Svérázný Jarvis Cocker boduje i bez Pulp

Kolem britské kapely Pulp, jíž byl Jarvis Cocker od roku 1978 frontmanem, se vše důležité seběhlo jaksi náhodou. Debutovala v roce 1983 albem It, které prakticky nikoho nezajímalo. Následovaly další desky, které dnes podrobně znají jen archiváři, až přišel nečekaný průlom s albem Different Class z roku 1995 s hity Disco 2000 a Common People. Kulminovala britpopová horečka a Pulp se na vlně svezli, i když do ní nepatřili.

Byli zvyklí si dělat věci po svém a místo toho, aby natočili Different Class II, přišli v roce 1998 s bezhitovou, nesnadno uchopitelnou deskou This Is Hardcore. Jako by se chtěli distancovat od slávy, která se na ně najednou sesypala.

Kapela mi nechybí

V roce 2001 vydali dosud poslední řadovku We Love Life, rovněž hudebně nenápadnou, intimní, pochopitelně bez jakéhokoliv hitového potenciálu, a od té doby o sobě dává vědět jen hlavní persona. Zpěvák, skladatel, brilantní textař, sršící typicky britským sarkastickým humorem Jarvis Cocker.

Jeho sólová novinka Beyond The Pale, kterou vydal pod hlavičkou Jarv Is, je vynikající. Hlavně proto, že zní jako Pulp a přitom je vůbec nepřipomíná. Jde o svéráznou hudební hříčku, leporelo, které si poskládáte zcela dle libosti, a výsledný tvar bude pokaždé jiný.

Cocker opět spíš vypráví než zpívá, ale v okamžicích, kdy se vzepne k vyklenuté vokální lince, zabolí to a zastudí. Třeba jako v Am I Missing Something? Vrchol desky, řeklo by se. To by však nesměla následovat skvostná House Music All Night Long. V té je vše, co kdy Jarvis Cocker chtěl sdělit.

Jde o mistrné lavírování mezi všemi možnými hudebními žánry, je v tom nepolapitelnost. Zní tu osmdesátkové syntezátory, houseové beaty a korunuje to refrén, který z písně dělá výkladní skříň alba.

Zahraniční recenzenti se shodují na tom, že Beyond The Pale je Cockerovou nejlepší deskou od dob rozpadu Pulp. Dokáže-li coby sólista přijít s takto silnou kolekcí skladeb, můžeme si jeho bývalou skupinu hýčkat jen jako vzpomínku.