Nejdivnější volby
Kvůli koronaviru se krajské a senátní volby konají za mimořádných podmínek
Začínají volby, které se kvůli koronavirové epidemii mohou stát jedněmi z nejpodivnějších v novodobé historii Česka. Hned z několika důvodů.
Zaprvé jim předcházela takřka nejneviditelnější kampaň. Zadruhé postrádají jakékoli silné téma, které přinejmenším klání o kraje obvykle provází. Zapomeňte na doby, kdy třeba sociální demokracie v roce 2008 zvítězila díky slibu zrušení poplatků u lékaře. Byť ani to nebylo téma čistě regionální, tehdejšímu předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi se z něj hlavní téma pro volební střet podařilo úspěšně udělat.
Dnes je středobodem odpor vůči vládě, především Andreji Babišovi. Jistě, ani pohled vláda versus opozice není ničím novým. Ale i tady jsou oproti minulosti zřetelné rozdíly. Zatímco především v začátcích krajských voleb vždy šikovala nejsilnější opoziční strana proti té vládní, a když zemi spravovala ČSSD, vítězila zpravidla drtivě ODS a naopak, dnes to tak zřetelné není.
Svým způsobem se to totiž setřelo už před čtyřmi lety, kdy v krajských volbách zvítězily tehdy vládní strany – s drtivým náskokem zvítězilo hnutí ANO následované sociálními demokraty.
Výsledkem bylo, že se v krajích začaly spojovat strany, které si na centrální úrovni nemohly přijít na jméno. Výjimkou tak nejsou krajské koalice, v nichž se spojili i tak výrazní soupeři na centrální úrovni, jako jsou ANO s ODS, nebo dokonce s TOP 09.
Ani nyní jejich lídři podobné povolební dohody a priori nevylučují, viz třeba nedávný rozhovor šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové pro MF DNES. A to i za situace, kdy třeba šéf ODS Petr Fiala označuje klání za začátek zlomu ve smyslu spolupráce opozice proti Babišovi a první krok pro změnu politické mapy ve volbách do Sněmovny v příštím roce.
Za další je za stávající situace naprosto nemožné dělat jakékoli seriózní analýzy toho, jak mohou volby dopadnout. Vše se totiž točí okolo střetu o řešení problémů způsobených virem covid-19, což s sebou přináší spoustu proměnných.
Věštění z koule
Zatímco po první vlně se na Babišovu vládu sice hojně nadávalo, čísla hnutí ANO (a částečně i ČSSD) se vylepšovala. Teď nikdo netuší, co s voliči udělá způsob řešení druhé vlny, na to je příliš brzy.
Alfou a omegou pak bude, kolik lidí se nechá, či nenechá obavou z viru zastrašit a k volbám přijde, nebo nepřijde. Už tak nízká volební účast při volbách do kraje a Senátu může být ještě nižší. A zase: zřejmě nikdo nemůže tušit, komu to může pomoci a komu uškodit.
Bráno čistě teoreticky, měly by na tom být bity subjekty, které se opírají o nepříliš odhodlané voliče. Za předpokladu, že by se navíc třeba starší lidé měli možnosti nákazy ve volebních místnostech bát víc a nepřijít, by to mělo hrát zejména proti Babišovu hnutí, sociální demokracii či třeba komunistům. Ale i kvůli tomu, že s něčím podobným v minulosti nebyla žádná zkušenost, je to věštění z křišťálové koule.
Vyhrát i prohrát zároveň
Především krajské volby navíc mají jedno velké specifikum. Takřka každý volební výsledek v nich lze totiž stejně tak označit za vítězství jako za porážku. Záleží vlastně jen na způsobu interpretace.
V posledních volbách třeba s jedenadvaceti procenty zvítězilo ANO. Tehdy nejsilnější vládní strana, ČSSD, vyhrála pouze ve dvou krajích, rovněž vládní lidovci v jednom. Opozice si tak díky Martinu Půtovi a Starostům pro Liberecký kraj připsala jediné regionální vítězství. Jenže pak začalo dohadování koalic. Po pár týdnech mělo ANO hejtmana jen v pěti krajích stejně jako socialisté. A v Ústeckém kraji pak na vrchol dosáhli tehdy opoziční komunisti. Najednou se to tedy z pohledu oranžových dalo prezentovat jako remíza.
