly dvě procenta HDP celé Unie. Nyní je to 1,2 procenta. Schvalování asi nejlépe vystihl slovinský premiér Janez Janša: „EU se opět předvádí ve vší složitosti svých rozdílů, malosti a velkosti, sobectví a solidarity.“
Rozsypání peněz většiny menšině brzdila „šetřivá čtyřka“– Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko, k nimž se přidalo Finsko.
Šetřivé čtyřce se původně objem pomoci zdál příliš velký. Šlo i o to, jak velký podíl budou mít dary, jichž je až moc, a jaký půjčky, jichž je příliš málo. Brusel Seveřanům v noci na sobotu aspoň opticky vyšel vstříc přesuny pár desítek miliard do jiných kapitol. Ale šetřivá skupina přišla s těžším oříškem.
Chtěla za své peníze záruky, že příjemci, kteří nepatří k příkladům výkonnosti, střídmosti a průhlednosti, podstoupí reformy, aby pomoc jednoduše neprojedli. Ta by měla jít hlavně Itálii, Španělsku a Francii, oficiálně proto, že byly nejvíc postiženy koronavirem. Těm se taková pouta samozřejmě nelíbila.
Dohadování byl politický box: noční jednání Německa, Francie a Seveřanů skončilo podle bruselského serveru Politico „v rozhořčení“.
Další problém byl na Východě: přísun peněz má být podle Západu podmíněn dodržováním zásad právního státu, což zjevně míří na Maďarsko a Polsko, jež se brání, že jde jen o hon na čarodějnice, v němž jsou dopředu prohlášeny za vinné. Viktor Orbán už před summitem řekl, že ho klidně vetuje. Včera uvedl, že „neví, proč ho nizozemský premiér tak nenávidí“. Podle Maďarů je nesmysl, aby o tom, zda někdo dodržuje právní stát, rozhodoval během víkendu summit. Orbán dodal, že ochotně podstoupí zevrubný audit, ale ne rychlý proces. Taky polský premiér Mateusz Morawiecki pohrozil, že návrh nepodpoří: „Je to nástroj silnějších na vydírání jiných států.“
Spory kolem záchranného balíku byly už dříve. A leccos vypovídají. Přestože oficiálně má pomoci ekonomikám po ráně koronavirem, dávky jednotlivým státům původně byly absurdně počítány podle nezaměstnanosti a zadlužení za posledních pět let. Například Česko, které draze platilo na udržování nízké nezaměstnanosti, by za disciplinovanost bylo potrestáno.
Kromě toho tři čtvrtiny balíku mají jít na „zelenou obnovu“kontinentu, což ale asi zrovna nesouvisí s rychlým restartem po pandemii.
To vše plyne z hlavního problému: i když se evropská půjčka tváří, že jde o záchranný pás po koronaviru, jde ve skutečnosti o dvě jiné záchranné operace naráz.
Ta první je pro jižní státy. Italové jsou třetí největší ekonomika EU, Španělé čtvrtá a Francie, která je k nim často řazena, druhá. Už před virem měli problémy, pandemie je skopla ještě níž. Unie se musí bát, že kdyby Italové nebo Španělé padali volným pádem, strhnou ji s sebou. A tak si úspěšnější státy platí bezpečí – ať už jim dají peníze, či jim budou ručit za půjčky, které tím budou levnější. Kdyby o ně Italové žádali sami, stály by víc a táhly by je dál ke dnu.
A je tady ještě jedna věc. Unie musí předvádět aktivitu. Italové měli hodně trpký pocit, že je v nejtěžších časech nechala na holičkách. Státy nepomáhaly a Brusel byl paralyzovaný; v počátku pandemie jako by nebyl. A tak půlka rozhněvaných Italů byla pro odchod a 60 procent si myslelo, že Unie už ztratila smysl. Po brexitu to Brusel nemůže ignorovat.
A tak je záchranný pás po koronaviru nejen záchrannou operací pro jižní státy, ale i pro Evropskou unii.