Prince ze soli v Praze vítali veršotepci
Princ ze soli i stařičký mocnář – tak byl za dlouhého života a vlády znám František Josef I., který se narodil před 190 lety.
Učí se česky? Pro vlasteneckou pražskou společnost představovala jazyková výchova mladičkého arcivévody, pokřtěného jmény František Josef Karel, stěžejní otázku. Výuku předposledního českého krále a rakouského císaře, jehož narození ve středu 18. srpna srpna 1830 oznámilo 21 dělostřeleckých salv, patrioti z Prahy bedlivě sledovali.
Budoucímu monarchovi se přezdívalo Princ ze soli. Zdárné těhotenství jeho matky totiž přisuzovali odborníci pozitivnímu vlivu pobytu v Bad Ischlu v Solné komoře. S arcivévodovými pokroky ve výuce češtiny se společnost v Praze seznámila premiérově roku 1837. Stalo se tak rok po náramné slávě, poslední české královské korunovaci Ferdinanda V.
Purkmistr Peter Sporschil v královské metropoli nad Vltavou uvítal arcivévodský pár – Františka Karla s chotí Žofií Bavorskou, rodiče Františka Josefa. „Arcikněžna Žofie česky čísti umí, ukázala. I její dítky, majíce české chůvy, zvláště arcikníže František Josef, česky mluví se zvláštním potěšením,“informovaly čtenáře populární Květy.
Akurátnost, tedy smysl pro pořádek, náležela od dětských střevíčků k vlastnostem příštího vládce. „Nikdy mu nepřipadalo zatěžko vzorně si uklidit hračky, než sáhl po nových. Nikdy se dětsky nevzpouzel světu dospělých. Vždy byl ochoten přizpůsobit se požadovaným způsobům jednání a chování. Do světa dospělých vstupoval rychleji a vnímavěji,
STARÉ MĚSTO
než je u dětí obvyklé,“uvedl historik Otto Urban.
Oblíbenou tetičkou do šesti let byla Francimu „aja“, chůva baronka Luisa von Sturmfederová. „Klidná, vyrovnaná dáma splnila očekávání těch, kteří jí svěřili důležité poslání,“charakterizují historici.
Arcivévodský dril
Hravý čas dětství skončil v roce 1837. Školní plán sestavený hrabětem Jindřichem Bombellesem stanovil arcivévodovi nejprve výuku v délce až 18 hodin týdně. O rok později se jednalo o 32 hodin a za pět let se studium protáhlo na 50 hodin týdně. „Jen pětinu času zaujaly předměty zábavnější, méně náročné na intelektuální soustředění jako jízda na koni, šerm či plavání,“popsal vzdělávání Urban.
Filozofie, historie, státní právo, národohospodářství, to vše musel František Josef zvládnout. Ke zpestření učebního drilu náležela kresba, k níž svého žáka vedl dnes téměř neznámý umělec Johann Nepomuk Geiger. „Ilustrátor a malíř pocházel z umělecké vídeňské rodiny,“představil ho historik umění Emanuel Poche.
Důležitou roli sehrávaly i jazyky, mimo němčiny jich žák musel zvládnout dalších šest včetně češtiny, chorvatštiny, maďarštiny či francouzštiny. „Krátké projevy a konverzaci v češtině vedl František Josef I. plynně a se správným přízvukem,“shodují se historici.
Nedílnou součást vzdělání habsburských princů tvořila vojenská výchova a mladý František Josef nebyl výjimkou. Tuto část dostal na starost vzdělaný polní zbrojmistr Franz von Hauslab, dělostřelec a kartograf. Důstojník, který část kariéry strávil v osmanské metropoli Istanbulu coby instruktor tureckých důstojníků.
Ke 13. narozeninám dostal František Josef plukovnickou uniformu dragounského pluku č. 3 a stal se jeho velitelem. „Historie regimentu se datovala od roku 1688, kdy byl zformován v Čechách coby dragounský pluk generála polního strážmistra hraběte Heisslera,“uvedl historik Josef Fučík. Kavaleristická jednotka později nesla čestné jméno Františka Josefa I.
Záře nad Prahou
Proslovy, hudba a špalíry Pražanů v popředí s purkmistrem Josefem Müllerem vítaly roku 1847 Františka Josefa s bratry Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem. „Mladé arcivévody přivítala v Praze delegace Měšťanské besedy, která platila za středisko ‚lepší‘ české společnosti, a předala jim ‚skvostně vytištěné‘ české básně,“popsal pobyt mladých Habsburků historik Jiří Rak.
Zdravici při příjezdu do Prahy pronesl František Josef čistou češtinou, což patriotická média kvitovala se zadostiučiněním. „Děkuji, že krásné město Praha k nám takové city chová,“pozdravil Pražany. Básníci si dali při této příležitosti záležet. „Vyjasni, Praho, své tváře, nová na obloze tvé vzešla záře,“rýmoval v Květech nyní nepříliš proslulý veršotepec, novinář, překladatel a národní buditel Jakub B. Malý.
K arcivévodskému programu náležela slavnostní akademie na Žofíně. Došlo i na hudbu – zazněla píseň tvůrce národní hymny Františka Škroupa se slovy Václava Hanky. „Vítej, blaho budoucnosti naší! Trojlístek to rodu slavného, našich vládců nad klenoty dražší,“pěl z pódia sbor. České noviny spokojeně kvitovaly, že i na venkově hosty vítaly české nápisy s výjimkou Roudnice. „I toto přivítání mladých arcivévodů v sobě obsahuje prvky, s nimiž se při vítání císaře a krále budeme setkávat do počátku 20. století,“vysvětlil Jiří Rak.
O pár měsíců později idyla skončila v bouři revolučního roku 1848. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. rezignoval na trůn a odstěhoval se na „výminek“na Pražský hrad. Jeho osmnáctiletý synovec František Josef I. převzal otěže vlády. 18. srpen s ním slavily i generace Čechů jako význačný den v kalendáři monarchie.