50 krás: přehrada Dalešice
Ztracený ráj trampů žije svůj druhý život
Údolí Dalešické přehrady je okouzlující oblastí nejen pro rybáře či prostě milovníky vodních zátočin, divokých skal a výletů parníkem, ale i pro poutníky za nostalgií trampingu.
Právě údolí řeky Jihlavy – milovníci toho kraje prominou, protože oni výhradně používají citově podbarvený název Jihlavka – pohlcené v letech 1970 až 1979 Dalešickou přehradou je jedním ze srdečních míst trampů z Třebíče a Brna.
A také rybářů či milovníků poklidného kempování, které nabízí třeba kemp Wilsonka, kilometr jihovýchodně od Hartvíkovic. Na poloostrově Lavičky bývaly letní tábory třebíčských skautů.
Pro toho, kdo zažil kaňon přehrady ještě před zaplavením, prý neexistovalo krásnější údolí na světě. Trampové objevili údolí už v roce 1924, zpočátku přespávali ve stodolách u mlýnů, kterých na řece od Vladislavi k Mohelnu bývalo patnáct. „Dá se říct, že celý nejstarší tramping na Jihlavce byl navázán na zdejší mlýny: spousta trampských osad měla na mlýnech pronajaté místnosti, na pozemcích pronajatých od mlynářů trampové pak stavěli své první chaty,“řekl třebíčský badatel a milovník Dalešické přehrady Zdeněk Prukner.
První trampský kemp vznikl ve zmíněném roce 1924 v údolí u Kozlan, první chatu si postavili v roce 1930 členové legendární trampské osady Rio de la Plata naproti Svobodovu mlýnu pod Stropešínem.
Tato místa, chaty a kempy už však dávno zalila voda. Tvář údolí se změnila. Ze sto metrů vysoké Wilsonovy skály, která byla do té doby také jedním z kultovních míst trampů, zmizelo 40 metrů pod hladinou nového vodního díla. Tedy komplexu přehradní nádrže Dalešice a dolní nádrže Mohelno, sloužícího se svou přečerpávací elektrárnou jako akumulátor přebytkové energie ze sousední Jaderné elektrárny Dukovany.
Nostalgie po dřevních dobách trampingu je jedním z dnešních znaků Dalešické přehrady. I když trampové museli opustit svá místa v údolí, tak mnozí nezatrpkli. Nechtěli žít jen ze vzpomínek a postavili si chaty výše v údolí nad vzdouvající se a stále kolísající hladinou přehrady. Koukali jsme na řeku, budeme koukat na jezero, říkali si.
Stovky trampských veteránů i jejich potomků se na Dalešickou přehradu stále znovu vracejí. Především na dvě pietní místa: Maxovu skálu či Maxův kříž u obce Kozlany a ke skále Halířka nedaleko Koněšína.
Obě jsou dějištěm každoročních tichých setkání trampů a jejich vzpomínek na zemřelé kamarády.
Ti, které nezlákají neokázalé zříceniny hradů Kozlova na skalnatém poloostrově, nedaleký Holoubek, zřícenina Čalonice u Dalešic nebo pozůstatky hradu Kokštejna u Wilsonovy skály, mohou si udělat výšlap třeba k Plešickému vodopádu u zmíněného Holoubku.
O Dalešické přehradě platí, že po zaplavení žije údolí druhý život a nad jeho krásou se i dnes tají dech. Největší krásy ale toto divoké kaňonovité údolí skrývá mimo značené a zpevněné cesty.