Splašky odvede moderní kanalizace z čediče
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Stárnoucí, více než stoletou kanalizaci pod centrem metropole nahradí moderní stoky. Vyráběny jsou z čedičových profilů.
Kaverny, vyplavené dutiny a šterkopískové podloží poblíž Vltavy komplikuje práci inženýrům a dělníkům v podzemí Starého Města u Anežského kláštera. Moderní technologie na tomto úseku nahradí staré dosluhující sítě z 90. let 19. století pro odvod splaškové a dešťové vody. Stavba potrvá do listopadu, její cena je 25 milionů korun.
Riziko havárie kanalizace zjistila expertiza provedená před dvěma lety. Správce sítě proto rozhodl o rekonstrukci narušeného úseku. „Pracím předcházel průzkum, který zjistil poškození klenby stoky, rozvolnění cihlové vyzdívky a výskyt podzemní vody,“vysvětlil Miroslav Volf, ředitel společnosti Čermák a Hrachovec, která stavbu ve staroměstském podzemí provádí.
Renovační práce probíhají hornickým systémem. Do podzemí dělníci vyhloubili přístupovou šachtu, z ní posléze dvě rozrážky, tedy štoly, jimiž vede nová kanalizace. Tak jako v dole strop chodeb zpevňují „hajcmany“, ocelové výztuže. Bezpečnost jistí i betonové injekce a další prvky.
Původní, přibližně 120 let stará štola nevedla přímo osou ulice. Experti proto nový tunel vyhloubili širší a přístupnější. Proud odpadní vody důmyslným způsobem po dobu přestavby z tunelů odklonili a okolní terén zpevnila betonová injektáž. Statiku staroměstských domů, jichž se může podzemní stavba dotknout, střeží čidla. Údaje pak experti v pravidelných intervalech vyhodnocují.
STARÉ MĚSTO Čedič přežije věky
Kanalizaci budovatelé v druhé polovině 19. století vedli olověným, posléze litinovým potrubím, zabudovaným v cihlovém opevnění. „My nyní poprvé v ČR používáme čedičové, takzvané vídeňské profily. Jsou vejčitého tvaru, pro tento účel ideálně upravují rychlost proudění,“vysvětlil Miloš Hrachovec, spolumajitel firmy rekonstruující kanalizaci.
Jde o jedinečný materiál. Čedičové potrubí podle výrobce má životnost
minimálně sto let, ale stavaři tvrdí, že vydrží dvojnásobek této doby. Jeden díl váží zhruba okolo tuny. „Jeřáb je na dně šachty usazuje na manipulační vozíky. Dál se s nimi pracuje v ‚teplých‘, tedy ručně,“vysvětlil stavbyvedoucí Jan Vašata. Dělníci jednotlivé díly sesazují k sobě, později kanalizační potrubí utěsňuje betonová směs.
V podzemí panuje stálá, zato v úporných letních vedrech příjemná teplota. Vzhledem k odkloněnému vedení odpadových vod i na čelbě panuje relativně sucho. Tunelářům, kanalizačním zedníkům a dalším profesím však není příliš co závidět. Pracují v koridorech o rozměrech asi 2 x 2,5 metru v ochranných oblecích, přilbách, rukavicích a s respirátory.
Vzhledem k povinným přestávkám v osmi- či dvanáctihodinových směnách musí opakovaně vyfárat. Absolvují tak několikrát tělocvičný úkon – výstup a sestup po ocelovém žebříku. „Tady jde zhruba o pět metrů hlubokou šachtu. Nejhlubší dosahuje až 60 metrů,“uvádí stavbaři. K práci pod zemí náleží také povinné očkování, například proti žloutence.
Očista velkoměsta
„Kanalizace je nenahraditelnou součástí velkoměsta. Vodu lze dovézt, plyn či elektřinu můžete nahradit,“řekl Miloš Hrachovec. Královské
hlavní město Praha soutěž na projekt generálního řešení kanalizace v metropoli vyhlásila v létě 1884. Sešlo se pět řešení, tři z nich nesla pojmenování téměř poetická v němčině i latině – S chutí do toho, Bez čistoty není zdraví a Praha hlava království. Postup městské rady při zadávání projektu a jeho vyhodnocení ovšem budil bouře emocí a série hádek.
Městská rada se nakonec rozhodla pozvat nezaujatého zahraničního experta, který měl pomoci problémy řešit a vybrat nejlepší záměr. Volba padla na stavebního radu hesenského Frankfurtu nad Mohanem, inženýra Williama Heerleina Lindleyho, původem Angličana.
Jenže z konzultanta se záhy stal projektant. Vedení města Lindleymu svěřilo celkové řešení problému s pražskou kanalizací. Angličan záměr předložil v roce 1893. Stavební povolení na úsek okolo Řásnovky Lindley získal v roce 1896.
Odvodnění rozdělil na soustavu A a B. „Áčko“pokrývalo ty části města, které bylo možné nejkratší a nejúčelnější cestou spojit letenským tunelem s čistírnou. Soustava B odvodňovala stoku vedenou Karlínem a Holešovicemi také do čistírny v Bubenči. „Složitost řešení pražské kanalizační otázky byla výjimečná. Lindleyovo dílo vzbuzovalo svým rozsahem úctu,“shodují se historici.