Libušín povstal z popela
Turistická útulna na Pustevnách se po požáru znovu otevírá. Obnova trvala šest let.
Znovu od nuly se začala počítat historie beskydského Libušína, dřevěné stavby, kterou v roce 2014 zničil požár. Poprvé se turistům otevřela před 121 lety.
„Šest let jsem se těšil, až budu moct říct: Vítejte v jídelně Libušína,“zahájil otevření obnoveného objektu generální ředitel Národního muzea v přírodě (NMP) Jindřich Ondruš. Už zítra odpoledne bude smět do Libušína také veřejnost, ale nejprve se mu dostane požehnání od olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera.
„Otevřeme do režimu, kdy budou možné prohlídky pro veřejnost, zhruba měsíc budeme Libušín provozovat jako muzejní objekt. Chceme tím poděkovat všem, kteří měli o Libušín zájem a podíleli se na sbírce,“vysvětlil Ondruš.
Původní účel se objektu vrátí zhruba na konci září, kdy začne fungovat restaurace.
Celá obnova Libušína, od prvního úklidu po požáru po samotné otevření, vyšla na 117,5 milionu, z toho 10, 9 milionu věnovali lidé, firmy a další organizace ve veřejné sbírce. Ta byla otevřená tři roky a stala se vůbec nejúspěšnější sbírkou na obnovu památky.
Rozhodnutí obnovit Libušín, jednu z Jurkovičových dominant Pusteven, padlo brzy po požáru. Ten zahořel v noci na 3. března roku 2014, plameny neměly s dřevěnou stavbou mnoho práce. „Když jsem viděl tu zkázu, neuměl jsem si představit, co s tím,“přiznal technický náměstek skanzenu Milan Gesierich.
Řešení se našlo brzy – Libušín obnovit formou vědecké rekonstrukce. To znamená postavit jej znovu tak jako v dobách jeho architekta Dušana Jurkoviče.
Nic takového se však v tuzemsku ještě nedělalo a kromě toho chyběla jakákoliv technická dokumentace. K dispozici byly jen dobové snímky a několik Jurkovičových nákresů. „Problém byl, že většinou lidé fotili Libušín zepředu, ale vůbec jsme nevěděli, jak vypadal z druhé strany,“popsal projektant Jaroslav Svěrek z projekční kanceláře Masák a Partner. Tým odborníků proto zřídil zázemí přímo v Libušíně, v ohořelých troskách se snažili přijít na to, jak Jurkovič myslel. „Stavba byla nakonec ještě jiná než jeho plány. Některé věci vznikaly přímo během prací,“doplnil jednatel stavebně-restaurátorské huti Archatt Jan Všetečka. Právě tato společnost byla generálním dodavatelem stavby.
Zatímco na Pustevnách se chystala dokumentace ke stavbě, dole pod kopcem se kácelo dřevo. Většina pochází z nedaleké lokality Kněhyně a rostlo v nadmořské výšce nad 500 metrů. To proto, aby lépe odolávalo výkyvům počasí, které jsou pro Pustevny typické.
Dřevo na stavbu věnovaly státní Lesy České republiky, o těžbu se postaraly Vojenské lesy a statky. I to byl dar. Stromy se vybíraly jeden po druhém, aby odpovídala výška i průměr kmene. „Pro nás bylo velmi podstatné, že jsme si mohli říct, kdy a co přesně chceme kácet, že nám správci lesů vyšli vstříc,“připomněl Ondruš. Těžilo se na začátku zimy, a dokonce ve dnech, které následovaly po úplňku. I to bylo podle návodu předků.
Kmeny pak putovaly do Bystřičky, kde má zázemí firma Teslice CZ. Tady je ručně opracovali, v obří hale roubené části stavby kompletně postavili a potom znovu rozebrali a převezli na Pustevny. V roce 2017 začala skutečná stavba.
„Byla to velká výzva, ale veškeré dřevo, které na Libušíně je, od trámů přes výzdobu jídelny až po nábytek, je ručně opracované,“ujistil Všetečka.
Jeho lidé spolupracovali s místními tesaři z Teslice a spolu dokázali vrátit čas. Používali dobové nástroje, které našli na půdách nebo v zaprášených koutech dílen, do kterých léta nikdo nesáhl. Museli zkoušet a učit se, ale výsledek je dokonalý.
Návštěvník ho ocení hlavně na zdobných prvcích Libušína, jak na venkovní fasádě, tak také v interiéru. Jurkovič vymyslel zhruba stovku různých detailů.
Dnešní podoba Libušína odpovídá roku 1925, kdy se naposledy na opravě podílel Jurkovič osobně. Od té doby se Libušín hodně měnil, přistavoval a opravy nebyly vždy zrovna citlivé. Na začátku 90. let byl velmi zchátralý a zachránilo jej, že se stal národní kulturní památkou a přešel pod správu Valašského muzea v přírodě (dnes součást Národního muzea v přírodě, pozn. red.).
Jídelna V jídelně Libušína Jurkovič použil stovku různých motivů. Restaurátoři je dokázali všechny najít, přestože se dochovalo jen několik nákresů.
Lidé fotili Libušín zepředu, vůbec jsme nevěděli, jak vypadal z druhé strany.