Probloudit se na pivo
V Žatci odměřuje čas orloj se štamgasty, kteří se povalují s korbeli
Recesistický Chrám chmele a piva spojený s minipivovarem nabízí v Česku asi největší show související s tímto nápojem (kromě snad krčmy u minipivovaru Dětenice, kde se mluví sprostě).
Ale jen v Žatci najdete pivní orloj a bludiště z žoků po chmelu vedoucí k pokladu, kterým jsem bloudil v pološeru uvnitř nenápadné klasicistní budovy v centru města, kde se „chrám“nalézá.
Člověk tam má skoro pocit, že už to pivo měl, a ne jedno, přestože ochutnávka je na programu zpravidla až v Minipivovaru U Orloje, který je ještě o dveře dál ve stejném areálu. Ale popořádku. Takzvaný Chrám chmele a piva je odlehčené muzeum – protipól seriózního Chmelařského muzea, které sídlí přes ulici.
Pytli jsem se nakonec probloudil až k „pokladu“, což je křišťálová chmelová šištice, která mění barvy. Větším „pokladem“je však možná „síň tradic“v chrámu, ve které jsou vidět chmelařské alegorické vozy s figurínami a erby chmelařských obcí Žatecka. Žatec je kromě Plzně druhou českou metropolí piva. „Chmel se tu prokazatelně pěstuje víc než tisíc let a město vzniklo na základech tohoto úspěchu,“říká ředitel Chrámu chmele a piva Karel Havelka. Ve městě sídlí dokonce čtyři pivovary a z toho tři „mini“.
Nevím, jestli tomu pomůže zrovna bludiště z pytlů, ale Žatec se svým souborem staveb zaměřených na zpracování chmele kandiduje do seznamu památek UNESCO. Zdejší zákoutí vypadají jako uličky židovského ghetta. Chmelařské domy jsou i dnes snadno rozpoznatelné – takové sklady, ze kterých vyrůstá podivně tovární komín. Uvnitř odděloval jednotlivá patra rošt, na kterém se chmel sušil. Ještě dnes je vidět v Chrámu chmele a piva.
Pivní „trumf“
A teď do pivovaru. Ukrývá se v zahradě za brankou z ulice pod štítem s velkou hrací kartou. Návštěvníci se v jednom z pivovarských dvorků fotí na lavičce se sochou „pivaře“. Další specialitou minipivovaru U Orloje jsou půvabné skříňky pro štamgasty, takzvaný „Trezor štamgastů“, kam si mohou zamknout svůj korbel. Několik sklenic tam odpočívá. „Někteří si tam nechávají uvnitř sklenice i bankovky, aby měli rezervu na pivo a karty,“říká Havelka.
A další specialitou je, že v Minipivovaru U Orloje de facto vaří pivo místní radnice, protože Chrám chmele a piva je městským zařízením. Také je tu koneckonců štamgastský „radniční stůl“.
Pivovar U Orloje vaří i desítku, což není u minipivovarů (kromě schválně slabých cyklistických piv) zvykem – ale zase, ta desítka se prostě zdá na první pití silnější. Jak se říká, je hodně „pitelná“.
A místní tmavé není tak sladké, ale je to hodně karamelové pivo, takové černé krušovice dvakrát intenzivnější. Žádné experimenty s příchutěmi tu netrpí, protože Žatec má podle Havelky prostě svým ležákem reprezentovat místní chmel, nic víc, nic míň. „Nepotřebujeme experimentovat s borůvkami a jablky,“usmívá se Havelka.
Pivovar se jmenuje U Orloje, protože na budově odbíjí čas opravdu plnohodnotný mechanický orloj. Kostlivec je tam podobný jako na pražském orloji, ale jinak se tam do rytmu odbíjení hodin pohybují servírka s pivem a pijáci s korbeli vyvedení v kovu. Je to na jednu stranu možná parodie na orloj, na druhou stranu je mechanismus perfektně řemeslně provedený. Ostatně dole je na orloji peklo s lebkami, kam se dostane podle Havelky ten, kdo nepije pivo. Nahoře je chmelové nebe s ležícími postavičkami na „věčné ochutnávce“.