Jak střílí obránce
Fotbalistu Filipa Nováka přivedla životní forma do Fenerbahce
Se svou milou stihl v Olomouci romantickou procházku křivolakými uličkami a už zase letěl do Turecka. Za výzvou. Po třech letech v Trabzonsporu fotbalový reprezentant Filip Novák přestoupil do Fenerbahce. Nejen istanbulský velkoklub zaujal výkony v minulém ročníku. Deset gólů – sedm v lize a tři v tamním poháru – je famózní vizitka třicetiletého levého obránce napříč Evropou.
Vskutku působivá čísla.
Jo, sezona se mi vydařila, dal jsem víc gólů a celkově se mi hrálo dobře. Po statistické stránce je to super, ale všechno bych vyměnil za to, abychom byli první.
Pořád vás štve, že v honbě za titulem vás předběhl Basaksehir?
Zachránili jsme to posledním zápasem, kdy jsme vyhráli turecký pohár. Ale pořád to mrzí, titul byl hodně blízko. Před koronakrizí jsme drželi první místo, pak jsme dvakrát zaváhali a už to nešlo vrátit. Bohužel jsme si to prohráli.
Mohli jste aspoň pohár v době covidu oslavit?
Velké oslavy kvůli opatřením nebyly. Navíc jsme druhý den letěli všichni domů, protože jsme byli zavření přes osm měsíců v Trabzonu, chtěli jsme vidět rodiny.
Turecko je známé fanatickými fanoušky, kvůli koronaviru nesměli na tribuny. Jaké to bylo?
Je to škoda. Já tu atmosféru mám rád, měli jsme doma každý zápas vyprodaný. Kulisa je v Turecku krásná, ať jedeme kamkoli, vesměs jsou stadiony plné. Teď to bohužel chybí. Musíme si zvyknout.
A vy abyste si zvykal na větší pozornost soupeřů v jejich vápně. Těžíte z toho, že jste až do dorostu hrál jako útočník?
Ano, do osmnácti let jsem hrával útočníka nebo záložníka. Až když jsem přestoupil do Jablonce, dal mě pan Komňacký na levého obránce. To mi bylo kolem dvaceti. Už to zkoušeli i ve Zlíně, ale tam jsem hrával ještě na křídle.
Tolik vám seděl ofenzivní systém Trabzonu, že jste mohl jako obránce zavírat zadní tyč?
Musím říct, že jo. Měli jsme to naučené s pravou stranou. Čekal jsem na centr, měl jsem volnost jít do soupeřova vápna. Trenér s tím neměl problém.
Nevtipkoval, že by vás vysunul na křídlo?
Vtípky byly, ty jsou vždycky. Já to mám rád, že se tak odreaguju od fotbalu. S trenérem jsme se bavili, že by mě mohl dát na útočníka, ale byla to spíš sranda.
Deset gólů je na obránce ceněný počin. Sledoval jste, jak to střílí bekům jinde?
Vím, že jen Sergio Ramos z Realu Madrid dal víc gólů než já. Fajn pocit.
Před koncem smlouvy jste si udělal skvělé vyjednávací podmínky. Dopadlo to podle plánu, nebo jste čekal, že se o vás Trabzo nspor víc popere?
To jsem už ani nečekal, protože jsem jim dopředu oznámil, že počkám na nabídky po sezoně. Oni měli celý rok na to, aby mi vylepšili podmínky a nemuseli to honit až na konci, jak to udělali. Kdyby podmínky navýšili už v zimě, tak jsem v Trabzonu. Ale neudělali to. A pak přišla nabídka z Fenerbahce, která splňovala úplně všechno. I to, že smlouva je na tři roky, což jsem chtěl. Po zvážení jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
Bylo po takovém ročníku z čeho vybírat?
Nebylo to zase tak horké. Náznaky byly z Getafe i některých dalších klubů ze západní Evropy, ale já jsem od začátku preferoval zůstat v Turecku. Navíc si upřímně myslím, že by se asi ani ostatní nabídky nevyrovnaly tomu, na čem jsme se dohodli s Fenerbahce.
Ani ta sparťanská.
Volal mi sportovní ředitel Tomáš Rosický, chtěl vědět, jestli plánuji vrátit se domů. Já mu hned řekl, že děkuji, ale chci se ještě udržet v zahraničí. Čekal jsem na správnou příležitost a ona přišla.
