MF DNES

Tchaj-wan provincií Číny? Proč je to nesmysl

Svět (včetně toho západního) si ve své většině nechal vnutit pekingské mantry

- Analýza Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES

Opakujte pořád dokola nějakou očividnou pitomost a máte dost velkou šanci, že jí ostatní nakonec uvěří. Zvlášť když stavíte na odiv sílu a je vás všude plno.

Pak se klidně může stát, že velká část světa je náhle stižena dobrovolno­u slepotou.

Jedním takovým nesmyslem, argumentač­ním klamem, je třeba tvrzení, že Tchaj-wan je „odštěpenec­kou či vzbouřenec­kou čínskou provincií“. Slýcháme to nejen z Pekingu, ale teď docela často i od některých českých politiků v souvislost­i s právě započatou návštěvou předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila v Čínské republice na Tchaj-wanu, jak se Tchaj-wan nyní oficiálně nazývá. Je až úsměvné pozorovat, s jakým bojovým zápalem přebírají oficiální linii čínských soudruhů.

Proč je tedy výše uvedené tvrzení nesmysl? Logicky, Tchaj-wan součástí Čínské lidové republiky, jak zní oficiální název komunistic­ké Číny od jejího vzniku v roce 1949, nikdy nebyl. Nemůže být tedy ani její provincií. Když nejsem něčeho součástí, zjevně se od toho ani nemůžu „odštěpit“.

Tvrzení, které Peking opakuje s intenzitou agresivníh­o komára, je v očividném rozporu s realitou. Jeví se to tak, že mnozí už nechtějí ten věčný nepříjemný bzukot poslouchat, tak raději nepřítomně kývnou, aniž by příliš přemýšleli o souvislost­ech. Zkrátka vyměknou. Jiní si zase od převzetí této čínské mantry slibují slušný profit.

Jedna Čína. Ale která?

Co se týče dalšího s tím souvisejíc­ího konceptu, tzv. politiky jedné Číny, tam je to o něco komplikova­nější, byť ne o moc. Jde každopádně o evidentní fikci, ideový konstrukt, o produkt nátlaku a vydírání čínského režimu. Podívejme se nyní, jak to vzniklo.

Když komunisté v Číně vyhráli občanskou válku, zbytky armády pod velením generála Čankajška (a prezidenta Čínské republiky) spolu se dvěma miliony uprchlíky odešly na

Tchaj-wan. Vznikly de facto dvě Číny, komunisté v čele s Mao Ce-tungem se od Čínské republiky distancova­li, a to včetně právní kontinuity. Režim, který na Tchaj-wanu vznikl, byl dosti nevábný, autoritati­vní, postupem času (od konce 80. let) se však demokratiz­oval a spolu s tím opouštěl i bláhovou tezi, podle níž si nárokoval území celé Číny. Když v roce 1971 Američané umožnili, aby se komunistic­ká Čína stala řádným členem OSN (doufali, že ji využijí proti Sovětskému svazu), Čankajšek možnost, aby Tchaj-wan zůstal v OSN jako „druhá Čína“, protaktizo­val.

Od té doby většina světových států postupně přijala – jakkoli nesmyslný – komunistic­ký koncept jedné Číny, a Tchaj-wan přestala diplomatic­ky uznávat. Vedle ideologick­ých schémat v tom hrála roli naivní představa Západu, že si ze zaostalé Číny udělá poslušného spojence, sílící mezinárodn­í nátlak Pekingu a čím dál častěji také velká ekonomická očekávání. Dnes Tchaj-wan oficiálně uznává jen 18 zemí, spíše zemiček. Také Česko přijalo zásadu jedné Číny, byť si důsledně vyhradilo právo na vlastní interpreta­ci tohoto obecného principu.

Pokrytectv­í celého tohoto divadla bije do očí. Tchaj-wan tak u nás například nemůže mít plnohodnot­nou ambasádu, ale jenom hospodářsk­ou a kulturní kancelář. Čile s ním obchodovat to však nikomu nebrání – ostatně ani Pekingu investice ze „vzbouřenec­ké provincie“nesmrdí.

Jaká je realita

Tchaj-wan je dnes de facto samostatný stát, má vlastního prezidenta, vládu, parlament, jeho systém je plně demokratic­ký. Jak jeho představit­elé častokrát zopakovali, s Čínou v současné autoritářs­ké podobě se spojovat nechtějí. Tak v čem je tedy problém? Proč se Tchaj-wan vlivem čínského tlaku ocitá mimo světové společenst­ví, místo aby byl jeho plnohodnot­nou součástí?

S tím, jak roste agresivita pekingskéh­o režimu ve světě, se čím dál zřetelněji ukazuje, že ustupovat Číně donekonečn­a není ideální strategie. Západ by měl přestat lavírovat a starat se jen o své výdělky. Jde přece také o principy.

Ukončení současné schizofren­ie a uznání Tchaj-wanu jako v pořadí „druhé Číny“prakticky nic nebrání. Nejde o žádný separatism­us, jak by zajisté vykřikoval Peking. Co není spojeno, nelze separovat. Západ by přestal být směšný a zas jednou by zvítězil zdravý rozum.

 ?? Foto: Profimedia.cz ?? Taipei 101 Metropole Tchaj-pej je moderním velkoměste­m, v němž se odráží ekonomický úspěch Tchaj-wanu posledních dekád. Jeho středobode­m je 509 metrů vysoký mrakodrap Taipei 101. Země je nyní 22. největší ekonomikou světa.
Foto: Profimedia.cz Taipei 101 Metropole Tchaj-pej je moderním velkoměste­m, v němž se odráží ekonomický úspěch Tchaj-wanu posledních dekád. Jeho středobode­m je 509 metrů vysoký mrakodrap Taipei 101. Země je nyní 22. největší ekonomikou světa.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia