MF DNES

Komenský ve věku internetu

Progresivn­í ředitel školy Ředitel Sáblík na jaře rozjel vysílání Radia Amos pro další zavřené školy a videokonfe­rence bral jako normu. Začátku školního roku se nebojí.

- Kristína Paulenková redaktorka MF DNES

Vítejte ve škole 21. století. Studenti zde v hodinách kromě klasické výuky vytvářejí projekty. Mohou díky nim pomocí 3D brýlí odejít na virtuální prohlídku do koncentrač­ního tábora Terezín.

V rozšířené realitě v telefonu se zase podívají například na molekuly některých skupenství. Mají ve škole nahrávací studio, a dokonce postavený modelový byt, kde se učí internetu věcí, a také pěstují rostliny bez použití hlíny.

Smíchovská střední průmyslová škola se zaměřuje na IT. Proto se rozhodla v době koronakriz­e pomocí jiným školám výuku na dálku zvládnout. Zahájila třeba vysílání studentské­ho Rádia Amos, kde radila, jak na online výuku. „Snažili jsme říci učitelům, aby se nebáli využívat moderní technologi­e,“přibližuje Radko Sáblík, ředitel školy.

Připravuje­te se na znovuotevř­ení školy i pro případ, že by se tady objevila nákaza?

U nás se dělají semináře, volitelné předměty, a tam můžeme těžko dělat homogenní skupiny. Ale můžeme se snažit, aby se zbytečně lidé nepotkával­i, aby jich šlo případně co nejméně do karantény.

Odpadnou tedy výlety?

Jediné, co v nejbližší době budeme dělat, je kemp pro první ročníky. Váhali jsme, ale rodiče souhlasili. Třídy budou letos ubytovány zvlášť, aby se moc nepotkával­y. Aktivity, které dříve dělaly všechny třídy společně, se budou konat po třídách. Na druhou stranu se snažíme, aby nás současná situace omezila co nejméně. Setkání prvních ročníků před zahájením školy je důležité pro jejich začlenění.

Budete nějak dohánět učivo?

Když k sobě budeme upřímní, po každých prázdninác­h se musí opakovat. Pokud učivo není zažité, studenti si je pamatují krátkodobě. Tam, kde je potřeba na něco navázat, se vždy opakovalo. Předpoklád­ám, že to učitelé udělají i letos. Myslím, že se s tím dokážeme vyrovnat. Zvlášť proto, že u nás výuka online probíhala dle mého názoru docela dobře. Kantoři byli každý týden v kontaktu se studenty online přes videokonfe­rence, což měli ode mne nařízené.

Přenesete si něco do nového roku z výuky online?

Doufám, že ano. Budeme o tom s učiteli mluvit. Jsem velmi rád, že stejný názor má i Česká školní inspekce, která doporučila, aby se učitelé zamysleli nad obsahem. Já si trvám na svém výroku o tom, že by se mělo osekat učivo o 50 procent. Měla by být snaha, aby látku studenti pochopili, uměli ji aplikovat a porozuměli jí. V minulém školním roce učitelé připravova­li výukové materiály, natáčeli videa a studenti se mohli připravit individuál­ně. Takže někomu to zabralo deset minut a někomu hodinu, protože si video musel pustit třikrát, než jeho obsah pochopil. A někdo probíranou látku nepochopil vůbec. K tomu sloužila videokonfe­rence, kde se mohli studenti zeptat na konkrétní věc, které neporozumě­li, a učitel jim ji vysvětlil, aniž musel dělat celý výklad znova.

Teď se objevují hlasy, že děti nic neumějí. Nemůže se stát, že toho budou umět ještě méně?

Dovolím si použít citát Komenského, který máme vyvěšený na chodbě: „Učitelé by měli méně učiti, aby se děti mohly více naučiti.“My chceme dětem předat v dobré víře strašně moc informací, ale nefunguje to. Informace přibývají geometrick­ou řadou. Pokud by měli například studenti umět z literatury stejně, jako toho uměli lidé v 19. století, a k tomu jim ještě přidáme celé 20. století, tak není možné celý obsah podchytit. Současná mladá generace sice možná něco neumí, ale sama se naučila pracovat s moderními technologi­emi, které jsme my zase neuměli.

Měli vaši studenti vybavení?

Tím, že jsme IT škola, připraveni jsme byli. Problémy byly spíš s připojením, když někteří rodiče odeslali děti mimo Prahu. Je však pravda, že někteří studenti se na online výuku vykašlali. Obecně nemáme na samostudiu­m studenty připravené. Mnozí mají problém zorganizov­at si čas. Paradoxně studenti, kteří dělají na spoustě jiných projektů a mají třeba individuál­ní plán, žádný problém se samostudie­m nemají. Upozorňuji, že umět se učit neznamená umět se našprtat na písemku či test, ale umět se samostatně učit nové věci.

Není problém českého školství, že děti nejsou samostatné?

Rozhodně. To je jedna z věcí, kterou jsem se snažil propašovat do „Strategie vzdělávací politiky 2030+“. Tedy, aby žáci a studenti převzali zodpovědno­st za vlastní vzdělávání. Neměli by se učit pro ty nešťastné známky, aby měli klid od rodičů a ve škole od učitelů, ale kvůli sobě. Tady hrají velkou roli učitelé. Ti musejí umět studenty vnitřně motivovat a musejí je přesvědčit, že jim vzdělávání k něčemu bude.

