Američan v Plzni s půllitrem, dnes a kdysi
Martina Polívky, šéfa plzeňské MF DNES
Už v úterý to běželo šeptandou. Prý nebylo nic snadného přesvědčit lidi kolem amerického ministra zahraničních věcí Mikea Pompea, aby si před branou Plzeňského Prazdroje přiťukl půllitrem piva s hostiteli. Že prý je něco takového jako fotka s alkoholem v ruce u nich doma v Americe naprosto vyloučená věc. Nakonec to pochopili. Přijali to zřejmě tak, že necinknout si žejdlíkem by byla mimořádná urážka domorodců. Zřejmě něco jako odmítnutí čaje s jačím máslem nebo lahůdky z vnitřností. Jsou z toho nakonec krásné lidské fotky, ministři i s manželkami se u půllitru zlatavé plzně smějí a sálá z nich pohoda.
Ale doma to ministr schytal okamžitě. V médiích a na sociálních sítích mu hned vyčetli, že neměl roušku, pil pivo na veřejnosti, což je na mnoha místech USA zakázané, a podivili se nad pěnou, které je u nás na pivu víc, než je zvykem u nich. Snad nás tohle mudrování nikdy nepotká, stejně jako debaty o dvaadvacátém pohlaví. To pivo je symbol města, které navštívil, symbol tradice a pohody. Společný přípitek není výzva k distribuci nákazy, likvidaci mozkových buněk a tvrdnutí jater. Kdo to tak vnímá, má na rozdíl od aktérů snímku problém sám se sebou.
Pompeova úterní návštěva v Plzni byla veskrze fajn počinem a dobrou předehrou k jednáním, kvůli kterým přijel. Každoroční květnové oslavy osvobození – a letos měly být půlkulaté – omezila pandemie na minimum. Je to velká škoda, protože pamětníků osvobození, zejména veteránů amerických a dalších, kteří jsou ozdobou programu a rok co rok za nimi přicházejí spousty dojatých lidí, bohužel valem ubývá. Teď se našla příležitost letošní deficit dohnat. Sice bez veteránů, zato se zastoupením, jaké může trumfnout už jen americký prezident.
Návštěva v Plzni začala tak, jak se dalo očekávat – přísnými opatřeními, akreditacemi, zábranami. Kamery a fotoaparáty očuchal cvičený pes, okolí pomníku osvobození obstoupila spousta vyholených chlapíků v decentních oblecích. Ale finále pietního aktu bylo naprosto překvapivé: kdo chtěl, dostal se k šéfovi americké diplomacie prakticky na metr. Lidi z jeho doprovodu nepochybně věděli, co dělají, a měli situaci pod kontrolou, ale působilo to mimořádně uvolněně a sympaticky.
Pompeo při projevu v Plzni mimo jiné zmínil, že v 80. letech sloužil u amerických kavaleristů v Bavorsku a poznal tedy železnou oponu z druhé strany. Druhý den v Senátu doplnil, že sloužil v Bayreuthu a v té době bylo téměř nemožné si vůbec představit, že americký ministr zahraničí bude mít někdy projev v Praze, protože tohle byla zóna vlivu komunistů. „Mě ani nenapadlo, že bych to měl být já, protože jsem byl mladý poručík,“vzpomněl.
Je to zajímavá shoda náhod. Jednak – právě tyto jednotky kavaleristů, u kterých sloužil, přišly před 75 lety přes Český les a Šumavu do Čech a osvobozovaly Plzeň. A paradoxně možná právě Trumpova administrativa rozhodne o jejich stažení, pokud se to tedy vůbec stane a pokud to nebudou jiné útvary v Německu.
Co se fotek s pivem týče, existuje jedna opravdu krásná z doby, kdy na nesmysly nebyl čas. Je tři čtvrtě století stará a na ní – s dalekohledem na prsou a úsměvem ve tváři – zdraví zdviženým půllitrem Plzeňáky plukovník Charles H. Noble, jehož obrněná kolona přijela 6. května 1945 ráno do Plzně jako první. Sud plzeňského prý tehdy lidi narazili přímo mezi tanky. S jednáním o protokolu ani společenským dopadem pivního gesta si nikdo hlavu nedělal.