„Vítací kultura“po pěti letech
„Zvládneme to.“Jak se Německo vyrovnalo s 1,7 milionu žadatelů o azyl?
BERLÍN Přesně před pěti lety, v pondělí 31. srpna 2015, německá kancléřka Angela Merkelová zasedla před novináři k pravidelné letní tiskové konferenci, která později vešla do dějin. V Berlíně bylo ten den 35 stupňů, léto v plném proudu. Horké téma však bylo na programu i uvnitř proskleného sálu, zcela zaplněného novináři.
„Na začátek bych ráda promluvila o množství lidí z nejrůznějších zemí, kteří u nás v Německu přicházejí hledat ochranu,“začala Merkelová. Následně zmínila sedmdesát mrtvých v pašeráckém kamionu nalezených na území Rakouska, předpokládaných osm set tisíc uprchlíků a migrantů, kteří byli podle tehdejších prognóz na cestě do Německa, a také to, že poskytnout pomoc vyčerpaným lidem na útěku je morální povinnost.
Jen mimochodem pak pronesla slova, která se následně stala symbolem německého přístupu k migrační krizi: Wir schaffen das, zvládneme to. „Německo je silná země. Už jsme toho zvládli tolik, zvládneme to. Budeme společně pracovat a uděláme vše, co je v našich silách,“řekla kancléřka doslova.
V zemi v té době panovala všeobecná vítací euforie, davy Němců na nádražích vítaly přijíždějící vlaky s žadateli o azyl, další lidé rozdávali jídlo a lahve vody, doprovázeli je na úřady, vyřizovali žádosti a překládali, co bylo zrovna potřeba. Ve městech bylo patrné nadšení a pocit, že Němci mění svět k lepšímu.
S postupujícími lety ovšem nadšení začalo opadávat a společně s tím naopak rostla podpora protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), stejně jako četnost protestních pochodů proti vládní migrační politice.
„Úspěch na pracovním trhu“
Od roku 2015 podalo v Německu žádost o azyl přes 1,7 milionu lidí. Nyní, po pěti letech, Německo bilancuje. Významné deníky popisují příběhy azylantů, jimž se podařilo začít nový život a otevřeli vlastní restauraci nebo jiné podnikání. Mluví se o velkém úspěchu: podle Institutu pro výzkum pracovního trhu (IAB) proběhla integrace žadatelů o azyl z roku 2015 „velmi zdařile“, v prosinci loňského roku mělo práci 360 tisíc z nich. Podle Herberta Brückera z IAB jejich integrace na pracovní trh proběhla rychleji než u uprchlíků, kteří do Německa přišli v devadesátých letech. Vyplatily se podle něj také jazykové a integrační kurzy – polovina příchozích z roku 2015 je nyní schopná domluvit se německy.
Mezi nezaměstnanými jsou především ženy a osoby s nižším vzděláním. Ti ostatní pak nejčastěji pracují v gastronomii, jako hlídači nebo v úklidových a pečovatelských službách, většinou na časově omezené smlouvy. Čísla z konce loňského roku ovšem nyní neplatí, právě tyto profese zasáhla epidemická krize a mnozí práci ztratili. „Jsou to nedostatková povolání, v nichž poptávka po pracovní síle v posledních letech stále stoupá, nemám tedy obavy, že by zůstali dlouhodobě nezaměstnaní,“domnívá se Brücker.
Radši o tom nemluvit?
Přesto migrace zůstává problematickým tématem, a to nejen v Německu. Podle nedávného průzkumu agentury YouGov ve čtrnácti evropských státech ji na první místo v žebříčku obav zařadila více než pětina dotázaných, až na druhém místě zmiňovali ekologickou krizi.
Podle studie Bertelsmannovy nadace z loňského léta se 52 procent Němců domnívá, že migrantů je v zemi příliš, skepse je výraznější zejména u starších lidí. Tři čtvrtiny si myslí, že migrace neúměrně zatěžuje sociální systém, dvě třetiny mají obavy z možného konfliktu mezi Němci a přistěhovalci i z toho, že nově příchozí nebudou respektovat demokratické základy státu. Zároveň se ale 64 procent Němců domnívá, že určitá míra imigrace je s ohledem na pracovní trh a demografický vývoj potřebná.
Z migrace se také v průběhu let stalo kontroverzní téma, o němž se mnozí obávají otevřeně mluvit. Jen 18 procent Němců podle výzkumu Allensbachského institutu uvádí, že v tomto ohledu mohou veřejně a bez následků komentovat současné dění, naopak 78 procent z nich má pocit, že si musejí dávat pozor na to, co říkají.