BUDEME PLATIT ZA SBĚR HUB?

V Rakousku nebo v Itálii je to běžné. Lesníci chtějí také vydělávat.

Místo v moři se letos Češi „koupou“v lese. Fenomén, kdy je nejen zdrojem, dřeva, borůvek a hub, ale i místem k fyzické a duševní regeneraci, dorazí i do Česka, myslí si Róbert Marušák, děkan Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.

Lesníkům přibývá povinností a rostou náklady na údržbu, proto by podle něj měli mít nárok na motivační platbu od státu. V některých zemích se běžně platí i za sběr hub. „V České republice by přišla revoluce, ale třeba v Itálii a Rakousku se za sběr platí,“říká děkan.

Pomůže letošní deštivé jaro zpomalit kalamitu v lesích?

Určitě to pomohlo zpomalit množení kůrovce, ale nezastaví ho to. Jestliže loni vznikly tři generace brouka, letos se mohou vylíhnout třeba jen dvě.

Kolik smrků je ohroženo?

Zásoba smrku je zhruba 400 milionů kubických metrů. Jde stále o dominantní druh, který ve skladbě českých lesů zaujímá kolem padesáti procent. Pokud bude pokračovat současné počasí, je prakticky v celé České republice v ohrožení. Přirozeně by v budoucnu mělo zůstat něco málo přes deset procent smrku, ale dostat se na tuto úroveň není možné. V ČR máme 2,7 milionu hektarů lesů. Kdybychom ročně těžili jedno procento, tedy 27 tisíc, což je víc, než bylo obvyklé v minulosti, trvala by náhrada smrku desítky let. Reálné je snížit jeho podíl na přibližně 30 procent.

V lesích bude víc listnáčů. Ekologové a lesníci se ale často neshodnou, jestli jít cestou přirozené obnovy pomocí náletů, nebo umělé výsadby…

Neexistuje jediné správné řešení. Musíme hledat určitý rozumný kompromis a postupy volit podle jednotlivých stanovišť. V mnoha případech vlastníci chtějí uměle zalesňovat i tam, kde funguje přirozená obnova takzvaných přípravných dřevin, ale myslím, že bychom se neměli dívat jen na to, že chceme mít cílové dřeviny na místě co nejdřív s tím, že je chceme kácet za sto let. Raději bychom se měli smířit, že to nebude za sto, ale třeba 120 i více let. Naopak uměle by se mělo zalesňovat na plochách, kde hrozí vznik buřeně, není tak velká nebo je problematická přirozená obnova a trvá podstatně déle, než se půda zakryje dřevinami přirozeně. V místech s přirozenou obnovou by bylo chybou teď odstraňovat olše, břízy nebo osiky jen proto, že tam chceme třeba buky.

Podle ekologů se v tuzemsku v letech 2014 až 2018 aplikovalo v lesích 44x větší množství insekticidů s látkou cypermethrin na hubení kůrovce. Je to nutná daň za kalamitu?

Bohužel je. Chemie není přítel lesa. Nepůsobí jen na lýkožrouta, ale i na další živočichy. Měli bychom ji ale používat především na skládkách dřeva a minimalizovat použití na velkých plochách, kde se aplikuje hodně chemie. Problém je výskyt chemie blízko vodních ploch. Ale na druhou stranu musíme s kůrovcem bojovat a nemůžeme dopustit, aby lesy úplně zničil. Se dřevem se obchoduje, převáží se a my nechceme zanést kůrovce do dalších míst. Rozumím ekologům, že chtějí mít co nejméně chemie, ale situace je dnes taková, že s chemií musíme počítat.

Jak je to se s regulací chemie ze strany EU, když jedinou cestou, jak ji vyloučit, je pracná a nákladná mechanická asanace?

Mechanické odkorňování by bylo nejlepší, ale představte si, že ročně odkorníte 25 milionů kubíků, tedy asi dvacet pět milionů stromů. Další možností je fumigace, kde se uskladněné dřevo přikryje plachtou, pod kterou se vhání insekticidní plyn. Nerad to říkám, protože s chemií nejsem kamarád, ale při tak rozsáhlé kůrovcové kalamitě je nutné ji využít.

Česká zemědělská univerzita už tři roky vyvíjí novou metodu, jejímž cílem je na základě genetické informace hmyzu snížit jeho plodnost. Pomůže nám to v boji s kalamitou?

Zastavit současnou kalamitu to zřejmě nepomůže, protože vývoj ještě není u konce, ale věřím, že to budeme moci v příštím roce představit. Je to něco, co může pomoci v budoucnu.

V lesích přibývá rizikových stromů. Jsou místa, kam byste vy osobně nešel?

Vlastník by měl upozornit na místa,

kde probíhá těžba a vstup je zakázán. Obecně vstupujete do lesa na vlastní riziko a majitel neodpovídá za to, když někoho zraní suchá větev. Od loňska to má ještě větší oporu v zákoně.

