Jak Polsko zachránilo Evropu před rudým zlem
Bylo to podruhé v historii, kdy Polsko zachránilo Evropu před velkou hrozbou. V roce 1683 měly oddíly vedené polským králem Janem III. Sobieským rozhodující podíl na rozdrcení Turků u Vídně, a zabránily tak islámské invazi. Před 100 lety v srpnu 1920 pak polské vojsko uštědřilo Rudé armádě tvrdou porážku u Varšavy. To – alespoň pro tuto chvíli – znamenalo konec bolševického snu o vývozu socialismu do evropských zemí a spojení rudoarmějců s německými levicovými revolucionáři.
V opačném případě by asi neexistovala síla, která by mohla vývoz marxistické revoluce zastavit. Dá se proto říci, že Evropa zůstala ještě několik desítek let uchráněna komunistických represí, které přinesly smrt milionům lidí.
Polská armáda zahájila rozhodující ofenzivu proti Rudé armádě s cílem osvobodit Kyjev na konci dubna 1920. Hlavní ukrajinské město obsadili Poláci 6. května. Postupovali ve spojenectví s národními Ukrajinci vedenými Symonem Petljurou, který si přál nezávislost země na sovětském Rusku a hned po vyhnání rudých vyhlásil samostatnou Ukrajinskou lidovou republiku. Zkrátka všechno lepší než bolševický teror.
V roce 1919, když rudí okupovali Ukrajinu včetně Kyjeva, zakázali ukrajinské noviny, zrušili vyučování ukrajinštiny ve školách a uzavřeli tamní divadla. Rolníkům brali půdu a nutili je zakládat kolchozy, intelektuály deportovali do gulagů. Nelze se tedy divit všeobecné neoblíbenosti Leninovy vlády na Ukrajině.
Okolnosti se však na konci května 1920 obrátily a ruští bolševici vedení jedním z nejschopnějších velitelů Rudé armády v historii, Michailem Tuchačevským, shromáždili velké síly (asi 790 tisíc vojáků), zahájili protiútok a postupovali až na polské území.
Situace se pro Poláky stala kritickou, a proto maršál Józef Pilsudski jakožto „náčelník státu“a nejvyšší velitel armády vystoupil 3. července s projevem k národu: „Občané Rzecipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás ze všech stran soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích se až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, aby se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat k odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Vše za vítězství, vše! Do zbraně!“
Výzva se neminula účinkem a do polské armády se přihlásilo na sto tisíc dobrovolníků. Přesto se Rudá armáda v srpnu dostala až třináct kilometrů před polské hlavní město. Zastupitelské úřady všech zemí s výjimkou papežského státu už evakuovaly své pracovníky a jedny německé noviny dokonce přinesly mylnou zprávu, že Varšava padla. Nastal však obrat: 15. srpna zahájila polská armáda vítěznou protiofenzivu, kterou zatlačila ruské jednotky o stovky kilometrů zpět.
Plán vítězné operace připravil Pilsudski ve spolupráci s francouzským generálem Maximem Weygandem. Útok do boků bolševických sil znamenal obrat ve válce a během podzimu utrpěli ruští bolševici od Poláků ještě několik těžkých porážek. Rudá armáda byla zdecimovaná a nakonec Rižský mír v březnu 1921 stanovil polsko-ruskou hranici v linii Desna–Slucz–Korzec–Zbrucz, která kopírovala situaci při druhém dělení země v roce 1793.
Tato válka byla vedena velmi krutě zvláště ze strany ruských bolševiků, kteří neuznávali mezinárodní dohody o zacházení se zajatci. Například ve vsi Bystryk rudí kozáci brutálně povraždili mladé nezkušené polské vojáky, kteří se chtěli nechat zajmout.
Současné ruské stížnosti na to, že v polských zajateckých táborech tehdy zahynulo na 40 tisíc vojáků Rudé armády, jsou naopak lživé a mají jediný cíl – odvést pozornost od pozdějšího katyňského masakru polských důstojníků. Poláci na rozdíl od rudých brali své nepřátele do zajetí, i když je pravda, že Polsko, které samo trpělo nedostatkem potravin, nemohlo jimi dostatečně zásobit ani zajatecké tábory. V zemi bylo tehdy asi 110 tisíc ruských zajatců, z nich zemřelo 16 až 18 tisíc. Pro srovnání: Sověti zajali za druhé světové války asi tři miliony německých vojáků, z toho zahynula čtvrtina až třetina.
Poláci si za záchranu Evropy před sovětským Ruskem vděk zaslouží. Představa, že by třeba v Československu vládli komunisté už od dvacátých let, je děsivá.
Obrat před Varšavou Poláci zajatce nezabíjeli