Nechceš zase hrát NBA? Pandemie stvořila nový tým

Zranění, covid, rodinné důvody... Basketbalisté Brooklyn Nets naskočili do restartu ligy bez sedmi hráčů, všech opor. Ale stejně už vítězí

Typičtěji se situace snad ani vyvíjet nemohla. Čtyřicátník Jamal Crawford, podle plánů nejvýraznější z last minute posil, kvůli chabé fyzičce jen seděl u palubovky, vůbec nehrál. I tak ale chtěl být platný, hecoval, motivoval. Jeho slova tlumočil spoluhráč Caris LeVert: „Když dostaneme rány, musíme je umět vstřebat.“

Na to jsou ostatně Brooklyn Nets aktuálně machři. Místo klubu NBA připomínali otlučené boxery: pro restart ročníku postrádají sedm členů kádru! A v podstatě všechny nejlepší. Ikony Kevina Duranta a Kyrieho Irvinga vyřadilo zranění, DeAndreho Jordana a Spencera Dinwiddieho nákaza koronavirem, Wilson Chandler se omluvil kvůli obavám o rodinu (plus vypadli Taurean Prince a nováček Nic Claxton).

Hotová personální genocida. Co s tím, aby nepřišla ostuda?

Jejich skok do obnovené NBA podle toho vypadal, v premiéře byli až ukrutně pozadu. Nestíhali.

A vida – Nets přesto v noci na neděli v dohrávané sezoně poprvé uspěli, když zdolali Washington Wizards 118:110.

„Hodně nových kluků jsou zkušení veteráni. Ví, jak důležité je komunikovat na palubovce i mimo ni,“ocenil Garrett Temple, jeden ze staré party, pozitivní vývoj.

Koho jiného taky narychlo brát, když vám pandemie rozcupuje mužstvo? Třeba zmíněný excelentní střelec Crawford hrál naposledy loni, od té doby byl bez angažmá. Ruku má dál skvělou, tělo ale věk neošálí. To, že i on na svoji obnovenou premiéru musí čekat, by asi méně trpělivému trenérovi definitivně přebarvilo vlasy do šedé. Ale Jacque Vaughn se místo vzteku rozhodl pro jiný přístup.

„Je to velký test odhodlanosti našeho klubu,“řekl kouč. „Ať už noví hráči přišli odkudkoli, musíme se především zaměřit na to, aby o ně bylo dobře postaráno – i o jejich rodiny, od kterých museli odjet,“připomíná Vaughn, že do uzavřené basketbalové bubliny v Orlandu zatím blízcí hráčů NBA nesmí. „A všechny tyhle protokoly jsou tu přece od toho, aby se dodržovaly.“

A tak se v komplexu Disney World pandemií stvořený celek nadále poznává a sehrává. I v tomto rozpoložení ovšem zdolal Washington. Jednalo se o klíčový souboj nejhorších dvou zbývajících uchazečů o poslední místo pro play off ve Východní konferenci – ohromně důležitá výhra! Že by se snad měli Nets najednou senzačně stmelit, kosit favority a prodrat daleko i ve vyřazovacích bojích, to vypadá jako příliš pohádková úvaha. Samotná účast v play off by bohatě stačila.

Když v konkurenční NHL – také zrestartované, také hrané na hermeticky uzavřeném místě – někomu vypadl jeden důležitý hokejista, zavánělo to pohromou. Nets schytali sedm takových ran.

Ale dýchají. Ještě pořád ano. „Pořád jsme přece jen trochu limitovaní sestavu,“říkal kulantně trojkař Joe Harris, účastník loňského světového šampionátu v Číně. „Není to jednoduché. Noví kluci si zvykají na trenérovu herní filozofii, mají za sebou povinné karantény, dostávají se do herní formy... Proto je větší tíha zodpovědnosti na nás, co jsme tu už delší dobu.“

A místo ostudy lze mluvit o naději.