Úkol splněn, kniha o víkendu přečtena

Ovíkendu jsem pročetl knihu historika medicíny Haralda Salfellnera Španělská chřipka – Příběh pandemie z roku 1918. Ministr zdravotnictví Roman Prymula napsal na Twitter, že za domácí úkol o víkendu nemáme nikam moc chodit a raději sáhnout po knize. Tak jsem to udělal.

Salfellner v knize píše, že tehdy pro mladé Československo existovaly jen omezené možnosti boje proti chřipce. Panoval nedostatek personálu. Počet pražských lékařů klesl od roku 1915 do roku 1918 o tři sta. V roce 1919 jich bylo jen 451. V praxi to znamenalo, že například praktický lékař dr. Somr v Košířích měl na starosti deset tisíc pacientů – a k tomu ještě šest tisíc ze Smíchova.

Válka připravila české země o stovky tisíc mladých mužů a ti nyní chyběli. Továrny stály, uhelné doly stály, píše v knize Salfellner. Přes to všechno se průmysl a celá ekonomika tehdy postupně odrazily k růstu.

Když jsem zpětně pročetl projevy Karla Engliše, Aloise Rašína nebo T. G. Masaryka (nad rámec domácího úkolu), nenašel jsem, že by v té době pro ně bylo prioritní téma chřipka. Dobře, byla jiná doba. Po válce. Vznik republiky, který národ semkl. Smrt na různé nemoci patřila k životu.

Ale jako by tehdy globální pandemii vytěsnili z hlavy. Byl to problém medicíny, odborníků na ni. Život prostě šel dál. Země potřebovala export. V roce 1919 se třeba pro dnešní Škodovku staly nejúspěšnějším vývozním artiklem motorové pluhy Excelsior, zemědělci zároveň používané pro pohon mlátiček a dalších strojů. Byl to obchod, který přenesl ekonomiku přes pandemii.

Proto si říkám: klid, žádné emoce, rozum a ohleduplnost. Každý den jsem v práci. V respirátoru. Na mobilu aplikace e-rouška. Mítinky přes internet – webex, včetně bankovní rady. Zvládli to tehdy... A bez internetu i všemožných dalších vymožeností naší doby.