Stát vymáhá exekucemi na lidech 55 miliard

Exekuce stát vede proti stovkám tisíc dlužníků. Kdo přesně mu dluží, ale neví.

Navzdory slibům stát zatím nedal dohromady databázi státních exekucí. Po lidech v exekucích vymáhá na jistině a úrocích dohromady přes 55 miliard korun, počet unikátních dlužníků nicméně nelze přesně zjistit, protože databáze jednotlivých úřadů nejsou propojené. Přehled o vlastních dluzích by přitom lidem pomohl je včas řešit.

MF DNES sečetla jednotlivé dlužníky, které nedávno zveřejnily na webu Poslanecké sněmovny finanční a celní správa, správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny. Dohromady jde o 634 tisíc osob, některé z nich ale budou započteny vícekrát. Část lidí, jež má dluhy na sociálním pojistném, dluží i na zdravotním a na daních, případně nepodali daňové přiznání a dluží na pokutě.

Přehled navíc není vyčerpávající. Správní exekuce provádějí také obecní a krajské úřady, stavební úřady či Česká inspekce životního prostředí.

„Ukazuje se, že to není žádná marginální položka, je jich hodně,“uvádí Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení.

O šest tisíc měsíčně víc

Co do objemu vymáhají soukromí soudní exekutoři více peněz než stát. Po dlužnících požadují podle Exekutorské komory ČR 291 miliard na jistině (údaj k letošnímu únoru; příslušenství neboli úroky a další poplatky nejsou započítány).

Podle Hábla jsou však informace o tom, kolik lidé dluží státu, zásadní z jednoho praktického důvodu: státní exekuce mají při vymáhání vždy přednost, a snižují tak měsíční nezabavitelné minimum dlužníka víc než samotná soudní exekuce.

Při exekuci se obecně strhávají až dvě třetiny z rozdílu mezi čistým příjmem dlužníka a základní nezabavitelnou částkou (ta je aktuálně u jednotlivce 7 800 korun a roste s počtem vyživovaných osob). Přitom třetina jde na soudní exekuce, další třetina na přednostní exekuce a třetina zůstává dlužníkovi. Pokud dotyčný na sebe nemá státní exekuci, tak mu zůstanou dvě třetiny.

Vše nad 21 tisíc korun čistého příjmu se sráží bez omezení na umoření exekuovaných pohledávek. „Dlužníkovi bez státní exekuce může zbýt navíc šest sedm tisíc korun měsíčně,“říká Hábl. To je zásadní rozdíl.

Pro dlužníky je proto dobré se se státními exekucemi co nejdříve vypořádat. A k tomu je třeba vědět, kolik kde dluží. „Kdyby bylo možné na jednom místě zjistit všechny dluhy občana po splatnosti, dalo by se s nimi lépe pracovat,“upozorňuje Hábl.

Vláda sice v roce 2015 schválila akční plán Strategie boje proti sociálnímu vyloučení a v něm úkol na vytvoření rejstříku všech exekucí a správních exekucí, ale doteď nic není hotovo.

„Výhodou“státní exekuce přitom je, že jsou co do úroků a penále výrazně levnější než exekuce soukromé. Soukromá exekuce stojí dlužníka 6,5 tisíce korun včetně DPH, jen při rychlém zaplacení o necelou polovinu méně. K tomu se přičítají náklady na služby advokáta, který exekuci podal.

Se státem je to levnější

Státní neboli daňová exekuce stojí výrazně méně. „Náklady za nařízení daňové exekuce tvoří dvě procenta z částky, pro kterou byla nařízena, nejméně však 500 korun, nejvýše půl milionu,“uvádí Generální finanční ředitelství (GFŘ). Stejné je to u sociální správy a zdravotních pojišťoven.

Drobné nedoplatky například finanční správa vymáhá takzvaně měkkou komunikací – telefonáty či e-maily. „Nelze je vymáhat exekucí z důvodu nepřiměřenosti,“vysvětluje GFŘ. Částku do 500 korun dluží finančnímu úřadu 64 tisíc lidí.

V tom, jak naskakují úroky z dluhu, se ale úřady liší. U finanční správy je úrok z prodlení ročně 14,25 procenta, sociálka a pojišťovny účtují penále 0,05 procenta z dlužné částky za každý kalendářní den. Na rozdíl od soudních exekutorů pak státní úřady vymáhají nejdříve dlužnou jistinu, případně exekuční náklady a až na konec příslušenství. U soukromých exekutorů je to ze zákona naopak – napřed se splácejí úroky, až pak jistina. Obráceně, jen když o to dlužník požádá. Může to přitom významně zbrzdit růst dluhu. U některých úvěrových společností totiž roste dluh na úrocích rychleji, než kolik dlužník stíhá měsíčně splácet.

Finanční úřad a sociálky přenechávají vymáhání soudním exekutorům výjimečně. Zdravotní pojišťovny jim naopak často předávají balíky nesplácených pohledávek.

„Dojde k tomu, pokud není dohledán postižitelný majetek, nebo je daňová exekuce neúspěšná,“vysvětluje Vlastimil Sršeň, mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Postup soukromých exekutorů je přitom ze zkušenosti neziskových organizací pomáhajících předluženým lidem výrazně tvrdší. „Pokud dlužník volá exekutorovi či inkasnímu pracovníkovi na finanční úřad, prakticky vždy se dovolá, jednají s vámi jako s člověkem a v případě, že dluh uhradíte, okamžitě vám vše odblokují,“popisuje Daniel Hůle, analytik neziskovky Člověk v tísni. „Stát by měl vymáhat své dluhy sám a nepředávat to soudním exekutorům,“dodává Hábl.