Satoranský opět v akci
Tomáš Satoranský o nejdelším létě bez basketbalu, odpočatých nohou i bublině NBA.
Kdepak palmy, bazény či floridské slunce. Pokud byste chtěli hledat protiklad k monumentálnímu komplexu Disney World v Orlandu, kde NBA v uzavřené basketbalové bublině zkusí dohrát koronavirem roztříštěnou sezonu, jste tu správně: venku prázdninové líné tempo a v útulné hale v Mariánských Lázních jeden ochoz, zcela obsypaný asi stovkou přihlížejících.
Tleskali, když Tomáš Satoranský na tréninku reprezentace efektně zasmečoval. A děkovali, když si po něm stoupl ke společné fotce.
„Takový zájem nás těší,“říká Satoranský. „Já to začal vnímat už během léta. Loni po mistrovství světa jsem musel hned do Ameriky, takže jsem si to v Česku neužil. Ale teď se pohybuju v Praze, lidi mě poznávají a pořád gratulují k našemu úspěchu. Je cítit, že pořád nezapomněli. Doufejme, že následující roky to bude pokračovat.“
S národním týmem měl mít za sebou olympijskou kvalifikaci, kterou si Češi vysloužili ceněným šestým místem na MS v Číně. V případě úspěchu by zrovna teď mohli hrát v Tokiu. Kdyby, kdyby... Místo toho reprezentace svolala první soustředění doby koronavirové.
A těšili se všichni. I hlavní hvězda.
Jaké to po pauze bylo?
Pět na pět jsem trénoval asi po šesti měsících. Myslel jsem, že budu začínat po krůčcích, ale jakmile hrajete basket dvacet let, nezapomíná se.
Ani radost ze hry, že?
Ode všech tam bylo nadšení. Myslím, že to mělo i docela dobrý spád.
Dosud byla příprava hodně individuální, což je pak psychicky náročné. Na začátku jsem si užil možnost věnovat se jiným sportům, hodně jsem hrál tenis, chodil na kolo. Ale po chvíli vám basket začne chybět, i když jsem za sebou měl fyzicky náročnou sezonu.
Přinesly časy pandemie i něco pozitivního? Možnost se zastavit?
Mohl jsem strávit mnohem víc času s rodinou; s malou, které bude rok a půl. Přece jen je NBA ohromně náročná, pořád cestujeme. Zároveň člověk během sezony mluví o tom, že by si rád našel čas na svoje věci, na nové projekty, na jiné sporty. Toho se dalo využít. Zvlášť když jsem přiletěl do Česka a začalo se to tu uklidňovat. Ale po třech měsících... Basketem žiju celý život.
Jaké tedy bylo jaro a léto?
Tak jako na začátku sezony v Chicagu jsem pracoval s Michalem Miřejovským (kondičním trenérem reprezentace). První dva týdny po návratu z USA jsem zůstal v karanténě, trénoval jsem jen přes videohovory na zahradě. Pak byla možnost chodit na tenis, zastřílet si, zakomponoval jsem do toho i Stefana Weissenböcka, který spolupracuje i s českou federací, jel jsem do Bambergu. Musel jsem být kreativnější. Ale už je to dlouhé, chcete být v týmu, připravovat se se všemi.
A obnovit si fungující vazby.
Chtěli jsme tu mít všechny dostupné hráče, pojmout to zase trochu i jako stmelení. Abychom měli každý rok společnou akci a zase zapracovali na sehranosti. Jsem nadšený, že si můžu jít s klukama zahrát. V Chicagu asi ještě chvilku potrvá, než začne příprava pět na pět.
Chicago Bulls, vaši zámořští zaměstnavatelé, nakonec neprošli mezi 22 týmů, které v Orlandu budou dohrávat sezonu. Tušíte, co vás vlastně teď čeká?
Určitě absolvuju tyhle dva reprezentační kempy (příští týden ještě v Poděbradech a Nymburku). Komunikoval jsem s novým vedením Chicaga a odůvodnil jim to tím, že tu je šance hrát pět na pět, nejsou tu restrikce jako v USA. Pak bych se chtěl co nejdřív připojit k Bulls, ale pokud vím, není ještě pevně stanovené datum. Řeší s ligou, kdy můžou začít s tréninkovými a přípravnými zápasy.
V Chicagu by prý mohla vzniknout další bublina pro osm vyřazených celků. Co vy na to?
Těžko říct. Bylo by to určitě náročné, o nic by nešlo a možná bych musel být další dva měsíce bez rodiny.
Ale taky nám budou zápasy chybět. Čím dál tím víc.
Litujete vlastně, že teď nejste na Floridě u restartu ligy?
Chybí mi basket, nechybí mi být v jednom komplexu tak dlouhou dobu. Jasně, z pohledu Chicaga – naší sezony a naší bilance – bychom tam nejspíš dlouho nevydrželi. Bude to náročné hlavně pro hráče z týmů s ambicemi na titul, jako jsou Milwaukee, Lakers a další. Možná tam budou tři měsíce. Kdo letos vyhraje, ten si podle mě titulu bude ohromně cenit.
Sledujete na dálku dění v lize?
Zápasy bez diváků jsou zvláštní, ale kvalita se bude stupňovat, řekl bych. Taky se objeví to, co zažíváme i my tady na kempu: nadšení, touha soutěžit a hrát proti sobě budou velké. Jakmile se začne hrát zápas, všechny okolní vjemy pustí za hlavu. Zároveň se neví, jak korona zamíchala kartami, jak spoustu týmů vyvedla z rovnováhy. Uvidí se, až se začne naostro.
A kdy začnete zostra i vy? Tedy v sezoně 2020/2021?
Počáteční informace zněly, že by se mělo začít hrát po Vánocích. Samozřejmě se to může změnit. Všichni čekají, jak se vyvine situace v Americe.
To zavání devíti měsíci bez zápasů. Co s tím? Dopřál jste tělu vítanou šanci si oddechnout?
Určitě, hodně. I kondiční trenér říkal, že je vidět, jak jsou nohy odpočaté. Budu se snažit všechno využít pro novou sezonu. Ač jsme se všichni těšili na olympijskou kvalifikaci, nakonec jsem rád, že léto proběhlo bez ní. Jsem teď opravdu fresh. A od toho se můžu odrazit.