Jak přimět Poláka, aby tleskal LGBT
Na Maltě, silně katolickém středomořském ostrově, byly teprve před devíti lety povoleny rozvody. Jako v poslední zemi v Evropě. V témže roce se třeba v Německu rozvedlo skoro 188 tisíc manželství. Bolestné změně na Maltě předcházelo referendum s poměrně těsným výsledkem a dodnes se v zemi diskutuje o tom, jestli ono rozhodnutí nebylo chybné.
Podobné rozdíly samozřejmě panují na pestré evropské mapě v mnoha tématech. Podporu v nezaměstnanosti vám budou na Kypru vyplácet jen 156 dní, zatímco v Dánsku čtyři roky. Rekordně dlouhá česká rodičovská dovolená je také dostatečně známá, totéž platí u zdravotní péče či pravidel azylu. Emotivněji jsou ale přece jen prožívány rozdíly tam, kde mají lidé tendenci se polarizovat podle svého světonázoru.
Tradičně jde o otázky potratů, eutanazie, svazků homosexuálů, adopce dětí páry stejného pohlaví a podobně. Západ Evropy jde více liberální cestou, postkomunistické země jsou opatrnější. A není to zápas jednou provždy rozhodnutý. Itálie povolila potraty před čtyřiceti lety, ale stále je to politické téma a velká část lékařů interrupce odmítá provádět. Ve Španělsku je zase kritice podrobena éra socialistických vlád za to, jak byly nakloněny svazkům homosexuálů. A i v jedné z nejvíce liberálních zemí postkomunistického východu, Slovinsku, referendum před pěti lety odmítlo uzákonění sňatků homosexuálů.
Evropská unie teď nechce posílat dotace do šesti polských měst, která se označila za „zóny bez LGBT“, tedy bez leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob. Právně toto označení nic neznamená, ne že by v oněch městech probíhaly pogromy na občany jiné než většinové orientace. Města tím jen deklarovala, že místo navyšování skupinových práv sexuálních menšin podporují tradiční rodinu a hodnoty, vyznávané katolickou církví. Přičemž i v samotném Polsku to loni vyvolalo dost kontroverzní reakce.
V každém případě se teď tato města z Bruselu dozvěděla, že peníze z evropské kasy může dostávat jenom ten, kdo respektuje „unijní hodnoty“. V čase, kdy EU v mnoha ohledech nezažívá nejskvělejší okamžiky své historie, se tím Evropská komise pouští na hodně tenký led.
Projekt Unie byl od počátku stavěn na myšlence jednoty v rozmanitosti, nikoli na tom, že pár nikým nevolených evropských úředníků bude arbitrem unijních hodnot a pod zástěrkou toho bude potlačovat národní identitu a svobodu názoru. Debaty na výše zmíněná témata jsou v každé zemi bolestné a plné emocí. Má-li se v nich cokoliv změnit, je na to potřeba čas a respekt. Domnívá-li se Brusel, že to urychlí a zlomí tlakem zvenčí a ekonomickým bičem, pak střílí do spánku především sám sebe.