Podobných interpretačních kouzel se dá uvádět spousta. Občanští demokraté sice tehdy mezi stranami skončili až čtvrtí, ale nakonec zasedli v drtivé většině krajských rad po boku vítězů. A v některých krajích se k moci dostali i Piráti, byť ve všech regionech získali dohromady pouze pět (!!!) zastupitelských mandátů. I letos tak nejspíš bude při konečném účtování nejvíc záležet na tom, jak kdo z politických rivalů bude chtít výsledky prezentovat, z jakého úhlu pohledu se do toho pustí.
Přesto se pojďme pokusit nastínit, o co který z politických subjektů hraje.
O co komu jde
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš dává vcelku okázale najevo, že to nejsou „jeho“volby. Za ty pokládá až ty v příštím roce do Sněmovny. Pokud by ANO oproti předpokladům neskončilo první na pásce, určitý signál by to byl. Stejně jako kdyby sice vyhrálo, ale z vedení většiny krajů bylo vyšachováno a získalo méně než stávajících pět hejtmanů. Pak by se Babiš mohl před volbami do Sněmovny vrátit k oblíbené poloze: „Vidíte, tradiční strany se proti nám spojují“a mobilizovat, což by mu ve výsledku mohlo pomoci.
Piráti s největší pravděpodobností mohou pouze získat. Vzhledem k tomu, co se za poslední čtyři roky v politice odehrálo, asi nejde čekat, že by si výrazně nepolepšili. Zvítězí tak nejspíš v každém případě.
Naproti tomu pro ČSSD zřejmě volby skončí za všech okolností výpraskem. V krajích kvůli dnešnímu stavu ČSSD mohou pouze ztratit, navíc obhajují deset ze třinácti křesel v Senátu, ze všech stran zdaleka nejvíc. I tam si tehdy téměř jistě pohorší. Na druhé straně se vedení může hájit, že jim kdekdo předpovídal úplný konec, takže pokud někde u vlády zůstanou, mohou to označit za úspěch v dané situaci. A budeme zase u interpretace...
Občanští demokraté mají velké ambice. Pokud by vzhledem k halasnému vykřikování Petra Fialy aspoň v některých regionech neskončili první na pásce, dalo by se to považovat za porážku. Zároveň by i tak mohli někde dosáhnout na post hejtmana a každým by si polepšili. Nemluvě o volbách do Senátu, kde nejspíš také mohou pouze získat.
Starostové a lidovci shodně obhajují jedno hejtmanské křeslo v Libereckém, respektive ve Zlínském kraji. Pokud je udrží nebo si polepší, budou nesporně spokojeni. Stejně tak
Šéf ANO Andrej Babiš dává okázale najevo, že to nejsou jeho volby. Za ty pokládá až ty v příštím roce do Sněmovny.
ale ani v jednom z regionů vyhrát nemusí, a když budou šikovní při následném koaličním vyjednávání, mohou mít krajských šéfů klidně i víc. Oba subjekty navíc mají velkou naději, že si polepší v Senátu. Především STAN by v něm klidně mohl získat nejvíc zástupců a tím i nárok na post předsedy horní komory parlamentu.
Filipova labutí píseň?
O hodně hrají komunisti. Straně předsedy Vojtěcha Filipa už koronavirus zrušil dubnový volební sjezd, teď ho mají mít v listopadu. Senátní klání jim stejně jako třeba ANO vůbec nejde, záležet tedy bude na jejich výsledcích v krajských volbách. Jejich ústecký hejtman Oldřich Bubeníček už nekandiduje, vše navíc nasvědčuje, že na tom v regionech nemusí být nejlépe. Výrazný neúspěch by byl problém především pro Filipa. Pokud by se v takovém případě navzdory šíření viru opravdu uskutečnil v listopadu volební sjezd, mohlo by to tam Filipa stát místo předsedy.
Pozornosti budou hodny i některé další příběhy. Třeba ten o hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího, které se účastní svých prvních „velkých“voleb. Pokud kandidáti Trikolóry ve všech krajích propadnou a nezískají ani jednoho senátora, bude to pro Klausův projekt citelná rána. Jednou provždy tím totiž získají nálepku poražených, což je pro volby do Sněmovny v příštím roce špatné stigma. Zvlášť pokud by se lépe vedlo třeba SPD Tomia Okamury, se kterou teď Trikolóra nejvíc soupeří o voliče.
Už v sobotu po čtrnácté hodině, kdy se volební místnosti uzavřou a začnou se sčítat výsledky, získáme na řadu z položených otázek odpovědi.