Rozhovor: profesor Aleksi Šedo
Děkan Aleksi Šedo se stane náměstkem na zdravotnictví.
Profesorem se stal v jednačtyřiceti. Podle něj se ale člověk má pořád co učit. Biochemik Aleksi Šedo v září nastoupí jako náměstek pro léčebnou péči na ministerstvo zdravotnictví. Rád by zlepšil komunikaci resortu vůči lidem. Řešit ale bude muset i nedostatek dětských praktických lékařů, množství přesčasů či neukázněnost českého pacienta. „Bude třeba zapracovat na poučenosti pacientů, aby lidé věděli, kdy si volají jakého doktora a kdy k jakému jdou,“říká Šedo.
Když vás ministr Vojtěch oslovil s nabídkou náměstka, vy jste „cítil jako závazek se o funkci ucházet“. S ministrem si rozumíte asi lépe než Roman Prymula, že?
Já neznám podstatu rozporů mezi panem ministrem a panem profesorem. Mám dobré zkušenosti s oběma. Profesor Prymula je člověk, který je jako epidemiolog respektován mezinárodně. To je vědecký big boss. K tomu je šachový mistr.
Pohled pana ministra na zdravotnictví je vám sympatický?
Myslím, že ministr Vojtěch pro zdravotnictví udělal dost dobrého. Vážím si i toho, že on to nevnímá jen tak, že by byl ministr zdravotníků, ale zdravotnictví. Vnímá i pacienty. Možná je benefit i v tom, že on sám není lékař. Dokonce si myslím, že ministr zdravotnictví by snad ani lékařem být neměl.
Už jste požádal o prověrku? Prymula ji neměl, což nakonec stálo oficiálně za jeho odchodem.
Ještě jsem o ni nezažádal. Ale mám teď mít schůzku s panem ministrem, kde chceme tyto formální věci doladit. Ale vnímám to jako formalitu, prověrku nemám, protože jsem ji dosud nepotřeboval.
Vy jste řekl, že při řešení epidemie se staly komunikační chyby. Jaké? Třeba to, že v tom, co je dovoleno, se časem vyznalo už jen pár „vyvolených“?
To je dobrý příklad. Člověk to může vnímat se snahou vidět věci pozitivně. Situace je to nová pro všechny, ale i při dobré vůli chyby nastávají. Ale třeba to, že se dnes řekne, jaké opatření bude zítra, a pak se řekne, že bude pozítří. To jsou jistě chyby. Ale z mého pohledu jsou to chyby pochopitelné, protože situace má svoji dynamiku.
Až nastoupíte jako náměstek, jak to zlepšíte?
Tomu všemu přispívá infodemie (šíření nadměrného množství informací, často nepodložených). To je věc, která je zásadní, ale nikdo to moc nevysvětluje. Ani to, že zaregistrovat se do eRoušky není žádné omezování svobod, ani se člověk nestane součástí matrixu. Místo nefotogenických tiskovek ale mohou pomoci s vysvětlováním třeba mediálně známé osobnosti.
Řekl jste, že zdravotnictví není třeba rozebrat na kostičky. Ale ono má přece svoje potíže. Kde vidíte nutnost akutního zásahu vy?
Dotáhnout reformu primární péče a její provázanost s celým zdravotnickým systémem. My patříme mezi státy, kde má pacient největší počet návštěv u lékaře. Tím ale nechci říct, že by lidé neměli chodit k lékaři. Je ale potřeba najít rozumný tvar. Ten předpokládá lepší výchovu veřejnosti a spolupráci s odbornými společnostmi, aby lidé věděli, kdy k lékaři chodit.
Jak si tu výchovu představit?
Možná bychom jako lékaři měli být víc slyšet, třeba i v lifestylových časopisech. To není jen věc zdravotnických novinářů, kteří píšou pro lékařskou obec. O zdravotnických tématech by se mělo víc mluvit. Existují statistiky, které se týkají preventivních kampaní a my víme, kolik peněz se musí investovat do kampaně, aby návštěvnost preventivních screeningových vyšetření byla o x procent vyšší.
A ještě k primární péči, tedy k praktickým lékařům. Jak docílit toho, aby je lidé začali brát zase vážně jako plnohodnotné lékaře? Dnes je pacienti vědomě obcházejí, říkají, že jsou to jen vypisovači žádanek.
To je velmi dobrá otázka. A to patří k té výchově také, aby si lidé uvědomovali, že dnešní praktik není ten obvoďák v Bezdíkově, který dává jen razítka. Dnešním praktickým lékařům kompetence narůstají. Oni je většinou chtějí, přestože to představuje větší odpovědnost a rizika. Třeba general practitioner, který je v britském světě, to je člověk, který zároveň zná rodinu, kontext pacienta. To je strašně cenné a je to dobrá cesta. Takový člověk potom dokáže kvalifikovaně pracovat, když se široce vyzná v medicíně, ale také ví, co už neví. S potěšením vnímám, že zájem studentů o praktické lékařství narůstá.
Jak to studenti zdůvodňují?
Zaprvé se ten obor na fakultách učí dobře. Lidé mají šanci na další vzdělávání, narůstají jejich kompetence. Záleží ale hodně i na jejich postoji. Profil oboru a kompetence se zlepšují.
Jaké kompetence byste jim dal?
Podle WHO by praktik měl pokrýt 85 procent potíží pacienta. U nás portfolio kompetencí vychází i z ochoty pojišťoven daný výkon nasmlouvat. Ale nakonec se to vždycky sejde u toho praktika.
Vy si umíte představit, že by „zbytečné“výjezdy záchranky lidé hradili? Běžně se děje, že si někdo s podvrtnutým kotníkem zavolá rychlou a v ambulanci v nemocnici má přednost před pacientem se zlomenou nohou.
No právě. Masový nárůst zneužívání záchranné služby tady je. Je to věc, o které by se mělo vědět. Měl by být větší tlak, aby si to lidé uvědomovali. Ale strašně důležité je přesně to, co jste říkala vy. Tím, že se domáháme neoprávněně nějakých benefitů, zároveň v systému krátíme ty, kteří to opravdu potřebují. Viděl bych to řešení jak v jisté formě zpoplatnění neoprávněně využitých služeb, tak ve výchově. Jsou i pacienti, u kterých je to zneužití opakované.
V nemocnicích chybějí lékaři. Odcházejí do zahraničí. Ministerstvo zřizuje systém, že se doktoři budou muset po atestaci na pár let „upsat“, tedy zůstat v Česku. Je to správná cesta?
Tady opravdu není žádný exodus lékařů, jsou to nějaká tři procenta absolventů. A mnozí naši lékaři v zahraničí po několika letech narazí na takový skleněný strop. Oni nastupují sice třeba ve Švýcarsku, ale spíše do periferních nemocnic. Na špičkových pracovištích jich zase tolik není, tam se dostanete až po mnoha letech. Odměňování lékařů se u nás výrazně zlepšilo.
Nemocniční lékaři si hodně stěžují na množství přesčasů…
To je další široké téma jak k diskusi, tak k úpravám. Zákoník práce sedí dobře na mnoho profesí, ale ve vztahu k medicíně a zdravotnictví místy drhne. Pokud by v nemocnicích měl být plnohodnotný třísměnný systém, nemocnice zkolabují. A proto také není nikde ve světě.
Dokonce si myslím, že ministr zdravotnictví by snad ani lékařem být neměl.