Chtěl být herec, je principál
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Farář David Frýdl se zasloužil o obnovení divadla v Husově sboru ve Vršovicích
Farář Církve československé husitské David Frýdl dokázal znovu vydupat ze země kdysi slavné Jiráskovo divadlo – dnes Vršovické divadlo MANA. „Jiráskovo vršovické divadlo v Husově sboru bylo svého času vyhlášenou pražskou divadelní scénou,“říká Frýdl.
VRŠOVICE Pocházíte z nevěřící rodiny, jak jste se stal farářem?
Vystudoval jsem teologickou fakultu a církev mi dala důvěru. Dnes bych to neformuloval, že jsem z nevěřící rodiny, ale že svého času moji rodiče věřili, že Pán Bůh není.
A vy jste to měl stejně?
Já měl stejnou víru, jenom opačně polarizovanou, a tak to máte u většiny lidí. Ti, kteří nejvíc dávají najevo svou nevíru v Boha, se často v druhé větě toho samého Boha dovolávají. Jako onehdy sestřička na transfuzním oddělení, kam chodím dávat krev. Když jsem jí řekl, že jsem farář, zareagovala tak, že ona tedy rozhodně v Pána Boha nevěří a je v těchto věcech naprosto nedotčená. Když jsem jí řekl, že mám sedm dětí, sepnula ruce: „Ježíšmarjá, no to vás potěš pánbůh…“Na to jsem odpověděl, že není úplně nedotčená.
Jak se vršovický kostel za dobu vašeho působení proměnil?
Dnes je moderní hovořit o komunitních centrech, budování místních komunit. Husitská církev to dělala už před více než devadesáti lety. Postavila kostel a jeho součástí byl i velkoryse navržený divadelní sál. Husův sbor ve Vršovicích tak byl od počátku přirozeným regionálním centrem, kam lidé přicházeli nejenom pro duchovní posilu, ale i k tomu, aby pořádali nejrůznější spolkové aktivity. Svou misi ve Vršovicích vidím v tom, vracet věci původnímu účelu a smyslu a lidem pak zprostředkovávat hodnoty, které nás budou kultivovat.
Můžete přiblížit architekturu budovy a její historii?
Husův sbor ve Vršovicích z roku 1930 je projektovaný Karlem Truksou. Svůj autorský podpis na budově ale zanechali i jeho slavnější kolegové, například Pavel Janák či Josef Gočár. Na Gočára odkazuje třeba podoba sakristie Husova sboru, která je citací podoby jeho pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1925, a o Janákovi se říká, že to byl on, který vymyslel, že věž kostela bude v podobě majáku.
V projektu byl zahrnut i divadelní sál pro téměř 300 lidí. Jak to bylo s ním?
Divadlo bylo nuceně uzavřeno v roce 1965 a předěláno na sklady. Máme i unikátní protipožární oponu, která je sedm metrů dlouhou plechovou roletou, jaké kdysi bývaly na každé výloze. Podobnou, o něco menší mají v Paláci Akropolis na Žižkově. Tam je ale reklama na linoleum, na té naší máme slavnou aerovku 500 i s řidičem.
Jak se farář stane zároveň ředitelem divadla?
Z personální nouze. I tady platí, že nejsou lidi. Když vedení divadla přemýšlelo o tom, koho pověří ředitelováním – byla to tehdy čestná funkce, ovšem se spoustou povinností – ukázali na mě. „Ty to tady znáš nejlíp, o všem víš, ty budeš ředitel,“řekli. Rozhodně nebylo mým snem stát se principálem. Jako dítě jsem chtěl být hercem.
U nás doma se hovořilo o tom, že v našich žilách koluje herecká krev, protože pradědeček Bohuš Frýdl hrál v Národním divadle. Tak se čekalo, u koho se projeví divadelní geny – a stalo se to takto. Pán Bůh a biskup mě postavili do kostela, jehož součástí bylo i divadlo, a já teď, spolu s uměleckým vedením divadla, rozhoduji o tom, kdo z herců si u nás zahraje.
Jak byste charakterizoval hodnoty divadla?
Dramaturgie Divadla MANA je postavena tak, aby vedla diváky k zamyšlení. Nejsme prvoplánově komediální scénou, ačkoliv i u nás se diváci pobaví. Naším cílem je ukazovat i další hodnoty života. Nespokojit se jen s lacinou zábavou, které jsou plná divadla, především ta zájezdová.
„Znáš to tu nejlíp, o všem víš, ty budeš ředitel,“řeklo vedení, když se hledal šéf.
Co chystáte na novou sezonu?
Připravujeme dvě premiéry věnované vztahům lásky a nenávisti. Českou premiéru bude mít komedie „5 za 1“italského dramatika Enrica Luttmana. Zábavná hra o ženské síle a přátelství, v níž je, brilantní dialogy i detektivní zápletka, má v nastudování režiséra Ondřeje Zajíce premiéru 15. září. Pětici žen různých generací, které společně řeší trable s muži i samy se sebou, ztvární Dana Černá, Stanislava Jachnická, Denisa Pfauserová, Tereza Vítů a Dana Sedláková.
A ta druhá premiéra?
Zářijová premiéra čeká ve vršovické Maně i Podzimní sonátu světoznámého dramatika Ingmara Bergmana. Hra o rodinných vztazích se měla objevit na zdejším jevišti už na jaře. Kvůli pandemii koronaviru jsme ji museli posunout na 21. září. Hlavní postavu matky, která dala přednost umělecké kariéře před vlastními dcerami, hraje Dana Batulková.