Nekřivděme Merkelové!
S textem ekonoma Marka Loužka „Odkaz kancléřky Angely Merkelové“, uveřejněným na tomto místě minulou sobotu, polemizuje Peter Žaloudek, katolický teolog a český emigrant žijící již 40 let v Rakousku. To, že Merkelová nezřídka přijímá cizí názory, je znake
katolický teolog žijící v Rakousku
některé výroky českého prezidenta Miloše Zemana na adresu uprchlíků nebo se zamýšlím nad stanoviskem České republiky k uprchlické krizi, je mi z toho pořád špatně. Zeman se několikrát odvolal na respektování křesťanských kořenů České republiky, ale očividně z křesťanství nepochopil vůbec nic.
Pan Loužek se zcela zásadně mýlí také v tom, že Velká Británie vystoupila z Evropské unie kvůli Angele Merkelové a její „Willkommenspolitik“, tedy vítací politice. Každý, kdo se trochu zajímá o historii Evropské unie, ví, že Velká Británie od samého začátku měla své vlastní představy, své vlastní vize, své vlastní kritické připomínky a požadavky. Odjakživa bylo třeba jednat s Velkou Británií „v bílých rukavičkách“– dávno předtím, než přišla uprchlická krize.
A když se rozhodovalo v britském referendu o tom, jestli má země zůstat v Evropské unii, anebo toto společenství opustit, veřejné mínění v Británii ovlivnily lživé informace o Unii. Jak to ostatně řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker předtím, než odešel z funkce: „Nejvíce si vyčítám to, že jsem v době lživé kampaně vůči EU v Británii taktně mlčel a nepozvedl hlas na adresu Britů.“
Pan Loužek připomíná ve svém textu také nesouhlas států visegrádské čtyřky s politikou Angely Merkelové. K tomu mám jednu poznámku. Žiji již skoro čtyřicet let v Rakousku, kam jsem za komunismu emigroval, denně sleduji rakouská, ale i zahraniční média. A víte, jak se zde dívají na státy visegrádské čtyřky? Jako na státy, které jsou v Evropské unii z čisté vypočítavosti, protože se jim to hodí ekonomicky, hlavně finančně. Jako na státy, které vrazily klín do konceptu fungování Evropské unie. Ne jako na státy, které chtějí spolupracovat, být solidární, táhnout za jeden provaz, ale které hledají jen svůj vlastní prospěch.
A já se ptám: Kde by byla dnes česká ekonomika (a stejně tak polská, maďarská či slovenská), kdyby nebylo peněz a dotací z Evropské unie?
A ptám se také – co se bude jednou psát v českých učebnicích o politicích a politice v Československu ve dvacátém století? Zcela jistě se bude psát velice pozitivně o době Tomáše Garrigua Masaryka a také o době Václava Havla. Ale jinak pochybuji o tom, že situaci a politiky mezi těmito dvěma světovými velikány a také dlouho po Václavu Havlovi někdo zhodnotí pozitivně…
Sowohl als auch
V těchto dnech se hodně mluvilo o výročí pětasedmdesáti let od svržení první atomové pumy v Japonsku. Rakouský rozhlas vysílal v této souvislosti na pokračování pořad o Japonsku – o tamní kultuře, historii a také víře. K mikrofonu byli zváni různí odborníci na jídlo, bonsaje či japonské zahrádky, ale také na náboženství, která v Japonsku převládají. Patří mezi ně také buddhismus.
A jeden odborník na buddhismus kromě jiného mluvil o konsenzu všech náboženství v Japonsku a vyslovil i tuto zvláštní myšlenku: „Sowohl als auch.“Volně přeloženo: „To i ono.“Tedy přijmout nejenom jeden, hlavní, nejvíce rozšířený názor, ale i názor opoziční. Sowohl als auch, tento i ten jiný.
Znovu jsem si uvědomil, aplikovav tuto myšlenku na politiku, jak je dnes důležité, aby lidé, politici či politické strany táhli za jeden provaz a nehledali pořád jenom ten svůj cíl, tu svou jedinou představu. Zeměkoule je dnes tak drasticky ničena jak klimatickými změnami, tak také neustálými katastrofami, hlavně vedrem, suchem, nedostatkem vody, požáry či lidskou nedbalostí, jak se tomu stalo nedávno při tragédii v Bejrútu. Nechápu, proč politikům ve snaze dělat dobro pro lidi nestačí investovat veškerou energii či peníze do vzájemné spolupráce s jinými politiky, aby řešili, anebo alespoň zmírnili množství těch katastrof.
Angela Merkelová z mého pohledu vůbec nemění názory, ale umí naslouchat, umí pokorně přijmout jiný názor, umí nechat promluvit jiné, protože jejím cílem není její vlastní prospěch, ale dobro celku. A to považuji za znak moudrosti, umění a velikosti, ne za znak slabosti!