Nelákalo vás ve třiceti po životní sezoně zkusit nějakou top ligu?
Samozřejmě by mě to lákalo, ale žádnou konkrétní nabídku jsem nedostal. Jakmile se ozvalo jen Turecko, měl jsem jasno. Nevím, jak bych se zachoval, kdyby přišla i nabídka z jiných lig, ale žádná se ke mně nedostala.
Fenerbahce je obrovský klub. Největší výzva v kariéře?
Určitě, je to velkoklub. Ambice i očekávání jsou vysoké. Jsem zvědavý, jak to v takovém klubu bude fungovat, a těším se na to.
Klub za sebou nemá povedené sezony, hlad po úspěchu bude enormní.
To mě taky přesvědčilo. Poslední dvě sezony nebyly podle jejich představ. Teď se tam vyměnilo pár lidí ve vedení, chtějí znovu postavit silný tým, aby mohli zase bojovat o tituly a evropské poháry.
Očekáváte ještě horkokrevnější fanoušky?
Asi to tak bude, ale i ti v Trabzonu patřili k těm lepším v lize, k těm horkokrevným.
Vnímáte, že jste si udělal v tureckém fotbale už solidní jméno?
Jsem tam třetí sezonu, i tu minulou jsem dal přes pět gólů. Nějaké jméno jsem si udělal, jinak by mě asi nepodepsali na tři roky. I proto jsem chtěl zůstat v Turecku. Jsme tam spokojení, nic nám nechybí. Život v Turecku mi sedí, nechtěl jsem ho měnit.
V turečtině už jste si jistý?
Perfektně neumím, máme na pomoc překladatele, ale už rozumím vesměs všemu.
To jste si mohl přečíst chválu v novinách.
Jo, rozebírali to, rád si to přečtu. Ale teď jsme byli na dovolené, tak jsem se snažil to nevnímat a užít si čas s rodinou. Volno bylo hodně krátké, dostal jsem jen devět dní. To není po takové dlouhé sezoně nic moc.
Stihl jste si odpočinout?
Moc jsem si právě neodpočinul, ještě bych to rád dohnal, ale důležité bylo, že jsem mohl být s rodinou. Nikam jsem ani nejel. Byl jsem doma na Moravě.
Dokážete si představit, že byste se v Turecku usadil?
Sluníčko, teplo, je to fajn. Lidi jezdí do Turecka na dovolenou, je to super, ale rodina je jen jedna. Já jsem ji osm měsíců neviděl, takže jsem se těšil domů.
Na Hanou.
V Přerově mám rodinu, ale žiju v Olomouci.
Jak to, že si vás v přerovském dorostu všiml Zlín, a ne Sigma?
Popravdě, do sedmnácti let jsem ani nevěděl, že bych hrál fotbal na vysoké úrovni. Přes jednoho známého mi domluvili zkoušku ve Zlíně, na které jsem po týdnu uspěl. A pak už to šlo nahoru. Po půl roce jsem s nimi podepsal profesionální smlouvu a po necelém roce v dorostu jsem nakoukl do prvního zlínského týmu. Ze Sigmy jsem nikdy neměl kontakt, že by mě chtěla.
Takže v sedmnácti přišel zlom?
Do té doby jsem hrál dorosteneckou divizi v Přerově. Chtěl jsem se ještě posunout, zkusit to, protože jsem věřil, že na to mám.
Správný úsudek. Jste posilou Fenerbahce a českým reprezentantem. Krásná kariéra.
Hezká, doufám, že se mi ještě vydaří. Ale kdybyste se mě zeptal těch v sedmnácti letech, tak bych o ní leda tak snil.
A když se zeptám teď sedmnáctiletého Filipa: Když zkouška ve Zlíně nevyjde, co budete v životě dělat?
No, to je otázka. Nevím, co bych dělal. Ale já jsem o tom snil a vyplatilo se. Měl jsem postupné cíle: uspět na zkoušce, mít profesionální smlouvu, zahrát si první ligu. A nakonec jsem si zahrál za nároďák i v zahraničí. Takže za mě dobrý.
Pocházíte z hudební rodiny. Třeba byste měl také hity jako děda Pavel Novák.
Já jsem asi jediný z rodiny, který tohle nepodědil. Já a hudba? Ne.
Nedáte v kabině Fenerbahce na přivítanou dědovu píseň?
Možná na přivítanou budu muset, ale to po mně fakt nechtějte.