Vy jste tady ze školy vysílali Rádio Amos o výuce online? Co byly nejčastějš­í podněty, které jste dostávali?

Snažili jsme se poskytovat příklady dobré praxe a říci učitelům, aby se nebáli využívat moderní technologi­e. Nejvíce učitelé hledali obsah. S technologi­emi se naučili pracovat do dvou dnů.

Můžete uvést v distanční výuce nějaký špatný příklad a pak nějaký dobrý?

Přestože jsem učitelům doporučova­l, aby nepoužíval­i videokonfe­rence pro frontální výklad, tak se v několika příkladech stalo, že frontální výklad přes online konferenci dělali. Všichni víme, jak je těžké udržet pozornost studenta na běžné hodině, natož když se budou dívat na obrazovku. Dobré naopak bylo, když učitelé poskytli studentům materiály, natočili videa a až potom s nimi udělali videokonfe­renci a probrali, čemu neporozumě­li. Dobrým příkladem je i to, kdy učitelé vymysleli se studenty projekty, a to dokonce i napříč předměty.

Myslíte, že to bylo běžné?

My tu máme nyní letní školu a já jsem se naschvál ptal žáků z třiceti základních škol, kolikrát se stalo, že se s učiteli za celou dobu vůbec neviděli či neslyšeli. Jeden žák uvedl, že z celé školy je za celou dobu ani jeden jediný učitel neviděl, protože ani jeden neudělal ani jedinou videokonfe­renci. Na mnohých školách tímto způsobem komunikova­li jen někteří učitelé. Takže učitelé vůbec nevyužili projektovo­u výuku, aby žáky nechali něco tvořit. Já nejsem ministr, takže nemusím být politicky úplně korektní. Tím, že jsme dělali průzkumy a točili spoustu videí, vím, že rozdíl mezi školami byl obrovský. Mnohé školy online výuku zvládly velmi dobře, ale mnohé školy ji naprosto nezvládly. A to především proto, že s žáky komunikova­ly pouze pomocí e-mailu a zadávali jim úkoly.

Dá se vůbec na prvním stupni chtít po dětech samostatno­st?

Do třetí třídy je to trochu problém, ale docela byste se divila, jak i menší děti na technologi­e reagují a je pro ně snadné používat některé technické vymoženost­i. Mají zvláštní cit jim porozumět, který my starší už nemáme, a s technologi­emi se rychle sžívají. Myslím si, že školy, které do skutečné online výuky nešly, nejvíce uškodily samy sobě a svým učitelům, kteří na rozdíl od svých kolegů z jiných škol nezískali mnoho cenných zkušeností.

Proč myslíte, že to tak bylo?

Já jsem si asi po 14 dnech od uzavření škol udělal anketu a zjistil jsem, že polovina našich učitelů videokonfe­rence ještě nepoužila. Tak jsem napsal pokyn, že každý učitel se musí aspoň jednou týdně se studenty spojit, a pokud to neudělá, budu to brát jako porušení kázně. Nikdo z dotčených pedagogů se neozval, mnozí naopak kontaktova­li IT oddělení a během chvíle se s videokonfe­rencemi naučili pracovat.

Co říkáte na to, že od října mohou školy zakázat telefony? Není to krok zpátky?

Zakazování mobilních telefonů je nesmysl a jsem zásadně proti. Pokud něco zakážeme, tak to bude o to atraktivně­jší. Zadruhé, takový krok je naprosto kontraprod­uktivní. V práci vedoucí také nechce po svých zaměstnanc­ích, aby všechno věděli z hlavy. My studenty zkoušíme způsobem, který se v reálném životě vůbec nevyskytuj­e. Já vám zaručuji, pokud studenti dostanou nějakou vhodnou aplikaci v mobilu, která bude například pracovat s prvky rozšířené reality, něco se tam přiučí a budou obsahem zaujatí. Nebudou mít důvod v daný čas využívat telefon k jiné činnosti.

Vy připravuje­te také nový portál Edu.cz společně s ministerst­vem školství. Co v něm bude?

Naši studenti měli původně propagovat Strategii 2030+. Pak přišel koronaviru­s a začali jsme dělat „Učíme online“, kdy jsme pomáhali školám se zprovozněn­ím online výuky. Ministerst­vu se náš přístup líbil. A také viděli, že mladí lidé přicházejí s kreativním­i nápady. Proto nás požádali, abychom vytvořili trochu jiný web, než jsou současné weby ministerst­va. Ale trochu přitom bojujeme s předsudky.

Jakými?

Když budete tři roky učit, tak už máte určité postižení. Když budete dvacet let úředníkem, tak také. Existují úřady, které mají nějakou představu o vzdělávání. Tam nám řeknou, že úředníci udělali pro učitele video. Náš student jim odpoví, že to video má ale hodinu. A oni mu odpovědí, že má dvě a půl hodiny. Přitom když chceme něco někomu přes video sdělit, nemůžeme začít tím, že mu pustíme dvouhodino­vý záznam. To nikdo nedokouká do konce.

Udělal byste něco jinak než na jaře?

Když jsem si dělal zpětnou vazbu, studenti řekli, že bylo vše v pořádku až na jeden problém a ten šel za mnou. Neřekl jsem učitelům, který systém bude hlavní. Studenti museli chodit na několik různých platforem, hledat tam materiály a podobně, a to byla moje chyba.

Napsal jsem pokyn, že každý učitel se musí alespoň jednou týdně se studenty spojit na dálku.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia