Špion spíše dojímá než baví
Ani duchaplně salonní, ani ztřeštěně akční. Francouzská komedie Krycí jméno Lev, která by v kině mohla uspokojit poptávku po letní oddechové zábavě, má ode všeho něco a ve výsledku skoro nic.
Přitom vychází z vděčného motivu amatérských her na špiony. Kameraman Ludovic Colbeau-Justin, který si v ní zkusil režii, uvádí na scénu klasický tandem nedobrovolných parťáků, z nichž teprve křest ohněm učiní přátele.
Jmenovitě usedlého psychiatra a jeho pacienta, který se prohlašuje za špičkového tajného superagenta s mezinárodní působností. Blázen, pohádkář, oběť chorobných přeludů, zdá se.
Jenže když se naplní pacientovo varování, že lékařově snoubence hrozí únos, vydá se nesourodá dvojice do divoké pařížské honby za gangem chystajícím loupež století.
Agent bez kouzla
Za příslibem nezávazné legrace bohužel stojí několik vad a zrad. Předně zápletka s výměnami rolí dvou protipólů až příliš připomíná daleko jiskřivější americkou veselohru Přeber si to, kde byl rovněž psychiatr zavlečen do podsvětí svým klientem, tehdy mafiánským bossem v podání skvělého Roberta De Nira.
A to je další potíž, herecká. Dany Boon v titulní roli totiž postrádá kouzlo osobnosti, které mají Jamesové Bondové všeho druhu v popisu práce. Člověk si maně představuje, kolik charizmatu by ze stejné postavy dokázal vykřesat Jean-Paul Belmondo v dobách své nejzářivější kariéry, a dokonce se přistihne při bizarním pocitu, že i parodický Johnny English coby špion popleta vyzařuje v podání Rowana Atkinsona silnější dávku mužného šarmu.
Upatlaná pointa
Do třetice filmu ubližuje právě nevyhraněnost. V čisté crazy by se dala přijmout záhadná minulost ohrožené dívky i její jinak nepochopitelná slabost pro tuctového doktůrka, ovšem Krycí jméno Lev se snaží svými hrdiny spíše dojímat než bavit, čímž si podkopává půdu.
Občas se povede milý vtip, jestliže údajný agent ovládající desítky jazyků láme angličtinu, před zásahem vyžaduje luxusní oblek i oběd, nebo když vystupuje jako Putinův dublér či zachránce českého inženýra v Guatemale. Avšak českou stopu znehodnotí titulky s chybami typu „na živu“či „v leže“.
Akční scény jsou vcelku slušně nasnímané, třebaže nijak zvláště vynalézavé, ale nutno uznat, že sponzorské odkazy se v nich prodávají obratněji než v tuzemských filmech.
Vyloženě nudnou šablonu pak zastupují zločinci: zase už kyberterorismus, zase už zlato, zase už povýšení hlupáci, kteří ve finále zdánlivého outsidera hrubě podcení.
Nicméně pořád by se dalo uvažovat o průměrné známce, rychlé čluny na noční Seině svou práci v závěru odvedou. Ale pak udeří pointa z naprosto jiné opery, tklivá, nyvá, uslzená a upatlaná, která zcela změní původní žánrovou i náladovou tóninu snímku a připraví jej o deset procent z hodnocení.