Žíž, svatyně uctívačů ohně
Letní seriál Hradiště Praha bylo místem kamenného stolce českých knížat i kostela Panny Marie
HRADČANY Nejstarší kostel v Praze, legendární kamenný knížecí stolec i tajemstvími opředený vrch Žíž skrývalo před stovkami let pražské hradiště. Nynější Hrad představuje další zastavení letního seriálu, který představí význačná hradiště s tisíciletou historií v nynější metropoli a jejím bezprostředním okolí.
Svět pohanských bůžků se na úsvitu českých dějin prolínal s nastupujícím křesťanstvím. Platilo to též o nejznámějším českém hradišti – Praze. Vládcem strategického bodu nad vltavským brodem se v průběhu třetí třetiny 9. století stal první historicky doložený Přemyslovec Bořivoj, který opustil Levý Hradec.
Bořivoj I. nové rezidenci dal mimořádný význam. „Pražský hrad nebyl jen ‚běžným‘ hradištěm, které díky své poloze v centru Přemyslovského panství získalo ústřední funkci,“popsal jeho význam historik Michal Lutovský.
Úzký skalnatý hřeben
Před tisícovkou let se areál Pražského hradu značně lišil – nepříliš široký skalnatý hřeben se nehodil celý k obývání. Kdesi v jeho středu se tyčil legendární pahorek Žíž či Žiži, tedy místo dotčené ohněm. Možná význačná duchovní lokalita, kde byl vyznáván kultovní živel, oheň.
O tom podle historiků svědčí některé indicie. „První křesťanské kostely Hradu jejich zakladatelé založili v podivně excentrických polohách,“uvedl historik Petr Charvát.
Bořivojův a Spytihněvův kostel Panny Marie se na konci 9. století tyčil v západní části nádvoří, zřetelně mimo střed. Při budování opevnění se mariánský kostelík dokonce ocitl vně hradeb v místech, jež pověstnou Žíž o něco převyšovala.
Na počátku 10. století nástupce obou zmíněných knížat, Vratislav I., otec sv. Václava, svůj chrám sv. Jiří na skalním hřebenu umístil pod onen „ohňový“vrch. „Teprve když bylo rejdiště pohanských kultů obklíčeno svatostánky nové víry, umístil kníže Václav svůj chrám do středu historické hradní plochy,“soudí Charvát.
Zmíněná excentrická poloha kostela Panny Marie podle jiných badatelů mohla souviset s tím, že kostel jeho zakladatel umístil na pohanské obětiště. Nešlo by pouze o české specifikum, s něčím podobným počítaly také špičky raně středověké církve. „Nechť se lid k uctívání pravého Boha shromažďuje s větší důvěrou na místech, na která si zvykl,“napsal papež Řehoř I.
Indicií pro ohňovou teorii může být také mír. Jeho udržování náleželo k povinnostem knížat. Termín mír se zrodil ze jména indoíránského boha Mithry – význačného člena
panteonu, mezi jehož povinnosti náleželo i rozžíhání paprsků slunce. S jeho kultem souviselo uctívání ohně. Vědomosti o tom si do pražské kotliny mohli Slované přinést ze své pravlasti na východě.
Nedaleko od Žíže se nacházel další kultovní bod – kamenný stolec, jediné správné místo nastolení knížat z rodu Přemysla Oráče do čela Čech. „Je to kámen, za nějž nejen nyní, ale i v minulosti padly tisíce bojovníků,“popsal jej kronikář Kosmas.
I uctívání stolce mohlo mít dávné kořeny. „Vyslovil jsem hypotézu, že v kamenném stolci, na němž docházelo k nastolování českých knížat, se nacházelo božstvo, které kníže při usednutí přijímal a de facto se jím stával,“řekl Charvát.
Ikonická místa z Bořivojových časů zmizela pod povrchem Pražského hradu. Žíž se pravděpodobně skrývá pod třetím nádvořím Pražského hradu, poblíž Plečnikova obelisku. Zmizel i symbol knížecích Čech, přemyslovský kamenný stolec.
Kostel našli archeologové
Kostel Panny Marie však objevili archeologové. „Bořivoj prvý kostel v Hradci postaví, sv. Klimentu jej oslaví. Druhý svatej Mářiě v Prazě, od velikých vrat ihned na drázě (cestě, pozn. red.),“popisoval umístění svatyně kronikář Dalimil.
Prolomit tajemství Bořivojova kostela se podařilo v 50. letech uplynulého století archeologu Ivanu Borkovskému. „Poloha kostela byla hledána na osmi místech Pražského hradu,“vysvětloval Borkovský. V průchodu mezi II. a IV. nádvořím odhalil kostel a tumbu, pohřební komoru. „Vnější délka starého kostela dosahovala 857 centimetrů,“popsal nález Borkovský.
V tumbě objevili kostry muže a ženy se stříbrnými šperky. Hrob badatelé připsali knížeti Spytihněvu I., jenž zemřel roku 915, a jeho choti. Archeologové odhalili i další tajemství ranně středověkého Hradu. Objevili stopy dřevěných objektů, v nichž dávní Pražané žili, a našli též stopy mohutné dřevohlinité hradby, jež je chránila.
Analýza umožnila udělat si i obrázek o tom, co tehdejší obyvatelé hradiště jedli. „Kromě obilovin a luštěnin se na stole našich předků objevovala vinná réva nebo broskve. Importem jsou patrně fíky. Z řídce zastoupené zeleniny je prokázána okurka s koprem,“shrnují archeologové.