Já bych šel do jakéhokoliv lesa, protože každý je něčím zajímavý. Lidé si v poslední době začínají uvědomovat, že les neprodukuje jenom dříví, ale je prospěšný pro naše zdraví, především to duševní. Sčítače počtu lidí v našem školním lese nám potvrdily, že kvůli covidu-19 návštěvnost od března do května výrazně stoupla. Větším hitem ve světě se stává takzvaná forest bathing neboli „lesní koupel“.

Co je to?

Fenomén přišel z Japonska, kde je vysoký počet sebevražd. Lidé tam pracují deset a více hodin denně, mnohdy vyhoří a situaci nezvládnou. Zaváděly se proto programy pro duševní hygienu. V jihokorejském Soulu mají lesní resort, kde návštěvníky vyšetří odborný lékař a v rámci pobytu jim naplánuje procedury jako v lázních. Povinné vycházky do lesa, cvičení včetně správného dýchání a pobyt bez mobilního telefonu. Výsledky po dvou týdnech pobytu ukázaly prokazatelné zlepšení zdravotního stavu po stránce duševní. Myslím si, že něco podobného můžeme za čas čekat i v Česku.

Objevují se nápady, aby se za sběr hub platilo. Dočkáme se snad někdy doby, kdy se bude za vstup do lesa platit?

A vy byste byl proti? Když něco roste na poli, také si to tam nepůjdete natrhat. Nechci říct, že souhlasím se zpoplatněním vstupu do lesa nebo sběru hub, ale měli bychom se na věc dívat tak, že i vlastník má s lesem nemalé náklady. V současnosti hlavním zdrojem, jak si může vydělat, je prodej dříví. Společnost na něj na jednu stranu tlačí, jak a kolik má kácet, co má vysazovat a pěstovat, ale zároveň chce, abychom mohli do lesa zdarma chodit kdykoliv a mohli si tam dělat, co chceme. V některých zemích je běžné, že se za sběr hub platí.

Dokážete si něco takového představit v Česku?

V České republice by přišla revoluce, ale třeba v Itálii a Rakousku se za sběr platí. Ve Švýcarsku jsou stanoveny dny v měsíci, kdy je úplný zákaz sběru, a zároveň platí maximální množství. V Itálii si zase houbaři musejí zakoupit licenci v obci a taktéž platí množstevní omezení.

Říkáte, ať pomůžeme vlastníkům, kteří prodělávají na prodeji dříví. Ale jak, daněmi, dotacemi?

Lesník by měl za udržování nebo zlepšování ekosystémových služeb lesa, jako je sběr hub a lesních plodů nebo zadržování vody a rekreace, získávat nějakou platbu. Potom už nebude odkázán jen na prodej dřeva.

Myšlenka zavedení přímých plateb na hektar pro lesníky, které by byly obdobou zemědělských dotací, láká některé ministerské úředníky.

Nemyslím si, že by se to mělo řešit paušální platbou pro každého formou platby na plochu lesa. Zaplaceno

by měl dostat jen ten, kdo zlepšuje funkce lesa, ne každý včetně těch, kteří péči zanedbávají. Mělo by jít o motivační platby, ne dotace.

Jak vysoké je zastoupení smrku v zahraničí?

Smrkománie k nám přišla z Německa a pokračovala by až na Slovensko, kde je dominantní dřevinou buk, kdyby neskončila éra Rakouska-Uherska. Smrk coby ekonomická dřevina hraje podstatnou roli i v jiných zemích, ale je pravda, že v ČR se mu věnovala větší pozornost.

V čem je kůrovcová kalamita v Česku výjimečná ve srovnání s Německem a Rakouskem?

Tak rozsáhlou kalamitu v těchto zemích nevidíme. Důvodem je mnoho faktorů včetně klimatické změny a prostředí, ve kterém se nacházíme. Jsme v oblasti, kde se veliké sucho výrazně projevuje, všechna voda ze země jen odtéká a nic nepřitéká a smrk se sázel v nížinách, kde vůbec neměl být.

Poškodily české lesy v minulosti zemědělské meliorace?

Zemědělské meliorace přímo ne, ale myslím, že krajinu a lesy poškodilo vytváření obrovských lánů o velikosti stovek hektarů, čímž se výrazně ovlivnil koloběh vody. Nepomohl tomu ani způsob lesního hospodaření v minulosti, plánovaného na pětiletky s cílem vytěžit co nejvíc kvalitního smrku, a proto se sázel tam, kde nemusel být. A degradoval se vztah k soukromému vlastnictví. Vidíme to i teď, lidé ztratili vztah k soukromému majetku. A zpětně také nerespektujeme, že les někomu patří. Když jdeme do lesa, měli bychom si uvědomit, že vstupujeme na cizí pozemek.

Od loňska nastává také větší znehodnocení borovic. Jak jsou na tom?

Borovice je v Česku asi šestkrát víc, než by jí mělo být. Měla totiž podobnou hospodářskou funkci jako smrk. Borovice na tom není o nic lépe než smrk, jen se o ní tolik nemluví. Když bude dva týdny pršet, smrku to pomůže, ale borovicím ne, protože mají kořeny ve větší hloubce. Když se sucho projevuje už i na borovicích, znamená to, že je dlouhodobé.